RNDr. Jan Sedláček

–

Ve veřejném prostoru se stále více rozmáhá ideologie povyšující sexuální menšiny nad většinovou společnost. Tato ideologie však samotným homosexuálům neprospívá. Ba právě naopak.

Nejprve mi dovolte krátkou úvahu.

Zkuste si představit, že byste teoreticky chtěli vyčlenit ze společnosti některou menšinu (dejme tomu leváky). Měli byste za cíl je co nejvíce rozeštvat proti většinové společnosti a tím celou společnost oslabit vzájemnými spory. Jak byste postupovali?

Nejúčinnější možností je vnutit té skupině ideologii, podle níž jsou její zástupci „nadřazení“ a mají nárok si vydobýt ve společnosti všemožná „práva“ (v reálu privilegia). Tím se ta skupina sama vyčlení ze společnosti a začne vyvolávat spory. Postupně byste levákům vnutili, že je v jejich zájmu přizpůsobit zákony podle nich (např. stanovit kvóty na potřeby pro leváky v obchodech) a ti by pak sami vytvářeli nátlakové skupiny a vynucovali to.

Reakcí většinové společnosti by bylo opovržení – ale nikoliv vůči té ideologii, nýbrž převážně vůči samotným levákům. To by tu ideologii ještě více posílilo, protože by většinovou společnost začala nálepkovat jako „levofoby“, „antilevity“ apod. To by ještě více prohloubilo vzájemné spory a nakonec by z toho vyšli praváci a leváci jako dvě zcela znepřátelené skupiny. Cíl splněn.

Připadá vám něco podobného nemožné? Přitom se to děje. Jen si místo leváků dosaďte homosexuály. A místo „levácké“ ideologie si dosaďte LGBT ideologii.

LGBT ideologie byla vytvořena s cílem vykopat hluboký příkop mezi homo- a heterosexuály. Za tímto účelem byla homosexuálům vnucena myšlenka, že jsou „něco víc“ než my ostatní – odtud také pramení ty „pochody hrdosti“, kde se producírují v obskurních oblečcích, aby se co nejvíce odlišili od většinové společnosti. Postupně se ta ideologie stává stále více radikální a vnucuje těmto lidem, že jsou „diskriminováni“, že mají „méně práv“ (což vůbec není pravda) a že se musejí chovat jako nátlaková skupina, brát většinovou společnost jako nepřátele a neustále si vynucovat další a další zákony a pravidla šité jim na míru.

Toto chování je způsobeno tím, že LGBT ideologie vychází z trockismu a z myšlenky tzv. permanentní revoluce. Podstatou této myšlenky je oslabit společnost neustálými společenskými změnami a vynucováním stále nových a nových požadavků. Proto LGBT ideologie nejprve hlásala „registrované partnerství“, teď to „manželství“ homopárů, a jestli se jí toto povede prosadit, tak bude pokračovat dál v nátlaku na „homoadopce“ a další věci. Jednotlivé kroky nejsou pro tuto ideologii důležité. Podstatný je neustálý nátlak na společnost.

Naštěstí tuto ideologii nepřijali všichni homosexuálové; pořád tu jsou i ti slušní, kteří se k LGBT aktivismu nehlásí. Nicméně statisticky významná část této menšiny nepřemýšlí do hloubky, a proto se dostali do vleku této ideologie a chovají se jako radikální nátlaková skupina.

Bohužel ani mnozí lidé z většinové společnosti nepřemýšlejí do hloubky o souvislostech, a proto spojují homosexuály a LGBT ideologii do jednoho celku – tím pádem se ten přirozený odpor, který ta ideologie vyvolává, přenese i na homosexuály samotné. To je voda na mlýn těm, kdo rozdávají nálepky typu „homofob“. A příkopy se dále prohlubují.

Výsledek vidíme na vlastní oči: Společnost je rozštěpená a oslabená vzájemnými spory mezi oběma skupinami. I lidé, kterým dříve homosexuálové nevadili, vůči nim mají averzi (jen se zeptejte lidí okolo sebe – určitě najdete někoho, kdo vám řekne, že dřív proti nim nic neměl, ale teď už se moc vnucují). To vše brzdí rozvoj společnosti. A možná právě to je cílem těch, kdo LGBT ideologii zavádějí.

Jak mezi homosexuály, tak mezi heterosexuály je celá řada tvořivých lidí, kteří by mohli posunout náš stát dopředu. Namísto toho však plýtvají energií na vzájemné střety. Pokud by homosexuálové prohlédli tu ideologii, přestali bojovat za „manželství“ homopárů a podobné nesmysly a využili namísto toho svůj tvořivý potenciál k rozvoji společnosti, vyřešilo by to mnohé problémy.

A nejen to. LGBT ideologie se totiž hodí i politikům, kmotrům a všemožným mafiím. Politikům náramně vyhovuje, když se pozornost soustředí na boj o „manželství“ homopárů – a o to méně pozornosti zbyde na různé politické tunely, zlodějiny a kauzy typu Dozimetru. Médiím a různým zákulisním skupinám se velmi hodí, když se kvůli těmto sporům nevěnuje pozornost různým omezením svobody, šíleným nařízením z EU nebo třeba likvidaci našeho hospodářství a naší přírody kvůli klimatické ideologii.

Ti všichni mají prospěch z rozkladu společnosti kvůli LGBT ideologii. Běžní lidé z toho ale prospěch nemají. A už vůbec z toho nemají prospěch sami homosexuálové, kteří často vůbec netuší, jak špinavá hra se s nimi hraje.

Naším nepřítelem nejsou homosexuálové. Naším nepřítelem je LGBT ideologie. Té nesmíme ustoupit ani o milimetr, zejména nesmí projít to „manželství“ homopárů, které by bylo dalším krokem v již zmíněné „permanentní revoluci“. Samotné homosexuály musíme brát spíše jako oběť té ideologie a trpělivě jim vysvětlovat, že tato ideologie škodí (možná nejvíce) právě jim.

Až tehdy, když to pochopí oni sami, ztratí LGBT ideologie svoji sílu a společnost se bude moci opět spojit.

Převzato z webu Národní demokracie