Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.

–

Dotaz:

Z předchozího vztahu mám syna, kterému je 14 let. Syn je ve výlučné péči matky tři roky. Poměry k dítěti jsou upraveny rozsudkem soudu, ale není zde uveden můj styk se synem. Poslední dva roky se s matkou dohadujeme na tom, kdy jej budu moci vídat a zda mi jej matka „půjčí“. Cítím se v takové situaci nekomfortně a zejména nemohu předem plánovat náš společný čas se synem. Prosím tedy o radu jak se s tímto problémem vypořádat. Moje současná partnerka mne v této věci podporuje a má s mým synem hezký vztah.

Odpověď:

Rozpad rodiny je stresující životní událostí, která není příjemná pro rodiče, ani pro děti jakéhokoli věku. Velice však záleží na způsobu, jak se taková zásadní životní situace v rodině řeší. Rozumní rodiče se spolu chtějí domluvit, a to buď přímo mezi sebou, nebo prostřednictvím odborníků. Těmi mohou být rodinní poradci, psychologové, právníci se zaměřením na rodinné právo, ale také různé pomáhající organizace podporující konstruktivní dialog v rodině.

Další významnou institucí, která může pomoci rodičům při problémech s komunikací s druhým rodičem, je orgán sociálně-právní ochrany dětí. Takový orgán působí v rámci obcí či měst většinou pod sociálním odborem jako oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Oddělení sociálně-právní ochrany dětí (tzv. OSPOD) v souladu se zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se zaměřuje na ochranu práv dětí, jejich oprávněných zájmů, působí k obnovení narušených funkcí rodiny a zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině. Za účelem zajištění těchto cílů vykonává například šetření v domácnostech, pohovory s dětmi, spolupráci se školskými, zdravotnickými, státními i nestátními organizacemi, pořádá případové a rodinné konference, vypracovává individuální plány ochrany dítěte, vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, ukládá také rodičům ve správním řízení povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, případně přistupuje k výchovným opatřením a opatřením na ochranu dětí (podávání podnětů a návrhů k soudu) a další činnosti. Důležitá je role tohoto orgánu v soudním řízení ve věcech péče o nezletilé, protože vykonává funkci kolizního opatrovníka dítěte. Nezletilé dítě se u soudu nemůže samo zastupovat a jeho rodiče jako zákonní zástupci mohou být se zájmy dítěte v kolizi. Proto opatrovnický soud ustanovuje dětem opatrovníka, což bývá právě orgán sociálně-právní ochrany dětí příslušný podle místa bydliště dítěte. Místní příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností a obecního úřadu se řídí místem trvalého pobytu dítěte, není-li zákonem stanoveno jinak. Toto ustanovení činí v praxi potíže, protože často se dítě nachází na zcela jiné adrese, než je jeho trvalý pobyt. Bohužel však někdy jeho role je jedním z rodičů zneužita, když se tento orgán sociálně – právní ochrany nechá vtáhnout do boje rodičů anebo nedokáže zůstat zcela nestranným.

Rodiče, kteří plánují rozchod, by měli v zájmu svých dětí využít všechny možnosti směřující k dohodě o tom, jak bude po rozpadu jejich vztahu vypadat péče o jejich děti. A také by měli přiměřeným způsobem k věku dětí tyto s novou situací v rodině seznámit. Pokud nejsou vztahy mezi rodiči hluboce narušeny, mohou společně vyhledat odborníka a vyslechnout jeho rady a doporučení. Oba partneři či manželé i po rozpadu vztahu zůstanou i nadále rodiči svých dětí. Na to by měli myslet, protože nová životní situace může mít negativní dopad i další psychosociální vývoj dětí, jestliže byly v rodině vystaveny negativním vlivům, jako je stísněná rodinná atmosféra, hádky rodičů, nezájem rodičů o dítě, manipulace či vtahování dítěte do sporů mezi rodiči.

Jestliže dohoda rodičů o budoucí péči o děti není vůbec možná anebo se o dohodu chce pokusit pouze jeden rodič a druhý nejeví o jednání zájem, či nejsou schopní se na čemkoli shodnout, mohou využít kromě výše uvedeného také služeb mediace. I toto je způsob, jak mimosoudně řešit konflikt v rodině a nastavit nová pravidla fungování, péče o děti, placení příspěvků na zájmovou činnost dětí, jejich potřeby a styk rodičů s dětmi. Na mediaci je však zapotřebí účasti obou rodičů. Pokud ani tudy cesta nevede a jednání na OSPOD rodiče k dohodě nepřivedlo, může se každý z rodičů obrátit na příslušný opatrovnický soud s návrhem na úpravu péče o děti, čímž se myslí zejména určení typu péče o děti, úpravu vyživovací povinnosti rodičů k dětem a také vymezení osobního styku rodičů s dětmi. Typy péče o děti jsou různé, a vždy záleží na konkrétních okolnostech případu. Mezi nejčastější typ péče patří výlučná péče jednoho rodiče (většinou v našich poměrech tedy matky o dítě), poté péče střídavá a péče společná.

Po podání návrhu soudu matkou, otcem nebo i oběma rodiči (každý je oprávněn si podat i svůj vlastní návrh, přičemž soud bude oba návrhy projednávat současně pod stejnou spisovou značkou) soud zahájí řízení a ustanoví nezletilým dětem opatrovníka (OSPOD). Výrok usnesení vypadá takto: „Soud podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jmenuje nezletilým opatrovníka Městskou část Praha 8, se sídlem Zenklova 1/35, 180 00 Praha 8 k zastupování v řízení o Svěření do péče a určení výživného, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 30 P 111/2019.“ Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání.

