Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.

Je u nás dobrým zvykem, že se lidé navzájem obdarovávají. Aniž by o tom hlouběji přemýšleli, stávají se účastníky darovací smlouvy. Nový občanský zákoník upravuje darování v §§ 2055 – 2078. Tato právní úprava je mnohem detailněji rozpracovaná než v předchozím zrušeneném občanském zákoníku, který se darovací smlouvou zabýval velmi stručně jen ve třech ustanoveních.

Smluvní strany se i nadále označují jako dárce a obdarovaný. Dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Jde tedy o dvoustranný smluvní vztah. Forma darování může být na základě ústní smlouvy, mlčky tj. předáním a převzetím daru bez pronesení jediného slova, nebo písemnou smlouvou. Písemná forma darování je nutná v případě, že předmětem daru je věc evidovaná ve veřejném seznamu. Nejčastěji půjde o nemovité věci jako je dům, pozemek nebo bytová jednotka. Zde nestačí jen uzavřít darovací smlouvu, ale musí ještě dojít ke vkladu vlastnického práva v evidenci katastru nemovitostí.

Občanský zákoník upravuje darovací slib. Jde o situaci, kdy se dárce teprve zavazuje darovací smlouvou převést bezplatně obdarovanému věc do jeho vlastnictví a obdarovaný nabídku nebo dar přijímá. Osoba slibující poskytnout dar není k jednání zavázaná a adresát slibu není dar oprávněn vymáhat. Zákon nepřiznává nárok na náhradu škody, pokud k darování fakticky posléze nedojde.

Pokud si pozvete domů návštěvu a nabídnete jí zákusky, chlebíčky, kávu či jiné nápoje, nejde o darování, byť hosté občerstvení začnou konzumovat. Jedná se jen o společenskou úsluhu danou dobrými mravy.

Dárce může darovat jednotlivě určenou věc ze svého majetku nebo veškerý svůj majetek. Jestliže bude uzavřená darovací smlouva, kterou dárce daruje veškerý svůj současný majetek a k odevzdání daru obdarovanému má dojít až v budoucnu, pak je pro určení rozsahu darování rozhodný stav v okamžiku uzavření darovací smlouvy. Novinkou v občanském zákoníku je to, že lze darovat teprve majetek, který dárce nabude v budoucnu. Taková darovací smlouva je platná jen v případě, pokud darování nepřesahuje polovinu tohoto majetku, který získá dárce po uzavření darovací smlouvy.

Zákon nově upravuje situaci, kdy se dárce zaváže obdarovaného pravidelně podporovat. Jde o darování podpory. Povinnost podpory může přecházet na dědice dárce a obdarovaného, pokud si to výslovně sjednali. Poskytování podpory může být vázáno i na splnění podmínky, např. podpora po dobu studia na vysoké škole. Dar podpory lze realizovat peněžitým i nepeněžitým plněním.

Zrušený občanský zákoník odkaz ani darování pro případ smrti neumožňoval. Od roku 2014 může dárce určit, že obdarovaný obdrží dar až po jeho smrti. Darování, které dárce podmíní tak, že obdarovaný musí dárce přežít, je právně hodnoceno jako odkaz. V takovém případě může zůstavitel za svého života změnit svoji vůli a projev své vůle zrušit, jelikož se právně nejedná o darování. V případě věcí nepodléhajících evidenci ve veřejném seznamu, dochází okamžikem smrti dárce k naplnění podmínky darování (obdržíš dar po mé smrti) a obdarovaný se stává vlastníkem darované věci. Dar tedy není součástí pozůstalosti po zemřelém. Pokud jde ale o věc, která je evidovaná ve veřejném seznamu, tak taková věc se smrtí zůstavitele stane předmětem pozůstalosti a obdarovanému bude vydaná dědicem dárce. Dědic musí předmět daru obdarovanému vydat a poskytnout mu součinnost v rámci vkladového řízení v evidenci katastru nemovitostí.

Pokud babička předá vnučce starožitnou mísu s tím, že se tato věc stane vlastnictvím vnučky až v okamžiku smrti babičky, nejde o darování pro případ smrti. Smlouva totiž byla uzavřená mezi živými osobami a došlo k odevzdání a přijetí předmětu daru.

Darovat může i osoba omezená ve svéprávnosti. Taková osoba může přijmout nebo darovat jen dar malé hodnoty či dar vzhledem k okolnostem obvyklý. Darování není omezeno věkovou hranicí zletilosti. Platně může darovací smlouvu uzavřít i nezletilé dítě s přihlédnutím k hodnotě daru a okolnostem darování. Jestliže by rozvádějící se rodiče chtěli vyřešit rozdělení společného jmění manželů darováním společného domu ve prospěch jejich dítěte, takové právní jednání by musel schválit opatrovnický soud. Zde by zejména přihlížel k tomu, zda na nemovité věci váznou dluhy či jiná břemena, v jakém stavu se nemovitá věc nachází a z jakých finančních prostředků se bude hradit její správa.

