Marek Výborný

–

Příspěvek z rozpravy na 27. schůzi Poslanecké sněmovny 26. března 2019:

Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, otevíráme pokračování rozpravy mimo jiné nad sněmovním tiskem 211, což je novela Listiny základních práv a svobod. Dovolte mi za předkladatele toto pokračování krátce uvést. Cílem předkládaného návrhu je doplnit ochranu rodiny na úrovni ústavního pořádku, tak jak je to zakotvené v článku 32 hlavy čtvrté Listiny základních práv a svobod o ochranu jednoho ze základních stavebních prvků úplné rodiny, jímž je manželství muže a ženy. Potřeba poskytnout manželskému svazku muže a ženy coby jednomu ze základních kamenů společnosti zvláštní uznání a ústavní ochranu je v dnešní turbulentní době, v níž se setkáváme se všudypřítomnými snahami o relativizaci a bourání vzorů, ať již sebelépe osvědčených, aktuálnější než kdykoli dříve. Je proto nanejvýš žádoucí, aby pravou podstatu, význam a důležitost tohoto svazku reflektoval i dokument, který zakotvuje ty nejvyšší hodnoty, na nichž stojí naše společnost a náš právní řád. Tímto dokumentem je právě Listina základních práv a svobod.

Jedná se jednoznačně o debatu hodnotovou. A tady je potřeba říci, že já i KDU-ČSL a skupina dalších předkladatelů jasně, srozumitelně, ale zároveň také slušně a kultivovaně se staví na stranu stabilní rodiny postavené a definované jako táta, máma a děti. Odmítáme relativizaci hodnoty manželství a představu, že by mohlo být svazkem kohokoli. Realita bohužel dnes nedopřává štěstí v podobě úplné rodiny a šťastného manželství každému. Prožívá-li rodina v dnešním světě, a Českou republiku nevyjímaje, určitou krizi a erozi, není úlohou státu na její podporu rezignovat, nýbrž naopak ji tím více a intenzivněji podporovat. K tomuto cíli, k vytváření pozitivních vzorů směřuje i tato novela.

Manželství muže a ženy má typicky potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny, zvláště potom přivést na svět další generaci a vychovat ji v nenahraditelné, vzájemně nezastupitelné a komplementárně působící mateřské i otcovské lásce a vzoru. Institut manželství muže a ženy, který se v průběhu dějin mimořádným a dlouhodobým způsobem osvědčil, si zasluhuje tu nejvyšší ochranu a úctu, a nikoli svévolné experimenty a pokusy vylepšit a přetvořit jej podle momentálních trendů. Opakovaně ve veřejných vystoupeních uvádíme, že manželství není právem, že jeho účelem není ošetřit vztah dvou lidí, kteří se mají rádi. Stát nemá upravovat emocionální citové vztahy. Je každého zcela svobodným rozhodnutím, s kým žije v partnerském soužití. Mohou to být nejenom dvě ženy, dva muži, ale mohou to být také třeba dvě sestry, které pečují o svoji starou matku nebo otce. Manželství je ale jedinečné společenství muže a ženy, které má svoji nezastupitelnou hodnotu. Je to dar a poslání.

Nevedeme debatu o právech menšin. Vedeme debatu o hodnotách. V tomto smyslu na nikoho neútočíme. Odmítáme přízviska homofobů a podobně. A to i proto, že si vážíme každého člověka. Respektujeme různé formy lidského soužití a jejich hodnotu. Ale hájíme manželský svazek, který je základem tradiční stabilní rodiny s veškerým jejím posláním. Krásně to vystihl jeden tweet, cituji: „Jsem vdaná za muže, pořád jednoho, toho samého, už 27 let. Máme tři děti a všechny jsou naše. Vím, jsem rebel.“ Konec citátu. Toto se nesmí, toto se nesmí, dámy a pánové, stát v naší společnosti normou.

A zároveň je třeba připomenout, že debata se také nevede o právech dětí a právech dítěte. Dítě, lidský život, je dar. A jako takový se nesmí stát předmětem obchodu, objednávky, sociálního inženýrství nebo vyvzdorovaného práva. Odmítáme směřování k hedonistické společnosti, kde nikomu není upřeno vůbec nic, a pod pojmem ‚právo na‘ se schová úplně vše. Na dítě není nárok či právo. Je plodem vzájemné lásky manželů a my se hlásíme k tomu, aby to takto i zůstalo. A současně si ale přiznejme: Dnešní krizi rodiny skutečně nezpůsobují homosexuální páry. Bylo by laciné a nepoctivé to na kohokoli házet. Za to si můžeme my sami, my, manželské páry a rodiny. Sami svojí vlastní nezodpovědností, nepéčí o vztahy v rodinách, důrazem na nárokovou mentalitu. Celá debata je tedy hozenou rukavicí i nám, kteří hájí osvědčené pojetí manželství a rodiny. A současně i nám zákonodárcům, abychom maximálně z různých úhlů podporovali rodinu, roli a pozici matek, stejně jako roli otců při výchově dětí.

Dámy a pánové, zvláště dnes mi dovolte na závěr poděkovat všem, kteří se aktivně zapojili do podpory petice Aliance pro rodinu, která je hlasem veřejnosti k podpoře našeho návrhu ústavní ochrany manželství jako svazku muže a ženy. K dnešnímu dni se pod ni podepsalo 103 121 občanů České republiky. Petiční právo je nezanedbatelným znakem vyjádření svého občanského a v tomto případě i hodnotového postoje. Na věcném obsahu a zdůvodnění návrhu to samozřejmě vůbec nic nemění.

Dámy a pánové, vážení kolegové, vážené kolegyně, předem děkuji, že budeme i zde na půdě Poslanecké sněmovny pokračovat v kultivované a věcné rozpravě. Děkuji za pozornost.