Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

–

„Já jsem vyměnila zámky a udělali jsme si z domu takovou malou pevnost.“ (Markéta Šichtařová)

Konec srpna bývá v médiích okurková sezona. Nic moc se neděje, skoro všichni jsou na prázdninách a není o čem psát. Proto se objevují pro upoutání pozornosti pasivních čtenářů nejrůznější senzace. Jednou takovou byl i loňský rozhovor s ekonomkou, političkou a matkou sedmi dětí – Ing. Markétou Šichtařovou. Většina veřejnosti ji znala jako pravicovou ekonomku, která často komentovala ekonomické dění. Mnohým mohla být sympatická odmítáním eura, zálohovaného výživného nebo jen tím, že všech sedm dětí měla s jedním mužem – svým manželem.

Idylka početné rodiny ale v rozhovoru vyprchala. Určitě to nijak nesouviselo ani s rozvodem, ani s blížícími se volbami, v nichž Šichtařová za Svobodné kandidovala do Senátu, když si po vzoru nejrůznějších feministických kampaní náhle vzpomněla, že už je vlastně kolem deseti let týranou ženou. Pro úplnost je třeba dodat, že obviněný manžel násilí popřel, dal ho do spojitosti nejen s volbami, ale zmínil, že Šichtařová si ještě jako vdaná našla milence, dokonce když manželé spolu čekali poslední společné dítě.

Nepochybuji o tom, že domácí násilí existovalo a existovat bude, jak ze strany žen, tak mužů. Vždy mne ale dosti udiví, když s ním po údajných mnoha letech přijde někdo dávno dospělý, sečtělý, společensky známý, schopný právně se bránit. Pochopím takové zpoždění u dítěte, které nemuselo vše chápat či nevědělo, jak se bránit. Snad bych ještě uvěřil nějaké prosté venkovské ženě, která žila izolována od okolí a neměla se na koho obrátit.

Naskočit na vlnu laciné a pomíjivé popularity tohoto ražení bych čekal spíše od nějaké pirátky či zelené. A skutečně to Šichtařové ve volbách moc nepomohlo, v pravicové Praze získala mírně přes 14 % hlasů a vypadla už v prvním kole.

Nikdy není radno komentovat rodinný život někoho jiného, obzvláště ty jeho části, které se odehrávají za zavřenými dveřmi a mezi čtyřma očima, natož se stavět na něčí stranu. Ovšem existují zlatá pravidla, že špinavé prádlo se pere doma a při rozvodech a rozchodech, ať je jejich příčina jakákoliv, se nekydá na končícího partnera veřejně špína. Obzvláště, pokud se může lehce dostat až ke společným dětem. Těmto pravidlům dala Šichtařová pořádně na frak už tím, že veřejně zašermovala manželovými diagnózami.

A nejen to – v rozhovoru pro iDNES.cz popsala bojové přípravy na odchod z domova, za které by se nestyděl profesionální voják, a neopomněla dodat tradiční mantry, jak ji manžel izoloval doma a zakazoval jí chodit ven. Jen se divím, jak za tohoto děsivého teroru zvládla Šichtařová vystupovat před televizními kamerami s ekonomickým tématy, účinkovat v rádiu, vydávat knihy a být politickou poradkyní.

Proč žena s údajně násilným partnerem roky plodila jedno dítě za druhým? Když má navíc takové ošklivé diagnózy? Proč s ním setrvávala tak dlouho, když je dostatečně známá, aby měla ve svém okolí minimálně politiky, novináře, kolegy, ale nikomu se nikdy ani slovem nezmínila o domácím problému? Jak je možné, že Šichtařová žila v údajné naprosté izolaci, když si na útěk od zlého manžela koupila dodávku? Hořkých otazníků kolem tohoto rozhovoru zůstalo hodně. Ve srovnání s nimi je vlastně už jen koloritem celé situace nominovaný výrok o tom, jak naše velká oběť vyměnila zámky a udělala si z domu takovou malou pevnost.

V této anketě můžete hlasovat pro největší žblebt do pondělí 3. března 2025. Každý má pouze jeden hlas. Připomínáme, že podrobnější komentáře k jednotlivým výrokům publikujeme po týdnu (vždy v pondělí). Můžete se podívat i na celkový přehled všech nominovaných žblebtů.