RNDr. Jan Kubalčík, Ph.D.

–

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás ve věci Vašeho záměru novelizovat vyhlášku, kterou se provádí zákon o matrikách (301/2000 Sb.) tak, aby pojem „otec“ a „matka“ zmizel z rodných listů dětí vyrůstajících u stejnopohlavních párů a býl nahrazen pojmem „rodič“ a „rodič“. Za Konzervativní stranu Vás vyzývám, abyste od tohoto záměru upustil.

Ve své odpovědi Alianci pro rodinu mj. uvádíte:

„Především chci zdůraznit věc, která ve Vaší komunikaci, snad nedopatřením, nezaznívá: stávající formuláře s kolonkami „matka“ a „otec“ zůstávají v platnosti. Nikdo nikomu nic nebere, nikdo nikomu nic neupírá.“

Toto Vaše tvrzení, snad nedopatřením, je zjevně nepravdivé: matku či otce berete vybraným dětem (ano, ne všem, ale vybraným… jsou ale snad tyto vybrané děti „nikým“?), neboť hodláte posvětit předstírání, že mají dva otce a žádnou matku nebo dvě matky a žádného otce. Každému takovému dítěti, kterého se to bude týkat, upíráte přinejmenším jednoho z biologických rodičů.

Dále píšete:

„Ve své komunikaci se zaštiťujete právy dítěte, konkrétně právem dítěte na otce a matku. Otce a matku u nás mají také tisíce, možná desetitisíce nešťastných, opuštěných, nebo dokonce týraných dětí. Naplnění tohoto údajného „práva“ jim harmonické dětství a dobré startovní podmínky do života automaticky nezajistilo.“

Musím přiznat, že jsem skutečně nepříjemně překvapen až zaskočen mírou demagogie, kterou právě uvedená pasáž obsahuje. Úplná rodina – matka, otec a jejich biologické / osvojené děti – je statisticky optimálním místem pro výchovu. Pokud o tom pochybujete, seznamte se, prosím, alespoň např. s těmito texty:

• „Dítě potřebuje matku a otce. Příroda to vymyslela dobře“
• Co nemohlo vyjít v Deníku N: Dítě uprostřed zmatků dospělých

Tím, že ne každá úplná rodina je optimálním místem pro výchovu dětí, se na pravdivosti daného tvrzení nemění vůbec nic – jde o statistiku.

Samozřejmě také známe situace, kdy dítě v úplné rodině s mámou a tátou vyrůstat nemůže, protože nějaké objektivní příčiny to znemožňují (např. úmrtí jednoho z nich…). Vždy byla – a nepochybujeme že stále je a bude – taková životní situace považována za bolestnou ztrátu a pro každé dítě, které se v této situaci ocitá, za velkou nepříjemnost. Ale když to neplánovaně přinese život, je to něco zcela jiného, než když takovou situaci plánovaně navozuje stát svými zákony či vyhláškami. Ano, někdy – ze zmíněných objektivních příčin – nelze právo dítěte, aby znalo své biologické rodiče, naplnit. Bylo by však zvrácené z toho dovodit, že takové právo je tedy nicotné a můžeme jej bez dalšího u vybraných dětí pošlapat a toto pošpapání navíc „posvětit“ mocí státu. Vůči takto postiženým dětem by to byla hanebná nespravedlnost – a jak věděl již sv. Augustin, stát bez spravedlnosti je jen velká ničemnost. Vy, vážený pane ministře, za to nesete odpovědnost a je mi až nepříjemné, že se musím osmělit Vám takovou věc připomenout.

Konečně ve své odpovědi Alianci pro rodinu píšete:

„Oháníte-li se zájmy dětí, zaměřte své úsilí na ty děti, které pomoc skutečně potřebují. Děti vyrůstající v rodinách stejnopohlavních rodičů to nejsou, a vzhledem k tomu, že řada z nich už je nebo brzy bude dospělá, jistě není daleko doba, kdy Vám to tyto děti řeknou samy.“

Není třeba čekat. S názorem takto vychovávaných dětí – dnes dospělých lidí se můžete seznámit bez prodlení.

Závěrem se odkazuji na stručné stanovisko, které jsme k této otázce zveřejnili již v listopadu 2021.

Chtěli jsme věřit, že dojde-li po volbách na podzim 2021 ke změně vlády, návrhy tohoto typu budou opuštěny. Je nám líto, že jsme se mýlili. Nicméně, i v důsledku naší zmíněné víry jsme tehdy byli takto struční a nyní jsem musel, omlouvám se, některé argumenty předložit podrobněji.

Samozřejmě budeme rádi, pokud na tento kritický apel zareagujete. Nejvíce ovšem přivítáme, když se rozhodnete mu vyhovět.