JUDr. Jaromír Jirsa
–
Ukázka z přednášky ústavního soudce Jirsy, publikované na webu Právní prostor:
Justiční systém, který připustí, aby Ústavní soud musel vyřídit, a říkám úmyslně „vyřídit“, 4000 ústavních stížností ročně, není v pořádku. Má to důsledky, které zde popsal JUDr. Šuk, vede to často k odmítání ústavních stížností jako v továrně továrníka Bati, když se vyráběly cvičky. Ale je to způsobeno prostým faktem, že ústavní soudce má sice k dispozici tři asistenty, což je velký luxus, ale má nápad těch ±30 věcí měsíčně, což, jestli se nepletu, by mohl být přibližně nápad civilního soudce v klasické civilní agendě. Takže Ústavní soud musí vyřídit tento běžný nápad, aby sám neměl v řízení průtahy. Jak z toho ven?
Nepochybně, a pod to bych se podepsal a třikrát bych podtrhl svůj podpis, by dovolací řízení mělo být nastaveno jinak. Tak, jak zmínil pan místopředseda, a to zejména v problematice nákladů řízení, ve věcech péče soudu o nezletilé, protože zejména v těchto dvou agendách Ústavní soud někdy rozhoduje tak, jak mu to nepřísluší a supluje roli sjednocovatele judikatury – zejména v řízeních, v nichž vystupuje nezletilé dítě jako slabý účastník řízení, to znamená v těch, lidově řečeno, „péčkách“. Stal se z nás tedy opatrovnický soud třetího stupně a týká se to jak rozhodování o střídavé péči, tak rozhodování o styku, výživném, o věcech důležitých a pro dítě významných, na kterých se rodiče nemohou shodnout. Přednáším pracovnicím OSPODU a advokátům, kteří se zabývají opatrovnickými věcmi. A skutečně byste nevěřili, čím vším se dnes soudy v agendě péče soudu o nezletilé musejí zabývat. Zatímco před 20 lety by se rodiče styděli přijít k soudu s tím, aby za ně rozhodl, jestli má dítě chodit do waldorfské, lesní, spádové nebo Montessori školky, dnes už je to naprosto běžná záležitost. Nahrazuje se souhlas s veganským nebo vegetariánským jídelníčkem, rozhoduje se o tom, jestli má dítě chodit do náboženství k evangelíkům, nebo ke katolíkům, jestli má chodit do Sokola nebo do Junáka a podobně. A hned ve třetím kole se tyto věci ocitají u Ústavního soudu.
Pravda je, že sami soudci si tak říkajíc naběhli na vidle a rodiče v této souvislosti přesvědčili o tom, že soud se postará o záležitosti, které se řešily běžně před pár lety v rodině. Možná to souvisí s fenoménem, který ve společnosti máme, a Karel Šimka ho nezmínil v té své velmi zajímavé přednášce, když hovořil o změnách ve společnosti, které nastaly po roce 1993, tak já i v agendě Ústavního soudce vnímám jednu velmi výraznou změnu. Zatímco v roce 1966, když jsem se narodil, žilo 5 % partnerů v nesezdaném manželství, v roce 2000 už to bylo 20 % a v roce 2021 je to 49,8 %. Stále roste povědomí o rozličných právech, nikoliv však paralelně o povinnostech. To je, řekl bych, obrovská společenská změna, která se projevuje nejen v agendě soudu nalézacího, ústavního, správního, ale i odvolacích a všech soudů obecné justice. Souvisí to s problematikou, kterou musí Ústavní soud hned ve třetím kole řešit, i s jinými záležitostmi. To je změna, kterou vnímám velmi výrazně, a měli bychom na ni možná začít reagovat jak v judikatuře, tak třeba i zákonodárce změnou příslušných pasáží občanského zákoníku.
6. 12. 2023 at 15:25
Poradím ti, blbe Jirso, a úplně zadara. Když ÚS bude zmíněnou judikaturu opravdu sjednocovat, důsledně prosazovat a naplňovat, a nebude svá stanoviska měnit, budou všichni vědět, jak je to správně a nebudou ÚS zatěžovat.
6. 12. 2023 at 20:05
Zcela souhlasím. Ústavní právo se nezměnilo, ale rozhodování ÚS ano. Copak dříve neplatilo, že dítě má právo na péči obou rodičů, že tvrzení se musí prokazovat a ne spekulovat, že nástup dítěte do školy nesmí být zneužíván k vylučování jednoho rodiče z péče, že o bydlišti dítěte a škole musí rozhodovat oba rodiče souhlasně? Všechno platilo stejně, ale muselo být těch 400 opatrovnických stížností ročně, aby i Ústavní soud začal číst mezinárodní smlouvy a ústavní právo ČR a řídit se jím. A proces stále neskončil, když ponechávají vůbec prostor pro vylučování jednoho rodiče z péče na základě přání rodiče nebo dítěte. Dítě skutečně nemá co kecat do toho, kdo ho vychovává, pokud mu prokazatelně vážně neubližuje. Tohle je problém, že soudu místo ochrany práv přemýšlí, jestli vůbec účastník toto právo smí mít.
7. 12. 2023 at 9:59
Feministická právní zásada, že „Vylučme otce z vlastnění dítěte proto, že mu zakazuje blbnout, fetovat, vraždit atd.“ je zločin, za který vy měli dostat doživotí všichní, kteří ho vykonávají i ti, kteří se proti němu nepostavili!
To prosazuji v mnou založených organizacích ÚMS-PPR, UO a Ministerstvu pro Rodiny atd. Nasazené agentky,-ti mne za to z těchto organizací vyloučili a obsadzují je vrahy,-němi otce, dětí, manželství, matek a rodiny.
Váš pedagóg,učitel evoluce
Ing. L. Balvín
Ps: Doufám, že alespoň moje Českoslovenčina Vás potěší v podvodem rozváděných a okrádaných státech a rodinách …