Stridavka.cz
–
III.ÚS 845/24
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele L. N. R., zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, sídlem Dlouhá 730/35, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2023, č. j. 18 Co 170/2023-6412, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. března 2023, č. j. 60 P 133/2020-6152, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a V. M. a J. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se nezletilý stěžovatel (ve věku 8 let) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o změně poměrů nezletilého a o neshodách rodičů o významných věcech v rámci rodičovské odpovědnosti. Rovněž žádá o přednostní projednání věci.
2. Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska splnění procesních předpokladů řízení, přičemž posuzoval, zda je nezletilý stěžovatel osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
3. Předně je nutno uvést, že stěžovatel udělil plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem v záhlaví uvedené právní zástupkyni, resp. že k ústavní stížnosti byla přiložena plná moc opatřená jeho podpisem. Podle § 20 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, platí, že každý může samostatně právně jednat před soudem jako účastník v takovém rozsahu, v jakém je svéprávný. V případě nezletilého účastníka řízení je při posuzování rozsahu jeho procesní způsobilosti nutno hodnotit, zda je k učinění toho kterého procesního úkonu dostatečně rozumově a volně vyspělý. Je přitom pravdou, že Ústavní soud již dříve akceptoval ústavní stížnosti podané přímo nezletilými stěžovateli, u nichž dospěl k závěru, že s ohledem na jejich věk, případně i další podstatné skutečnosti vyplývající ze spisového materiálu, byli prokazatelně schopni posoudit smysl a důsledky svého jednání, tj. že byli dostatečně způsobilí k tomu, aby samostatně vystupovali v řízení o své ústavní stížnosti a aby za tímto účelem udělili právnímu zástupci plnou moc k jejich zastupování (srov. např. nález ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 3598/14, jímž bylo rozhodováno o ústavní stížnosti stěžovatelky ve věku 16 let, či nález ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. II. ÚS 1626/22, jenž se týkal stěžovatele ve věku 14 let; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
4. V posuzované věci nicméně k takovému závěru dospět nelze, a to především z důvodu stále ještě nízkého věku nezletilého stěžovatele – 8 let – jenž mu podle názoru Ústavního soudu prozatím neumožňuje plně pochopit smysl soudního řízení, kvalifikovaně vyjádřit vlastní názor na podání ústavní stížnosti a především vyhodnotit možné důsledky s tímto řízením spojené.
5. Ústavní soud připomíná, že nezletilému stěžovateli byl v řízení před obecnými soudy ustanoven kolizní opatrovník podle § 892 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a to Městská část Praha 3, resp. úřad této městské části, neboť zákonný zástupce nemůže za nezletilého jednat v případě, jsou-li jejich zájmy v rozporu. Po ustanovení kolizního opatrovníka tak již rodič v daném rozsahu nevykonává zákonné zastoupení nezletilého, neboť jeho právním zástupcem se stává ustanovený kolizní opatrovník; nezletilý sám, jak již uvedeno, v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti (zásadně) jednat nemůže.
6. V posuzované věci se možnost kolize zájmů mezi nezletilým stěžovatelem a jeho rodiči (vedlejšími účastníky) jeví nevyhnutelnou, neboť ústavní stížností je navrhováno zrušení rozhodnutí, jimiž byl nezletilý stěžovatel mimo jiné svěřen do střídavé péče rodičů a jimiž bylo rozhodnuto o nahrazení jejich souhlasů ve významných záležitostech týkajících se nezletilého stěžovatele.
7. Za účelem ochrany práva nezletilých na přístup k soudu Ústavní soud ustáleně vychází z názoru, že v případech kolize zájmů mezi rodičem a dítětem je oprávněn podat ústavní stížnost jménem dítěte právě obecným soudem ustanovený kolizní opatrovník (k tomu viz blíže např. usnesení ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2492/22 nebo ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. II. ÚS 640/22, a tam odkazovanou judikaturu).
8. Ústavní soud proto zaslal koliznímu opatrovníkovi, ustanovenému nezletilému stěžovateli v řízení před obecnými soudy, ústavní stížnost nezletilého a požádal ho o sdělení, zda s jejím podáním souhlasí.
9. Kolizní opatrovník sdělil, že s podáním ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele nesouhlasí. Z jejího obsahu je podle opatrovníka zjevné, že jde nikoliv o návrh nezletilého stěžovatele, ale pouze o opakující se argumentaci matky (první vedlejší účastnice). Zdůraznil, že v řízení nebylo prokázáno, že by se otec (druhý vedlejší účastník) dopouštěl matkou v ústavní stížnosti opakovaně tvrzeného jednání. Matka dlouhodobě neakceptuje otce jako druhého rodiče, podává ve věci další návrhy i trestní oznámení. Matka opakovaně vznáší výhrady i vůči opatrovníkovi, žádné z nich však nebyly obecnými soudy shledány opodstatněnými. Závěrem sdělení opatrovník zopakoval nesouhlas s podáním ústavní stížnosti.
