Miroslav Tomanec

–

Jak se má malý Bertík po nějaké době?

Je v pořádku, v klidu a obklopen láskyplnou péči.

Zato matka…

Na jedné straně píše tak sladkobolné příspěvky, stejně jako její matka, že by se jeden rozplakal. Člověk by si řekl… tolik koncentrované lásky… Na druhé straně však pokračuje v kopání příkopů tak hlubokých, že už ani několik mostů dobré vůle k překročení stačit nebude.

24. 11. spáchala zase něco tak odporného a absurdního, že rodina otce se k tomu vůbec nechce s ohledem na zájem dítěte veřejně vyjadřovat, i proto, že věc je u policie. A matka o tom pochopitelně mlčí. Třeba se ale konečně stydí, co my víme. Rodina otce se pak logicky chtěla v zájmu dítěte podobných excesů vyvarovat a nepřipustit na nějakou dobu možnost něčeho takového. Matka na to reagovala po svém – udělala v domě, kde má otec byt, takový bengál, že opět musela zasáhnout policie. V jejím dobře sestaveném scénáři následoval návrh k soudu na předběžné opatření k zajištění jejího kontaktu s dítětem. Po tom všem, co jenom v posledních dnech stihla napáchat, bylo úplně jasné, jak to muselo dopadnout – ovšem každý bod do seznamu, jak je matce v naší zemi ubližováno, dobrý, že.

Činí se i aktivistky. Ty jsou bez sebe vzteky, že žádná televize, tisk nebo bulvár se nechce takového sólokapra (vždyť matce doslova urvali chudáka synka od prsu…) ujmout. Bodejť, novináři si přece nemohou dovolit vidět jenom ten dramatický konec, tedy údajnou exekuci, jako ty aktivistky. Musí vycházet z celého příběhu, jinak by se se zlou potázali.

Do běla je vytáčí i nečinnost ombudsmana, vládní zmocněnkyně pro lidská práva nebo nejvyššího státního zástupce. Tam všude putovaly jejich intervence. Pochopitelně, že s tím nikdo nic nedělá – vždyť věc je zcela jasná a opravdu není co řešit.

Absolutního dna v tomto ohledu pak dosáhla paní Lucie Klausová, snacha bývalého našeho pana presidenta, která hrdě šíří dopis, který poslala osoba jí blízká, kterou samozřejmě nechce jmenovat, otec pěti dětí ( kdopak to tak asi může být…) odvolacímu soudu. V kostce se v něm říká, aby soud nerozhodoval podle zákona, ale jen a jen podle mateřského pudu, který je přece úplně nade vše.

Velmi bizarně pak v této souvislosti působí pláč aktivistek, jak má rodina otce dlouhé prsty, že si všechno může dovolit domluvit, uplatit, jak jí všude jdou na ruku…

Ach jo.

Bertíkovi popřejme klidnou dobu předvánoční.

Převzato z Facebooku