Stridavka.cz

–

Když se podíváme na navrhované znění novelizovaných paragrafů občanského zákoníku, vynořují se dvě zásadní problematické oblasti. Tyto změny namísto slibovaného zklidnění situace přinášejí vágnost, prostor pro libovůli soudů a nebezpečné nástroje pro účelové bojkotování jednoho z rodičů.

1. Nebezpečné rozšíření důvodů pro zbavení rodičovské odpovědnosti (§ 871 odst. 2)

Navržená změna: V § 871 odst. 2 se uvažuje o nahrazení slovního spojení „Spáchal-li…“ novým „Dopustil-li se rodič vůči druhému rodiči, vůči svému dítěti nebo vůči osobě žijící s dítětem ve společné domácnosti domácího násilí…“.

Proč je to špatně:

• Odklon od objektivity trestního práva: Původní formulace „spáchal-li trestný čin“ se opírala o objektivní, státem prověřené a dokázané skutečnosti v rámci trestního řízení, kde platí presumpce neviny a přísné důkazní standardy.
• Vágnost a zneužitelnost v opatrovnických sporech: Zavedení netrestního, širšího pojmu „domácího násilí“ přímo do rukou opatrovnických soudů otevírá Pandořinu skříňku. V rozvodových a porozvodových bitvách je bohužel běžné, že dochází k účelovým a nepravdivým obviněním z psychického či jiného násilí. Pokud bude stačit, aby soud „posoudil“, že se rodič něčeho takového dopustil, aniž by k tomu bylo pravomocné odsouzení v trestním řízení, stane se z tohoto paragrafu mocná zbraň na odstavení druhého rodiče z výchovy.

2. Legalizovaná bezmoc aneb Neurčení rozsahu péče (§ 907 odst. 4)

Navržená změna: Do § 907 se vkládá nový odstavec 4: „Nelze-li z důvodů na straně dítěte postupovat jinak a je-li to v jeho zájmu, může soud na dobu nezbytně nutnou neurčit rozsah péče jednoho z rodičů podle odstavce 2…“

Proč je to špatně:

• Omezení práva dítěte na oba rodiče: Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že péče obou rodičů a zachování vazeb je v nejlepším zájmu dítěte. Novela však dává soudům možnost formálně neurčit rozsah péče jednoho z rodiče.
• Podpora soudní nečinnosti a libovůle: Místo toho, aby soudy aktivně řešily spory a nastavovaly funkční režim péče (byť třeba postupně zaváděný), dostávají do rukou „legální únikovou cestu“. Pod vágní formulací „z důvodů na straně dítěte“ mohou soudy snadno ospravedlnit to, že jednoho rodiče (často otce) možná i na dlouhou dobu de facto vymažou z každodenního života dítěte, aniž by musely složitě hledat spravedlivé řešení.

Závěr

Když se podíváme na konkrétní navrhované změny v zákoně, ukazuje se, že oslabují právní jistotu rodičů. Nahrazení tvrdých právních pojmů vágními formulacemi (jako je volnější posuzování „domácího násilí“ bez nutnosti trestního postihu) a možnost „neurčit rozsah péče“ vytvářejí prostředí, které nahrává křivým obviněním, prodlužování konfliktů a poškozování zájmu dětí na rovnocennou péči obou rodičů.