Dále některé soudy vydávají následně usnesení, jímž nařídí rodičům, aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení kontaktovali příslušné oddělení sociálně právní ochrany dětí a postupovali dle pokynů příslušného sociálního pracovníka. Soud takový postup odůvodňuje vhodností a účelností s cílem poskytnout rodičům prostor k možné dohodě v dané konkrétní shora specifikované věci podle zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, v platném znění a dále z důvodu, že soud za účelem ochrany zájmu dítěte vede rodiče k nalezení smírného řešení. Soud také může uložit rodičům na dobu nejvýše tří měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, nebo jim nařídit setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie. Proti takovému usnesení není odvolání přípustné. OSPOD pak s rodiči realizuje edukační schůzku, kde jsou rodičům sdělovány všechny potřebné informace a rodiče jsou vedeni společně k dohodě.

Některé soudy (je jich stále menšina) v České republice začaly v posledních letech praktikovat ve věcech péče o nezletilé děti tzv. cochemskou praxi. Cochemská praxe (zvaná též cochemský model) je způsob, jak lze řešit ve prospěch dětí opatrovnické spory v případě rozvodu nebo rozchodu rodičů. Vznikla už v 90. letech 20. století v německém kraji Cochem-Zell a odtud se rozšířila i k nám a do celé Evropy. Jejím autorem je opatrovnický soudce Jürgen Rudolph.

Například Okresní soud v Novém Jičíně na svých webových stránkách avizuje, že „některá soudní řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (nejčastěji péče o nezletilé dítě, výživy nezletilého dítěte, styku s nezletilým dítětem …), jsou u Okresního soudu v Novém Jičíně vedena na principech multidisciplinární spolupráce, která je inspirovaná cochemskou praxí. Vizí projektu je přechod od autoritativního rozhodování o dětech k procesu, při němž zúčastněné instituce ve vzájemné spolupráci vedou rodiče k převzetí odpovědnosti za budoucí život a perspektivu dítěte. Soud při rozhodování ve věcech péče o nezletilé děti, které mají dva svéprávné a plně kompetentní rodiče, aplikuje zejména ustanovení oddílu 3, hlavy II, části druhé občanského zákoníku (tj. § 855-923) a dále vychází z rozhodovací praxe Ústavního soudu.“

Shora uvedený soud rodičům také na svých webových stránkách sděluje, že při svém rozhodování vychází z principů, že dohoda rodičů a jejich faktické převzetí společné rodičovské odpovědnosti je nezbytným předpokladem budoucího blaha dítěte, že dítě s blízkým vztahem k oběma rodičům nechce ztratit ani jednoho z nich, že rozvod/rozchod rodičů je pro dítě trauma a pomoc, kterou od obou rodičů potřebuje, je projevem jejich rodičovské odpovědnosti, přičemž soud se snaží o deeskalaci rodičovského konfliktu.

To, zda daný opatrovnický soudce bude postupovat shora uvedeným způsobem anebo nikoli záleží na jeho uvážení. Praktikovat model Cochemské praxe nelze soudci nařídit, neboť takovou povinnost zákon přímo neukládá. Je tedy na rodičích, aby si předem zjistili, za jakých podmínek bude jejich rodičovský konflikt řešen a zda se raději sami nepokusí o dohodu, než aby se vydávali vstříc boji o děti a jejich péči, protože takovým bojem trpí především samotné děti. V průběhu měsíce března jsem byla na konferenci, kde se právě taková témata řešila. A jedna účastnice sdělila svůj traumatizující zážitek z rozpadu manželství jejích rodičů, kdy se jí dotazovali, s kým z rodičů chce po rozvodu zůstat. Položit dítěti takovou otázku je naprosto nevhodné. Dítě má většinou rádo oba svoje rodiče a není schopné si mezi nimi zvolit „vítěze“. A nelze to ani po dítěti požadovat, neboť právem dítěte je mít rádo oba rodiče a oba rodiče mají právo podílet se na jeho výchově.

Vraťme se však k dotazu z úvodu tohoto příspěvku. Vůči nezletilému dítěti nemá matka právo bránit styku s otcem a jeho novou rodinou. Obecně lze totiž konstatovat, že zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak právě toho z rodičů, který mimo jiné uznává roli a důležitost rodiče druhého v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodičem (viz ústavní nález I. ÚS 266/10). Lze spíše doporučit, aby v rozsudku o péči o nezletilé děti nechybělo určení styku. Rodiče se samozřejmě mohou sami dohodnout na tom, jakým způsobem a kdy budou realizovat styk s dětmi. Ve vašem případě dohoda nefunguje, respektive ji porušuje matka. Pak lze doporučit obrátit se na soud s návrhem na úpravu styku s nezletilým dítětem a vymezit rozsah tohoto styku včetně jarních a letních prázdnin, jakož i podzimních a vánočních prázdnin nebo Velikonoc. Pokud s tím bude souhlasit vaše partnerka, můžete navrhovat i změnu stávajícího rozsudku tak, že budete žádat svěření nezletilého dítěte do vaší péče nebo do střídavé péče právě s odkazem na to, že matka narušuje vaše vazby s dítětem nebo vám ve styku dokonce brání. Nápravy současné situace můžete během několika dní docílit podáním návrhu na vydání předběžného opatření současně s návrhem na změnu stávajícího rozsudku. O návrhu na předběžné rozhodnutí soud rozhoduje velmi krátce v řádu dní bez slyšení účastníků na základě listinných důkazů. Jeho podání tedy vyžaduje znalosti právní úpravy a silnou argumentaci k tomu, aby přesvědčila soud o naléhavosti soudní úpravy situace v rodině. To se už však víceméně rozpoutává boj rodičů mezi sebou, kdy podobný návrh může podat i druhý rodič, a celá situace v rodině se posouvá spíše tím nežádoucím směrem a opačně, než je preferováno v rámci Cochemské praxe.