Jürgen Rudolph

–

Jakou roli hrají soudem povolaní znalci v rodičovském konfliktu projednávaném na soudu rodinného práva?

I. V běžné praxi.

Pokud nejsou rodiče v rodinně-soudním sporu schopni učinit společné rozhodnutí zvláště v otázkách budoucího bydliště dětí nebo modalit styku dětí s druhým rodičem nebo ostatními blízkými příbuznými osobami a ani soud není schopen bez dalších informací nalézt řešení, nařídí zpravidla vyhotovení znaleckého rodinně-psychologického posudku. Nezávisle na otázkách, které mají soudní znalci objasnit (např. „U koho z rodičů mají mít děti obvyklé bydliště?“, „Jaká má být konstrukce styku dětí s druhým z rodičů nebo i ostatními blízkými příbuznými osobami?“ atd.) mají jak mnozí soudci rodinného práva zcela rozdílné názory na metody práce a stanovení cílů při vyhotovování takových  znaleckých posudků, tak je mají i samotní soudní znalci. To vše má za následek, že soudní procesy v rodinných věcech týkající se dětí, často se stejně nabitou konfliktní konstelací, vedou ke zcela různým výsledkům většinou s dramatickými důsledky pro dotčené děti.

II. V interdisciplinární („Cochemské“) praxi.

Koncept sesíťování odborných profesí podle vzoru takzvané Cochemské praxe předem stanovuje pro případ nutnosti zapojení soudních znalců jejich na řešení orientované (současně intervenující) pracovní postupy. Za zohlednění společného cíle, dohodnutého všemi profesemi – přivést z důvodu alespoň minimálního zájmu dětí rodiče opět k rozhovoru, snaží se soudní znalci v průběhu vypracovávání znaleckého posudku o zpracování možných řešení společně s rodiči, resp. předkládat soudu a dalším účastným odborným profesím takové návrhy řešení, jejichž realizace je s rodiči prodiskutována.

Co je „diagnostický znalecký posudek“?

Takzvaný „diagnostický znalecký posudek“ má pomoci při rozhodování soudu rodinného práva. V případě sporu o obvyklý pobyt dětí má nalézt toho „lepšího“ rodiče. Proto se zpravidla zabývá otázkou, která by nikdy nebyla položena neovlivněnou dětskou perspektivou, neboť pro děti, které dosud vyrůstaly s oběma rodiči a mimo ně nemají žádné jiné rodiče, není pochopitelná. Takové dotazování v podstatě odpovídá perspektivě dospělých o dobru dítěte. Často vedou zjištění z diagnostických posudků učiněná k osobnostem rodičů k dalším zraněním a k dalšímu zatvrzení obou front, a natrvalo tak zamezí řešení konfliktu. Platí to v omezené míře také pro případy, v nichž diagnostické posudky mají zaujmout stanovisko k modalitám styku s dětmi, jenž je mezi rodiči sporný.

Co je „znalecký posudek orientovaný na řešení“?

Pracovní postupy soudního znalce v soudním sporu rodinného práva mezi rodiči nebo dalšími blízkými osobami, orientované na řešení, sledují kromě úkolu dodat soudu informace k realizaci soudní úpravy, také cíl dosáhnout řešení rodičovského konfliktu, a to vypracovat buď samostatně s rodiči, nebo dát k tomu možnost soudu a ostatním účastným odborným profesím.

Přitom se má dosáhnout přivedení rodičů zpět k jejich rodičovské odpovědnosti, kterou odložili při tradičním soudním řízení a v tomto případě ji převedli na soudce, resp. soudkyni. Německým spolkovým ministerstvem spravedlnosti předložený a v současnosti diskutovaný návrh zákona o reformě soudních řízení v rodinněprávních
věcech výslovně předpokládá pracovní postup soudem rodinného práva povolávaných psychologických soudních znalců, který má být orientovaný na řešení.

Ukázka z knihy autora Cochemské praxe „Jsi moje dítě“ („Du bist mein Kind“)