HLAVNÍ STRANA
Akcie.net - akcie na internetu
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu

Roky, o které jsme přišli, už nikdo nevrátí

Monika Tomková


Nedalo mi to a musím vám napsat předně proto, že vás chci podpořit, ale taky proto, že snad můj příběh někoho povzbudí.

Je mi už 28 a mám své dvě děti a svou rodinu, ale moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 9 let. To, co se potom dělo, jsem tehdy až tak moc nechápala a spíš jsem byla unášena proudem událostí. Moje matka mi vždy tvrdila, že můj otec o mě nestojí, že mě vlastně ani nikdy nechtěl a že se tedy po rozvodu s otcem stýkat nebudu. Bylo mi z toho smutno, ale nic jsem s tím nenadělala.

Takže jsem vyrůstala jen s matkou a její rodinou, kde vládl tvrdý matriarchát ze strany babičky a jediný mužský vzor byl dědeček, který se z toho babince ale raději uchlastal... Jen krátce zmíním, že moje matka ani její matka nikdy nešly pro ránu daleko, ale horší bylo to psychické manévrování s mojí maličkostí. Matka mi vlastně nikdy nezakázala styk s otcem, jen že prý mě s ním samotnou nepustí a ona se s ním vídat nechce a mimo to on o mě vlastně vůbec nestojí. To samé tvrdila v situaci, kdy jsem toužila vidět prarodiče z otcovy strany.

Je pravda, že otec svůj nárok na styk se mnou nikdy soudně neuplatňoval, ale prý pro mé vlastní dobro, abych to měla jednodušší. Dneska mu dávám za pravdu. Už tak jsem to měla složité a jeho zájem by to všechno ještě zkomplikoval. Moc mi ale chyběl. Záviděla jsem kamarádkám, které táta doprovázel na maturitní ples, vyzvedával po zábavě, aby měl jistotu, že dcera dorazí domů a v pořádku. Když jim táta připravoval lyže na lyžařský výcvik nebo je vzal pod stan. Tohle všechno mi bylo odepřeno.

Roky plynuly, já si pořídila vlastní rodinu a moje matka se začala navážet do mého partnera. Nejhorší ale bylo, že úplně stejným způsobem, jakým mluvila o mém otci. Nevěřila jsem jí, protože svého partnera znám přece jen lépe než ona. A pak mi došlo, že ani to, co mi vždycky tvrdila o otci, nemusí být tak, jak mi to ona předkládala. A tak jsem se sama začala pídit po svém otci a chtěla jsem slyšet přímo od něj, jak to tedy bylo. Nejen, že neodešel daleko (svou rodinu má až na Slovensku), ale věděl o mě všechno, svým způsobem mi stále byl nablízku, jen jsem o tom nevěděla.

Nikdo nikdy nám už nevrátí roky, o které jsme přišli, ale teď dělá dědečka mým dětem a já se svou matkou se nestýkám v zájmu zachování své rodiny a mých nervů. Prostě jsem se víc potatila. Takže bych tímto chtěla vyjádřit podporu všem otcům, tátům, kteří mají skutečný zájem o své děti, a i když se to zdá už naprosto ztracené, tak se ta situace může kdykoliv otočit. Až ty děti vyrostou a dostanou rozum, tu cestu si k vám najdou, i když bude pošlapaná.

Máte mou podporu, tohle téma si zaslouží pozornost rozhodně větší, než je mu dosud věnována.


18.04.2011
Sdílet

Diskuse (max. 650 znaků):




soudci.info - info o opatrovnickém soudnictví


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