Iva Vokurková

–

JUDr. Petra Andršová (33) vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Provozuje advokátní kancelář v Hradci Králové a Litomyšli. Specializuje se na rodinné právo, domácí násilí, stalking, nebezpečné vyhrožování, zanedbání povinné výživy, ublížení na zdraví i sexuální trestné činy. Přednáší o tématech z oblasti rodinného práva, rodičovských konfliktů, domácího násilí a trestné činnosti páchané dětmi nebo na dětech.

Přináší covidová situace nové problémy i do už rozvedených rodin?

Ano, nejčastěji řeším specifickou situaci kolem distanční výuky. Děti se učí doma, tudíž se doslovně neuplatňují soudní rozhodnutí o stycích s předávkami skrze školy. Někteří rodiče se nejsou schopni dohodnout na nových pravidlech. Ne všichni jsou ochotni druhému rodiči umožnit širší kontakt s dítětem, když se i druhý chce zapojit do online výuky. Přitom podle mě tato doba nahrává tomu zkusit si střídavku, aby si dítě zvyklo na plnění školních povinností v domácnostech obou rodičů. Střídavá péče na zkoušku má ale i své odpůrce. Tvrdí, že děti nejsou pokusní králíci. Vidím nicméně posun oproti loňskému březnu. Rodiče, kteří mají dítě v hlavní péči, vidí, že jim předání dítěte druhému rodiči může významně ulehčit, a řada z nich obrátila. Kde ale dochází k bránění kontaktu běžně, nouzový stav to ještě zhoršuje.

Funguje jako výmluva, proč dítě nepředat?

Bohužel, i s tím se setkávám. Bylo to nové i pro soudy. Musely se vypořádat s otázkami, jestli je nouzový stav a uzavření škol z hlediska rodinného práva změnou, která odůvodňuje odlišnou úpravu péče o dítě, nebo důvod, proč dítě druhému nepředat. Padají předchozí soudní rozhodnutí? Musí rodič předávat dítě druhému rodiči? Může se rodič dostat do jiného okresu pro dítě? Máme děti svěřovat k druhému rodiči na delší dobu?

Rozmlouváte klientovi kroky, které se vám lidsky nepozdávají – třeba použít nouzový stav jako důvod dítě nepředat? Nebo děláte to, co vám klient řekne?

Snažím se vystupovat jako advokát, který konflikt vnímá očima dětí a hájí jejich zájmy. Klient důvěřuje mému úsudku a zkušenostem, za to mě platí. Partner vás zklamal, podvedl, ublížil vám, už s ním nechcete nic mít. Ale pro vaše dítě je to pořád táta nebo máma, kterého milují. To je na rozvodech nejtěžší – skončit jako partneři, ale umět spolu dál vycházet jako rodiče. To, že někdo stojí jako partner za nic, neznamená, že je špatný rodič.

Poslední roky se mluví o trendu rozvodů z důvodu smyšleného domácího násilí a zneužívání, které má sloužit jako zbraň v „boji o děti“. Setkáváte se s tím?

Zastupuji oběti domácího násilí, nicméně jsem měla i klienty z něj obviněné, u kterých se ale neprokázalo. Typicky to jsou klienti, kteří byli vykázáni ze společné domácnosti v průběhu rozvodového řízení. Vykázání je podle mě velmi efektivní nástroj pro ochranu před domácím násilím. Zároveň je ale velice snadno zneužitelné. Už několikrát jsem měla případy, kdy jsme později prokázali, že vykázání bylo neoprávněné. V téměř všech se partneři, kteří spolu stále bydleli, zároveň soudili o děti. Údajná oběť vykázání zneužila, aby získala lepší pozice v rámci tzv. boje o děti v rámci opatrovnického řízení a vykázaného partnera z péče o děti vyloučila.

Děje se to často?

Ne, stává se to mimořádně, většina vykázání je oprávněná. Teď kvůli lockdownu ti dva spolu musí trávit ještě více času než jindy. Konflikty eskalují. Když vás z bytu vyvede policie, vidí to sousedi, okamžitě dostáváte nálepku kriminálníka, domácího a sexuálního násilníka, které se pak velice těžko zbavujete. I když máte v ruce soudní rozhodnutí prokazující, že se nic takového nestalo, v rozvodovém řízení se s tím neustále operuje: „On mě týral. Pokusil se mě znásilnit, byl vykázán.“ Stokrát zopakovaná lež se stává pravdou.

Ukázka z rozhovoru Reportér Magazínu „Mezi vedlejší škody pandemie patří i rozpadlé rodiny“