10. Ústavní soud ve shodě s vyjádřením kolizního opatrovníka doplňuje, že nejen obsah ústavní stížnosti, ale též vývoj řízení před obecnými soudy, množství dřívějších ústavních stížností podaných jak jménem matky, tak nezletilého stěžovatele, a především pak nízký věk nezletilého nasvědčují tomu, že jde opět o procesní taktiku matky, která se snaží prostřednictvím nezletilého dosáhnout prosazení především vlastních zájmů.
11. S ohledem na zde uvedené Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost nezletilého stěžovatele bylo nutno posoudit jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou (ke shodnému závěru ve vztahu k nezletilému stěžovateli dospěl Ústavní soud též ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3096/21 či III. ÚS 307/21, v nichž matka ústavní stížnosti podala jak svým jménem, tak jménem nezletilého).
12. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost – mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení – odmítl soudkyní zpravodajkou podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
13. Žádostí o přednostní projednání věci se Ústavní soud blíže nezabýval, neboť nebyla nijak odůvodněna. S ohledem na předmět řízení nicméně o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka
5. 12. 2024 at 7:11
Docela by mne zajímalo, jestli advokáti vůbec mají nějaké předepsané věkové limity, koho hájit a koho ne. Paní Gaveauová zjevně přijala zastoupení od osoby nezpůsobilé účastnit se soudního řízení, a musela vědět, že dítě zastupuje městská část. I kdyby zastoupení provedla zdarma, vědomě zatáhla dítě do řízení, které nemůže chápat. A jestli za to vzala peníze, tak je to podvod, možná i korupce, protože dítě tohoto věku asi sotva má vlastní peníze.
5. 12. 2024 at 22:45
Paní Gaveau znám dlouho osobně, rozhodně ji nelze osočovat z nekorektního jednání. Ostatně i já jsem jako opatrovník zastupoval nezletilé (pravda, starší), a to bez nároku na odměnu.
Problém je v tom, že Ústavní soud posuzuje tyto případy různě, v jiném případě, kdy klukovi bylo 15 let, a zastupovala to taky tato advokátka, to Ústavní soud vzal a vydal dokonce nález ve prospěch nezletilého.
Podle vlastní judikatury Ústavní soud tvrdí, že dítě 12 let je již způsobilé, a u mladšího to soudy musí zkoumat. Tedy pokud by ÚS měl být konzistentní, měl si dítě předvolat a zkoumat jeho vyspělost a porozumění tomu, co se děje, a ne to šmahem prohlásit za podání neoprávněnou osobou.
6. 12. 2024 at 7:50
Vidím potíž v tom že Gaveauová jednala na objednávku jiné strany sporu, tj. matky. Neříkejte mi, že devítiletý kluk jen tak zajde do advokátní kanceláře a tam si sám domluví zastupování u ÚS zdarma, nebo že tam vysolí pár tisíc z vlastní kapsy. Já rozhodně české OSPODy nechválím, ale není cesta je obcházet tím, že jeden rodič si najde advokáta, který předstírá nestrannost.
6. 12. 2024 at 11:36
Nevím, jak to tam proběhlo. Pokud to objednala matka s cílem prosadit svou vůli, pak je to špatně. Ale např. pokud nějaký jiný příbuzný dítě poučil o postupu a navrhl mu nějakého advokáta, který není ve spojení s matkou, pak bych to nehodnotil tak přísně.
6. 12. 2024 at 14:34
Prosím Vás! Jiný příbuzný ze strany matky? Připustit zastupování dítěte u soudu komerčními právníky na doporučení příbuzných, to by teprve nastal bizár, a nepochybně také advokátské Eldorádo. Jeden týden doporučí dítěti advokátka matka, druhý týden pro změnu otec, novější plná moc zneplatňuje tu starou, a takto by dítě kmitalo mezi advokáty a soud zjišťoval, kdo že aktuálně zastupuje. Vaše názory zde celkem beru, ale tentokrát jste úplně mimo realitu. Podobné hlášky – zastupování dětí komerčními právníky – hlásala kdysi v jedné FB skupině Klára Samková. Proč, to snad nemusím dodávat. Tudy opravdu cesta nevede. Když už, tak zkvalitňovat práci OSPOD a vytvářet jim závazné metodiky.
6. 12. 2024 at 15:44
2 Tomáš J:
Já bych do toho děti nejraději netahal vůbec… Ale pokud už je do toho tahají, tak zastoupení OSPODem je dosud velmi tragické ve velké většině případů. A jelikož vím, co je tam za materiál, nějaké vyhlášky s tím mnoho nenadělají.
Pokud by dítě měnilo advokáty, podle pokynů příbuzenstev, pak je zde nástroj – schválení právního jednání nezletilého, tedy i volba advokáta dítětem může podléhat soudnímu souhlasu.
