JUDr. Hana Kordová Marvanová

Stridavka.cz

–

Začátkem roku 2026 vstoupila v účinnost tzv. rozvodová novela občanského zákoníku, která měla za cíl deeskalovat porozvodové spory, upustit od zkoumání příčin rozvratu manželství a upevnit princip rovnocenné péče obou rodičů. Netrvalo však dlouho a skupina 27 senátorů v čele s Hanou Kordovou Marvanovou předložila na jaře 2026 návrh další novely. Ten má fungovat jako „brzda střídavé péče“ a umožnit soudům snáze svěřit dítě pouze jednomu z rodičů.

Ačkoliv předkladatelé argumentují ochranou dětí (zejména před domácím násilím), návrh vyvolal silnou kritiku z řad odborníků na rodinné právo, advokátů i zástupců organizací hájících práva dětí.

Mezi hlavní argumenty, proč je tento návrh špatný, patří:

1. Motivace k umělému eskalování konfliktů

Senátní návrh má za cíl, aby „vysoký konflikt rodičů“ byl důvodem, proč by soud neměl nařídit rovnocennou péči, ale svěřit dítě pouze jednomu z nich. Kritici upozorňují na obrovské riziko zneužití tohoto ustanovení v praxi. Rodič, který bude chtít získat dítě do výlučné péče a odstřihnout od něj bývalého partnera, bude mít přímou zákonnou motivaci nespolupracovat, blokovat jakoukoliv dohodu a spory uměle vyhrocovat. Namísto zklidnění situace tak návrh vrací do soudních síní toxickou mentalitu „vítěz bere vše“.

2. Přímý rozpor s judikaturou Ústavního soudu

Ústavní soud ČR ve svých nálezech dlouhodobě a konzistentně judikuje, že střídavá péče nemá být výjimečným řešením vyhrazeným jen pro ideálně komunikující rodiče, ale naopak standardem, který naplňuje právo dítěte na péči obou rodičů. Ústavní soudci jasně konstatovali, že pouhá zhoršená komunikace nebo konflikt mezi partnery nesmí být důvodem pro vyloučení střídavé péče – jinak by soudy legitimizovaly právo veta jednoho nespolupracujícího rodiče. Senátní návrh jde proti duchu těchto ústavních principů a snaží se zvrátit roky budovanou judikaturu. A to i návratem k překonaným kritériím pro rozhodování o péči, jako např. „zejména s přihlédnutím k tomu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval.“

3. Zneužívání extrémních tragédií pro plošnou změnu zákona

Předkladatelé a obhájci návrhu (včetně senátorky Marvanové) často argumentují emotivními kauzami, jako byl tragický případ zavražděné tříleté Viktorky, a nutností chránit děti před patologickými rodiči či domácím násilím. Právníci a zástupci justice však oponují, že k řešení domácího násilí již právní řád nástroje má – soudy mohou (a mají) násilného rodiče omezit či zbavit rodičovské odpovědnosti v samostatném řízení. Je nesystémové a populistické plošně omezovat standardní princip rovnocenné péče pro drtivou většinu běžných rozvádějících se rodin jen proto, že v izolovaných kriminálních případech selhaly orgány státu.

4. Skrytá preference práv jednoho z rodičů

Ačkoliv senátní novela operuje s termínem „nejlepší zájem dítěte“, ve svých důsledcích podle mnoha odborníků nahrává spíše zachování péče jen jednoho z rodičů – v českém kontextu tradičně matek. Tím, že návrh útočí na předpoklad rovnocenného zapojení a zavádí plošnou „brzdu“ střídavé péče, de facto upírá dítěti jeho elementární právo budovat si plnohodnotný každodenní vztah s oběma rodiči. Dítě se tak v logice tohoto návrhu stává spíše objektem, o který rodiče bojují, než svébytným subjektem práv.

Shrnutí

Zatímco předchozí kroky v rodinném právu se pokusily posunout Česko směrem k moderním evropským trendům – tedy k preferenci dohody a rovnocennému rodičovství – aktuální senátní návrh je vnímán jako regresivní. Místo budování prostředí, které by rozvádějící se rodiče nutilo ke spolupráci a převzetí společné odpovědnosti, jim dává do rukou legislativní zbraň, jak se v soudní síni vzájemně ničit a pokusit se druhého rodiče z výchovy odstřihnout.