Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
–
“Může nastat situace, kdy si chlapec sám vybere, komu bude chtít říkat ‘tati’.”
Eliška Dopitová, sociální pracovnice z OSPOD v Holešově, to prohlásila při společném jednání s rodiči dítěte. Reagovala tak na námitky otce, který má zájem starat se o svého syna a vadí mu, že matka učí dítě oslovovat svého nového přítele jako “tátu”.
Rád bych to komentoval s nadhledem a lehkou ironií, jak by se slušelo na tuto anketu. Ale nad tak nehorázný žblebt se mi těžko povznáší.
Přitom samozřejmě může nastat situace, kdy dítě začne říkat cizímu muži “táto” – a někdy to má dokonce i svůj smysl. Když jeho vlastní otec zemře nebo se dítěte vzdal a dlouhé roky se o něj nezajímá, matka si pak najde nového životního partnera, jejich vztah trvá už léta a ten se dlouhodobě stará o její dítě, které o tátu přišlo, jako o své vlastní…
Kolik je ale takových případů?
Většinou otec nezemřel ani se potomka nevzdal, ale matka dítě získala pouze do své výlučné péče. Tím došlo k výraznému omezení jeho kontaktu s otcem. Matka pak často hledá “někoho lepšího” a když se jí to nevydaří, někdy hledá znovu… Dítě tak může do své dospělosti poznat jednu i více osob, o kterých jejich máma mluví jako o novém “tátovi”, přestože svého odstrčeného tátu někde má.
V popisované situaci jde navíc o otce, se kterým je dítě běžně v kontaktu. Otec také intenzivně usiluje o to, aby o syna mohl pečovat stejně jako matka. Říkat takovému tátovi, že si dítě může vybrat, komu bude říkat “táta”, je nesmírně bolestivé a ponižující.
Paní Dopitová zde navíc předvedla oblíbenou demagogickou praktiku: vzít tvrzení, které se týká výjimečných případů, a použít jej na běžný případ. Typickým příkladem je výrok: “Střídavá péče někdy nefunguje.” Samozřejmě, že někdy nefunguje. Pokud se ale toto tvrzení používá i u běžných, normálních rodičů – kterých je velká většina – jako “argument” pro to, aby se jejich střídavá péče ani nevyzkoušela, nedivme se, že u nás stále 90 % dětí při rozvodu či rozchodu přichází o péči jednoho z rodičů.
Sociální pracovnice by přitom měla respektovat i to, že předním hlediskem její práce má být – kromě zájmu a blaha dítěte – i “ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči” (§ 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Takže milá paní Dopitová, nevím, jestli máte děti. Ale přál bych vám, aby si jednou vybíraly, komu budou chtít říkat “mami”.
Přehled všech nominovaných žblebtů najdete zde.
Hlasování začíná 8. ledna a končí 28. února.
16. 1. 2019 at 10:37
Velice názorné odhalenie nevedeckého degenerativneho spôsobu “myslenia” pánom Hodinom vo feministickej hlave pani Dopitovej.
Z 50 ročnej praxe odhaľovania zločineckej protirodinnej praxe môžem potvrdit, že zovšeobecňovanie ojedinělých príkladov je základom primitívnej ideologie feminizmu proti manželsvu, rodině, otcum, dětem, civilizaci a evoluci lidstva.
Upozorňuji, že toto vědecké upozornění feministické anti-civilizační média, facebook a feministkami obou pohlaví ovládaná část světa cenzuruje a autory pronasleduje … Takže mluvit o demokracii mezi mužem a ženou není jenom žblebt, ale schizofrénia spojená s bludnými fantazmagoriemi likvidujícími civilizaci a evoluci lidstva.
17. 1. 2019 at 14:34
Pokud je toto pravda, pokud se paní OSPOD sociální pracovnice E. Dopitová takto vyjádřila, pak paní E. Dopitová je buď velmi hloupá – až tak, že není schopna plnit si povinnosti z této funkce vyplývající – anebo je velmi amorální, chová se amorálně, nechová se nestranně, chová se v rozporu se zákony, jimiž by se měla řídit – tedy ani v tomto případě by si neplnila své povinnosti. Jiná možnost není. Ať je to tedy jakkoli, každopádně by na pozici OSPOD pracovnice být NEMĚLA!!!
17. 1. 2019 at 21:07
Samozřejmě, že je pravda, že se paní takto vyjádřila – do ankety dáváme pouze ověřené výroky. V tomto případě je její výrok zachycen v protokolu z jednání na OSPOD, podepsaném jí a dalšími účastníky.