Dárce může v darovací smlouvě obdarovanému přikázat také určité jednání v souvislosti s přijetím daru. Například obdarovaný získal darem dům, v němž jsou umístěny kanceláře, které jsou předmětem nájmu. Pak může být obdarovaný zavázán dárcem k tomu, aby každý měsíc posílal 10% z nájemného na dobročinné účely. Obdarovanému nevzniká povinnost ke splnění příkazu dříve, než dokud získá dar. Právo domáhat se splnění příkazu, který obdarovanému vznikl z darovací smlouvy, přechází na dědice, a ti mohou po obdarovaném splnění příkazu požadovat.

Zákon dokonce upravuje splnění příkazu dárce, pokud byl takový příkaz daný ve veřejném zájmu. Například je obdarovaný zavázán příkazem dárce, aby z darovaného majetku pravidelně každý rok přispíval v určité výši na opravy místní pamětihodnosti či pomníku padlých. Příkaz pak může vymáhat příslušný orgán veřejné moci nebo ten, kdo je oprávněn takový zájem chránit.

V minulosti docházelo ke zneužívání závislosti klientů zdravotnických zařízení při darování. Zákon z tohoto důvodu upravuje darování zdravotnickému zařízení. Pokud je dárce v péči takového zařízení a chce mu darovat svůj majetek, je darování neplatné, pokud nastalo v době, kdy byl dárce v péči tohoto zařízení. Zákon stanoví výjimku pro případ, že by obdarovanou osobou měla být osoba blízká dárci. Například v léčebně dlouhodobě nemocných bude umístěn dědeček a jeho vnučka zde bude pracovat jako zdravotní sestra. Pak jí deděček může darovat svůj majetek.

Dar lze odvolat dárcem z důvodu jeho nouze. Pokud nemá dárce po realizovaném darování na svoji nutnou výživu či výživu osoby, kterou vyživuje dle zákona např. děti, může žádat vydání daru nebo zaplacení jeho obvyklé ceny. Obdarovaný může tuto výživu poskytovat místo dárce sám a pak si může dar ponechat. Právo odvolat dar nemá ten, kdo si stav nouze přivodil úmyslně (přestal docházet do zaměstnání) nebo z hrubé nedbalosti (nepožádal o přiznání starobního důchodu).

Dárce může odvolat dar pro nevděk, a to pokud obdarovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublíží dárci a zjevně poruší dobré mravy. Pokud není možné dar vydat, uhradí se jeho obvyklá cena. Ve své praxi jsem řešila případ, kdy otec v pokročilejším věku daroval svému synovi dům, kde společně bydleli. Dokud byl syn svobodný, soužití bylo ideální. Jakmile se syn oženil, pod vlivem manželky se značně změnilo jeho chování k otci. Snacha chtěla dům užívat jen s manželem a snažila se velmi rafinovaně tchána zbavit. Manželé mu začali brát věci, které pak starý otec nemohl najít. Tímto způsobem jej chtěli přesvědčit o tom, že je již starý a neměl by se do ničeho v domě plést. Jelikož trpěl onemocněním srdce, připravovali mu situace, kdy docházelo u něj k leknutí či stresu. Později mu začali vyhrožovat utopením v nedaleké řece. Starý otec se obracel na Policii ČR, jenže bez důkazů bylo obtížné prokazovat vinu syna s manželkou. Ti vždy vypovídali ve svůj prospěch. Později již na otci páchali domácí násilí nejen v psychické, ale i fyzické formě. Vrcholem všeho bylo, když jednoho rána našel na dvoře svého mrtvého psa, který byl otrávený. To se již nerozmýšel a domov, v němž prožil celý svůj život, raději opustil. V domově důchodců pak zemřel během několika měsíců v průběhu soudního řízení v rámci žaloby o vrácení daru, kterou podal proti synovi.

Z praktických případů lze uvést, že pravidelné platby poskytované z finančních zdrojů rodičů na účet nezletilého dítěte vedený u stavební spořitelny mají obvykle povahu daru. K přijetí takového daru je dítě zpravidla způsobilé – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008.

Byla-li finanční hotovost předána, aniž předávající přitom dal jakkoli najevo úmysl požadovat ji zpět, a činil-li tak s vědomím, že přijímající tuto hotovost použije na úhradu svého dluhu a že není schopen mu ji vrátit, a přijímající peníze za stejných okolností přijal, lze dovozovat, že mezi předávajícím a přijímajícím byla uzavřena darovací smlouva – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 33 Odo 515/2001.

Nedostatky při ověřování podpisu smlouvy o darování nemovitosti nečiní tuto smlouvu neplatnou, není-li pochyb o tom, že účastníci smlouvu vlastnoručně podepsali – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 30 Cdo 1412/2004.

Soudy se dokonce zabývaly i manželskou nevěrou z hlediska práva na vrácení daru. 1. Vlastník nemovitosti, který daroval podíl na této nemovitosti, má po uplatnění práva na vrácení daru naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva. 2. Porušení manželské věrnosti způsobem, jímž manžel znevážil důstojnost manželky a vystavil ji pro ni nepřijatelnému ponížení, je chováním, které se hrubě příčí dobrým mravům – viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 33 Odo 137/2002.

Ze shora uvedeného je patrné, že darování není triviální záležitostí, jak by se na první pohled zdálo.