LIBERI, odborová organizace

–

Minulý týden představila skupina 27 senátorů návrh změny rodinného práva. Jako impuls prezentují tragickou smrt malé Viktorky. Návrh odůvodňují dlouhodobě konstatovaným vadným fungováním opatrovnického soudnictví včetně orgánů sociálně právní ochrany dětí. Deklarovaným cílem je zamezit svěřování dětí do péče rodičům bez ohledu na zajištění bezpečí.

Předseda LIBERI RNDr. Pavel Rusý k tomu uvádí: „Zásadní problém dle zkušeností z praxe nespočívá ve vadném zákonu, navíc s rámováním kvalitním ústavním právem a mezinárodními smlouvami, ale v nesprávné aplikaci právní úpravy. Právo na bezpečí a ochranu je součástí Úmluvy o právech dítěte a součástí konceptu nejlepšího zájmu dítěte, který ukládá státu zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho. Navrhovaná úprava tak pod záminkou zlepšení ochrany bezpečí dětí směřuje k návratu k překonaným úpravám oslabujícím právo dětí na péči obou rodičů, navíc může vést k většímu zatahování dětí do rodičovského konfliktu.“

S tím souhlasí člen Komise pro opatrovnické spory LIBERI, místopředseda organizace Matěj Marvánek: „Novela zvyšuje psychickou zátěž dětí tím, že na ně ještě více přenáší odpovědnost za rozhodnutí sporu rodičů, u starších dětí na ně zprostředkovaně deleguje volbu rodiče, který je bude vychovávat, čímž návrh nejen vystavuje děti přímému konfliktu loajality, ale činí z nich snadný cíl více či méně sofistikované manipulace jedním z rodičů, k prosazení vůle tohoto rodiče. Děti nejsou schopné takové zátěži čelit a dochází k poškozování jejich psychiky.“

Návrh novely přistupuje problematicky k fenoménu domácího násilí, kdy jednak nepřesně rozlišuje mezi různými formami a mechanismy psychického a duševního násilí jak mezi rodiči, tak mezi rodičem a dítětem, jednak přesouvá fakticky trestní agendu na kritizované opatrovnické soudnictví bez zajištění presumpce neviny, ochrany dítěte a rodiče před stále více se rozmáhajícím křivým obviněním a bez zajištění vyšších nároků na prokazatelnost jednání vylučující pochybnost (uplatnění zásady in dubio pro reo). Opatrovnické soudy mají dostatek nástrojů na zohlednění rizikovosti rodiče už nyní, otázkou je jejich využívání.

Další problematickou částí návrhu je nejen návrat k předchozí úpravě svěřování do péče jednoho rodiče (ale bez explicitní úpravy střídavé či společné péče jako v právní úpravě platné do konce roku 2025), ale dokonce další oslabení práv nerezidentních rodičů odnětím práva podílet se na rozhodování ve významných záležitostech dítěte, včetně volby bydliště dítěte. Navíc je pro takový postup vymezen opatrovnickým soudům značný prostor k úvaze: „existence důvodů, pro které by soud mohl pozastavit či omezit rodičovskou odpovědnost, ale tyto důvody nedosahují intenzity pro zásah do rodičovské odpovědnosti.“ Odstranění současné formulace § 888 odst. 1 o.z. ve znění „Dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o své dítě.“ je silným signálem k oslabení práva dítěte na rovnocennou a rovnoměrnou péči obou rodičů, která je u běžných rodičů nejméně špatným řešením, a u konfliktních vztahů nejlepší ochranou před poškozováním vztahu dítěte k jednomu z rodičů.

Velmi rizikové je svěření kompetence o svěření dítěte do péče jednoho rodiče samotnému dítěti velmi vágní formulací: „přání dítěte, které dosáhlo věku, v němž je schopno posoudit svou situaci, má-li toto přání dostatečnou závažnost.“ Jde o zpochybnění principu hierarchie v rodině, nerespektování, resp. popření rodičovské kompetence a pominutí historicky ověřené základní povinnosti nezletilého dítěte ctít své rodiče a respektovat jejich výchovné vedení, ostatně zakotvené i v § 857 občanského zákoníku. Návrh navíc může motivovat nezralé či manipulativní rodiče k ovlivňování dítěte s cílem prosadit vlastní cíl vyloučení druhého rodiče z péče.

Návrh obsahuje i pozitivní změnu, a to v zákoně o zvláštních řízeních soudních, kde navrhuje zkrácení časového prostoru pro rozhodování o zatímní úpravě (tzv. prozatímní rozhodnutí) ze 3 měsíců na 30 dní, obnovuje možnost odvolání proti takovému rozhodnutí a stanovuje lhůty pro rozhodnutí o odvolání. S mírnou korekcí lhůt je tato část návrhu pozitivní změnou.

ZÁVĚREM

Návrh zákona je v části, kterou by měl být změněn občanský zákoník, velmi kontroverzní a představuje legislativní regres. Je do značné míry i problematický tím, že jeho obhajoba je založena na pozitivních cílech (ochrany dětí před násilím, zajištění bezpečí dětí) a současně využívá emočně silné a mediálně exponované téma tragické smrti nezletilé Viktorky. Vystavuje osoby, které s takto pojatým návrhem nesouhlasí, stigmatizaci jako osoby podporující domácí násilí na ženách a obhajujících vraždu dítěte. Přitom samotný návrh relativizuje ústavní práva dítěte i rodičů, otevírá prostor pro častější a intenzivnější rodičovské spory zvýšením „hodnoty“ konfliktu a prostor pro zvýšení psychické zátěže dětí více či méně sofistikovaným ovlivňováním projevu dětí s cílem prosadit vůli ovlivňujícího rodiče, směřuje k převrácení rolí v rodině a tím k oslabení tradičního a osvědčeného pojetí rodičovské odpovědnosti a výchovy a k zátěži dětí konfliktem loajality naložením odpovědnosti za rozhodnutí sporu rodičů na dítě, přestože řešení těchto konfliktů bývá obtížné i pro zkušené odborníky.

Příloha: Podrobné vyjádření LIBERI k návrhu