Stridavka.cz

–

Novela občanského zákoníku účinná od 1. ledna zavedla princip, že po rozvodu či rozchodu zůstává dětem péče obou rodičů. Zároveň stanovila, že péče obou rodičů má být rovnocenná.

Bývá diskutováno, co přesně znamená „rovnocenná péče“, protože to není zákonem ani judikaturou prozatím nijak definováno. Aleš Hodina, zakladatel Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě, k tomu říká: „Z převažujících názorů lze dospět k výkladu, že podstatou rovnocennosti je stejně kvalitní a přiměřeně časově vyvážený kontakt dítěte s oběma rodiči. Nejde nutně o dělení času přesně v poměru 50 : 50, ale především o vyvážené zapojení obou rodičů do běžného života dítěte. Podílet se na péči o dítě přitom není jen právo, ale i povinnost.“

Může tedy existovat celá řada variant, jak péči mezi rodiče rozdělit podle potřeb dítěte. Lze zohlednit i věk dítěte nebo vzdálenost mezi rodiči, ne však na úkor významného omezení péče jednoho z rodičů. Pokud by s jedním rodičem bylo dítě například trojnásobně delší dobu než s druhým, těžko bychom takovou péči mohli označit za rovnocennou.

Samozřejmě, že právo na rovnocennou péči není absolutní, ale může ustoupit jinému, ještě důležitějšímu právu dítěte. Zejména právu na život a zdraví. Typicky se jedná o případy násilí vůči dítěti, drogových závislostí rodičů, jejich neschopnosti se o dítě vůbec postarat, apod. Tedy situace, kdy by bylo dítě odňato rodičům i v úplných rodinách.

Předseda Unie otců Valentin Papazian přitom zdůrazňuje: „Ve všech ostatních případech, kdy se oba rodiče chtějí a mohou o dítě normálně starat, by měla být rovnocenná péče podle zákona standardem.“

Zákonodárce tak vyšel vstříc dlouhodobým vědeckým poznatkům. Ty ukazují, že po rozchodu rodičů v průměru nejlépe prosperují děti, kterým zůstane péče obou rodičů. Zároveň i čeští soudci, kteří se zúčastnili svého 9. rodinněprávního sympozia v listopadu 2025, říkají, že „naprostá většina rodičů je schopná pečovat o své dítě (má dostatečné rodičovské kompetence) a není důvod, proč by do péče o dítě neměli být zapojeni ekvivalentním způsobem.“

Stejný postoj dlouhodobě zaujímá i Ústavní soud. V nálezu sp. zn. II. ÚS 2469/25 říká: „Dítě má právo zásadně na rovnocennou (rovnoměrnou) péči obou rodičů a práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu…“

Pavel Rusý, předseda LIBERI, odborové organizace, uvádí: „Novela by měla přispět ke snížení zásahů státu do kompetencí rodičů a omezit je pouze na zcela nezbytné, při respektu k právům a povinnostem rodičů dítěte.“

Ideální tedy je, pokud se na rozdělení péče rodiče sami dohodnou bez zásahu soudu. Toto i novela preferuje. Jestliže toho rodiče nejsou schopni, musí rozhodnout soud. Zástupci prorodinných organizací věří, že nejen rodiče, ale i soudy budou v zájmu dětí respektovat novou právní úpravu. A budou zachovávat dětem oba rodiče v co největší možné míře.