RNDr. Pavel Rusý
–
„Ústavní soud zdůraznil, že pokud jeden z rodičů splňuje výše uvedená kritéria lépe než druhý, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče.“
Při čtení tohoto citátu nominovaného na ŽBLEBT ROKU 2016 se mi vybavil starý fór:
Hnusná, tlustá a blbá slečna se vrátí domů a nadšeně vypráví matce: „Mámo, dneska mě poprvé oslovil muž!“ Matka na to: „A co ti říkal, drahoušku?“ A dcera: „Uhni, debile.“
Tento fór se chystá do propadliště dějin. Dnes by každý rozumný muž, chystající se počít dítě a znalý judikatury Ústavního soudu, takové slečně neříkal „Uhni debile,“ ale „Lásko, jsi ideální matkou mých dětí.“
Vybrat si za matku svých dětí ženu, která je pohledná, má vztah k dětem, je nejen vzdělaná, ale navíc i inteligentní a její jedinou vadou je sobectví, je pro dnešní muže opravdové riziko. Riziko toho, že když se vztah rozpadne, muž přijde o dítě. A čím lepší ženu vybere pro své dítě jako matku, tím jeho šance na výchovu vlastního dítěte prudce klesají.
Ústavní soud tedy ve svém usnesení IV.ÚS 626/16 vyložil mužům, proč je nutné si vybírat mezi nekvalitními matkami, protože jen tam si zachovají alespoň teoretickou šanci na zachování jejich péče o dítě i při případném rozpadu vztahu.
Soudci Jaromír Jirsa (na obrázku), Jan Musil a Vladimír Sládeček tak podpořili pojetí opatrovnických sporů jako ringu, z něhož jeden odchází buď poražen na body, nebo v horším případě na nosítkách. Z uspořádání vztahů po rozchodu se stává boj na život a na smrt, kdy jen jeden může být vítěz.
Dovolím si pár analogií názoru Ústavního soudu:
„Pokud dítěti jde lépe matematika než čeština, pak je zpravidla v zájmu dítěte, aby se učilo jen matematiku.“
„Pokud dítěti jde lépe fotbal než flétna, je zpravidla v zájmu dítěte, aby hrálo jen fotbal.“
„Pokud dítěti více chutnají sladkosti než zelenina, je zpravidla v zájmu dítěte se zelenině obloukem vyhýbat.“
Myslím, že by soudci Ústavního soudu nad uvedenými vývody kroutili hlavou, ale pokud jde o tak zásadní otázku, kdo může být pověřen zodpovědností za péči o dítě, najednou místo pestrosti výchovného působení na dítě volí jen jediné. Proč? Copak jim nedochází, že pro dítě je optimální, aby se na péči o něj podíleli svým způsobem oba rodiče? Oba rodiče, kteří svým výchovným působením vlastně kultivují svého biologického potomka? Při pokrevní příbuznosti vychází výchovné vedení právě z této příbuznosti.
Copak ani soudci Ústavního soudu (po těch obecných to asi žádat ani nelze) neumí dohlédnout důsledků svého přístupu, že vede k vylučování i průměrných a dokonce i nadprůměrných rodičů z péče o dítě jen proto, že ten druhý je ještě o něco lepší? Tento přístup je vadný i v případě, kdyby posuzování kvalit rodičů bylo objektivní. Ale v našem systému, kdy velmi často jsou kvality rodičů zkreslovány, kdy vada na straně matek je paušalizována („rodiče špatně komunikují a nejsou schopni dohody“), kdy jakýkoliv náznak nedokonalosti otce je zveličen, kdy otec je často vyloučen z péče již předběžným opatřením, aby své kvality ani nemohl prokázat, kdy obrana otce proti bezpráví v průběhu řízení je mu přičtena k tíži, je pak přístup Ústavního soudu pouze poskytováním alibi bezpráví na soudech obecných.
7. 2. 2017 at 11:28
Soudci šikovně prohodili podstatu věci. Nezabývají se zájmem dítěte, který by měl být předním hlediskem jejich rozhodování, ale rodičovskými kvalitami. Jako by byly v Ústavě předepsany kvalitativní kritéria rodičovství. Pokud by se drželi kritérií Výboru pro práva dítěte při OSN, ze kterých ostatně ÚS vychází, tak by nemohli pro dítě tak významný institut péče obou rodičů rozbíjet soutěžením mezi nimi. Místo, aby z pozice své autority vedli rodiče k civilizované dohodě v zájmu dítěte, degradují opatrovnické řízení na soutěžní disciplínu a sebe sama na rozhodčí. Tento výrok z vrcholné soudní instituce jen podtrhuje jejich mravní a kulturně-etickou úroveň.
7. 2. 2017 at 12:16
Do svých 43 let, než jsem se setkal s českou opatrovnickou justicí, myslel jsem si, že soudce musí být inteligentní, vzdělanýa charakterní člověk. Tak nějak jsem měl k tomuto povolání apriori úctu. Z neznalosti. Když jsem poznal, co za bezcharakterní, primitivní stupidy soudí na okresní a krajských opatrovnických soudech, myslel jsem si, že musí fungovat alespoň Ústavní soud a ti inteligentní, vzdělaní a charakterní soudci budou alespoň tam. Když jsem 3x podal ústavní stížnost a 3x jsem viděl reakci ÚS na ně, pochopil jsem, že ani na ÚS jsou stejní stupidové jako na nižších instancích soudů. A různé výroky ÚS, s kterými se zde seznamuji mne v tomto jen utvrzují. Je opravdu šílené, že ani ÚS není v ČR možné obsadit inteligentními a charakterními soudci. A smutné.
7. 2. 2017 at 12:33
Kdyby byli pracovně schopní, pracovali by v soukromé sféře. Ve státní správě se schovává neschopná chamraď, lačná peněz, nikoliv práce. Co by si ti pitomci zatěžovali hlavu nějakým zájmem dětí, když nic nedělají a stejně se jim hrnou stotisícové platy.
1. 3. 2017 at 23:13
soudy jsou spina demokracie