Mgr. Jana Jochová

–

V úterý jsem strávila odpoledne v Poslanecké sněmovně, kde bylo v rámci Petičního výboru veřejné slyšení kandidátů na ombudsmana. Slíbila jsem, že Vám dám vědět, jací jsou jednotliví kandidáti. Více méně se potvrdilo to, co jsem vnímala už po jejich slyšení v Senátu. Veřejný ochránce práv je důležitá funkce nejen pro jednotlivce, kterému se děje nějaká nespravedlnost, ale i v legislativním procesu, který může připomínkovat. A v neposlední řadě může dávat podněty pro systémové legislativní změny. Je proto důležité vybrat osobu, která bude kompetentní a uměřená, nikoliv prodloužená ruka všemožných progresivistických neziskovek, které se samozřejmě snaží tuto volbu různě ovlivnit.

Kandidáty navrhly tři instituce – prezident republiky, Senát a konference rektorů VŠ. Prezident navrhl advokáta Vítězslava Dohnala a bývalou vládní zmocněnkyni pro lidská práva Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou. Senát bývalého ústavního soudce Jaromíra Jirsu a Evu Kostolanskou, právničku z Kanceláře ombudsmana. Konference rektorů dala jednu nominaci také Evě Kostolanské a druhou Vítu Alexandru Schormovi, který je v současnosti zástupcem ombudsmana a přes 20 let zastupoval ČR u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP).

Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou Vám asi nemusím představovat. Je to autorka inkluze do českých škol, zakladatelka odborně se tvářící neziskovky SOFA, která ale do školství vnesla mnoho svých ideologických vizí.. Laurenčíková je také propagátorka těch nejextrémnějších pozic LGBTIQ+ ideologie. Vzpomeňme, jak například ze své pozice vládní zmocněnkyně pro lidská práva žádala Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze, aby ze svých materiálů stáhla vystoupení profesora sexuologie Weisse, protože nebyl (on sám celkem progresivní člověk) dostatečně pro-transgender. Zásahy úřednice do akademické debaty jsme v ČR od doby komunismu ještě neměli.

Alarmující je také pravděpodobný střet zájmů, na který nikdo zatím neupozornil. Paní Šimáčková Laurenčíková ještě ze své bývalé vládní pozice zmocněnkyně pro lidská práva navrhovala členy do tzv. hodnotící komise, která má podle nového zákona za úkol seřadit kandidáty na ombudsmana od nejvhodnějšího po nejméně vhodného a doporučit poslancům, koho mají volit. Slyšíte to ohlušující ticho mainstreamových médií, která teď propírají kde co, ale tomuhle se na zoubek nepodívají? Pojďme ale k dalším kandidátům.

Vít Alexandr Schorm, dlouholetý vládní zmocněnec u ESLP sází na svůj diplomatický a expertní přístup, kterým by mohl konvenovat všem stranám spektra. Několikrát se také zaštítil tím, že chce být aktivní, nikoliv aktivistický, ale jeho rozsáhlá spolupráce s progresivním neziskovým sektorem ho víceméně demaskuje. Ještě před třemi lety v podcastu pro Deník N říkal, že LGBTIQ+ menšina je v otázce manželství diskriminována a ve svých výukových materiálech pro školy jeho práci kvituje neziskovka Prague Pride. Kdyby byl pan Schorm do pozice ombudsmana zvolen nastala by pro stát komplikovaná a hlavně drahá situace. Sněmovna by musela znova zdlouhavě volit jeho zástupce a to v čase šetření není personálně ani časově zrovna levná záležitost.

Celkem uměřeně na mě působil bývalý ústavní soudce Jirsa, který sice není konzervativec, ale lze vzhledem k jeho pracovní minulosti lze předpokládat, že on sám by aktivisticky nejednal a věnoval se převážně praktickým problémům lidí, což je hlavní role tohoto úřadu. Byl také jedinný, kdo v Senátu zmiňoval, že v otázce práv dětí je vždy nutné brát v potaz i práva rodičů. Že by měly jít ruku v ruce a nemělo by se na ně zapomínat.

Obdobně vyváženěji se vyjadřoval i advokát Vítězslav Dohnal, už jen to, že zmiňoval praktické věci jako zrychlování stavebního řízení atp. ukazuje na jistou uzemněnost a neideologičnost. Nicméně dohledali jsme si, že začínal ve velmi progresivistických advokátních kruzích a takto vystupoval/vystupuje i v Alianci pro bono právníků. Nicméně i přes to všechno, by se nám jevil i on jako lepší kandidát než první dva výše zmínění.

No a nakonec se o pozici ombudsmana uchází i právnička Eva Kostolanská, u níž je zajímavý posun mezi vystoupením v Senátu a nyní ve Sněmovně. V Senátu totiž zmiňovala, že její inspirací je Německo, kde dlouho žila, a které v ohledu LGBTIQ+ ideologie hraje v Evropě rozhodně první ligu. A tak o něm i v souvislosti s právy LGBTIQ+ skupin v ČR mluvila, v náznacích pak i ve věci přístupu k migrantům. Ve Sněmovně ovšem o tom z jejích úst najednou nepadlo ani slovo, tady působila mnohem uměřeněji a profesionálněji. Ale nevím, jestli se během měsíce člověk takto změní.

Pokud chcete, napište svým poslancům, aby volili do ombudsmanského křesla člověka uměřeného a prokazatelně neideologického. Myslím, že uměřenost je to, co naší společnosti v této turbulentní době chybí nejvíce.