6. 12. 2024 at 16:40
Já souhlasím, že OSPOD je většinou nic moc. Třeba v tomto konkrétním případě ale zasáhl správně, ale jinde to může být hrůza. Proto je třeba je metodicky limitovat – vést ke střídavce jako přednostnímu modelu. Žádná ospodějnice by nesměla jen tak navrhovat péči jednoho rodiče, pokud by oba měli zájem a podmínky. Spustit zastupování dítěte komerčními právníky je cesta do pekel – kromě řízení ve věci samé by bylo řízení o tom, jaký advokát bude zastupovat, rodiče by se hádali, že tento je moc feministický, tento zase prostřídavkový, v podstatě by běželo paralelně další řízení o řízení. A věřím, že hodně advokátů by bylo nespokojenými rodiči pronásledováno, ČAK by asi nestíhal řešit stížnosti. Na nejrůznějších mimibazarech by vznikly seznamy maminkovských advokátek, kterých by se matky dožadovaly. Cesta je jednoduchá – stát vytvoří maximální prostor pro rodičovskou rovnost – kdo má zájem a podmínky, bez cavyků ji dostává, kdo nemá podmínky, soud mu je vymezí a při jejich splnění bez dalších keců získává rovnocenných 50/50. Vše ostatní je byznys.
6. 12. 2024 at 16:47
jde třeba analogií rozvrhem práce v daném okrese….
5. 12. 2024 at 16:14
„Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost nezletilého stěžovatele bylo nutno posoudit jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou.“ No nevím. Kdyby OSPOD s podáním stížnosti souhlasil, byl by osmiletý stěžovatel osobou oprávněnou? Spíš měl ÚS nepřipustit takové zastoupení pro střet zájmů dítěte a advokátky, protože ta jednala zjevně v zájmu a dle pokynů jeho matky. Ale zákon o ÚS nezná možnost zastoupení nepřipustit, a to ani pro střet zájmů, takže to pro matku úplně bez šance nebylo. Kdyby ovšem ÚS postupoval přesně podle zákona. ÚS tímto zakládá judikaturu, dle níž stížnosti nezletilých lze dle libovůle odmítat. OSPOD nebude souhlasit nikdy, protože by tím přiznal porušení povinnosti podat stížnost jménem nezletilého sám.
5. 12. 2024 at 22:50
No opatrovník je zástupce dítěte v řízení, tedy minimálně eliminuje potenciální střet zájmů a jedná se znalostí.
Zásadní problém je, že po právní moci rozsudku již není opatrovníkem.
Ostatně v argumentaci paní Gaveau možná chybělo, že správný postup by byl podání návrhu na obecný soud na schválení právního jednání nezletilého spočívající v pověření advokáta k podání stížnosti, ale že toto by vedlo ke střetu zájmů obecného soudu a nezletilého, kdy obecný soud by musel být minimálně v rámci kraje vyloučen, aby neschvaloval jednání nezletilého ve smyslu stížnosti na jeho postup. V tomto řízení by byl dítěti ustanoven opatrovník. Jenže to by prošla lhůta na ústavní stížnost. Tedy správnější postup by byl asi podání ústavní stížnosti s tím, že je podán návrh na schválení právního jednání nezletilého, a že po právní moci tohoto rozhodnutí bude stížnost doplněna.
6. 12. 2024 at 7:55
Toto už je takové kličkování a vymlouvání. Když se ústavní stížností napadá pravomocně uzavřená věc, tak by se v ní mělo postupovat jako v tom uzavřeném řízení. Říct, že nabytím právní moci přestala platit pravidla řízení je v rozporu se smyslem stížnosti, stejně jako zavádět nějaké povolení pro přístup nezletilého k ÚS a ještě vylučování soudu a snad hledání nějakého jiného? To bychom ten proces ještě více zkomplikovali. Za mne je třeba jít ke zjednodušení, zpřehlednění a zrychlení – přesná formulace zákona, maximální vyloučení libovůle soudců, pevně daná metodika pro OSPODy.
6. 12. 2024 at 11:40
To si nemyslím. účastníkem řízení je dítě a soud, nikoliv rodiče, ti jsou jen vedlejší účastníci. Takže v takovém případě by skutečně měl Ústavní soud jmenovat dítěti opatrovníka, pokud má pochybnosti o střetu zájmů advokáta a dítěte, protože se advokát řídí pokyny matky. On ten opatrovník v původním řízení se kolikrát dost výrazně podepisuje na vadných rozsudcích.
Nicméně případ neznám, takže to může být všelijak.
6. 12. 2024 at 17:46
Milí odvážni priatelia evolúcie mozgu, manželstva muža a ženy, rodiny, detí. A aj ostatná väčšina.
Debata o „kozmertickeých“ reformách v organizáciách, ktoré vychádzajú z bludu, že žena = muž, alebo dokonca žena = boh je rovnako nezmyselná, ako keby ste debatovali o zlepšení organizácií, ktoré si myslia, že Slnko obieha okolo Zeme.
Alebo ako keby ste chceli vylepšiť nacistické koncentračné tábory pre to, že tam bol jeden dobrý dozorca …
Prebuďte sa – prosím Vás …