ÚMPOD
–
Podle Haagské únosové úmluvy se nemůže, s jistým zjednodušením, dítě s jedním z rodičů přestěhovat do jiného státu bez souhlasu druhého rodiče nebo proti vůli druhého rodiče v jiném státě setrvávat déle, než bylo mezi rodiči dohodnuto.
Pokud je porušeno právo druhého rodiče na péči o dítě, jde o protiprávní jednání. Rozhodující není subjektivní dojem jednoho rodiče, že si druhý rodič neplní své rodičovské povinnosti, nýbrž právní úprava rodičovské odpovědnosti v konkrétním státu.
Ne každé stěhování do zahraničí končí „mezinárodním rodičovským únosem“, je však vhodné být řádně informovaný, proto úřad neváhejte kontaktovat.
Jak postupovat, když se chci s dítětem přestěhovat do zahraničí?
S respektem k právům obou rodičů dítěte a s ohledem na možnost právního řešení mezinárodních rodičovských únosů a jeho negativních dopadů, vám doporučujeme při stěhování nebo dlouhodobém pobytu v zahraničí dodržet následující pravidla:
- včasně o záměru přestěhovat sebe a společné dítě do zahraničí informujte druhého rodiče
- vymyslete společně, jak se oba rodiče budou podílet na péči o dítě, když budete bydlet v zahraničí
- bavte se o stěhování také s dítětem a zabraňte tak tomu, aby dítě bylo ze dne na den vytrženo z prostředí, kde vyrůstalo; dítě by se stěhováním mělo souhlasit
- zajistěte si souhlas druhého rodiče se stěhováním (změnou obvyklého bydliště dítěte) – ideálně v písemné formě
Písemný souhlas druhého rodiče je nejvhodnějším způsobem, jak se vyhnout možným budoucím komplikacím. V ideálním případě si i písemně sjednejte, jak budete dále oba plnit svou roli rodiče, např. v rámci rodičovského plánu.
Souhlasy s dlouhodobým vycestováním doporučujeme vyhotovit v anglickém jazyce nebo v jazyce země, do níž se cestuje, a s notářsky či jinak úředně ověřenými podpisy. Vhodnou variantou může být souhlas udělený česky doplněný o úřední překlad do angličtiny anebo do jazyka země, do které je s dítětem cestováno.
Pokud není možné získat souhlas druhého rodiče, protože jej tento rodič odmítá udělit, je možné požádat o vyslovení souhlasu se změnou bydliště dítěte (s trvalým odstěhováním) soud. Jedná se o návrh na rozhodnutí ve významné záležitosti dítěte podle § 877 občanského zákoníku.
Možné důsledky přestěhování do zahraničí
Přestěhování do zahraničí, ač v současném globalizovaném světě není faktickým problémem, může být v budoucnosti komplikací právní. Rodiče by měli počítat alespoň s těmito důsledky:
- musí se řídit právním řádem státu, kde budou žít
- budou na ně dopadat standardy místní sociálně-právní ochrany dětí a místní systém sociální podpory
- v místě pobytu budou řešit také zdravotní péči o dítě, pojištění dítěte, nebo školní docházku – každý systém má jinak nastavené bezplatné a placené služby
- faktický pobyt dítěte zpravidla zakládá příslušnost soudů daného státu o dítěti rozhodovat – tedy rozhodovat o úpravě péče, vyživovací povinnosti, odnětí dítěte z rodiny nebo o náhradní rodinné péči
V případě jakéhokoli dotazu neváhejte kontaktovat pracovníka úřadu.
Převzato ze stránek ÚMPOD
12. 4. 2021 at 15:00
Laciná a formálně krásná slova ze stránek úřadu, který většinou ponechá dělat matky únoskyně cokoliv a dětem prakticky moc nepomůže. UMPOD bývá určen jako opatrovník v případě mezinárodních únosů dětí, kterých se většinou dopouští matky. Dotčení otcové mají s tímto úřadem neblahé zkušenosti.
A na souhlas s přestěhováním ať se pracovníci úřadu ptají pouze svých vlastních dětí a tento nesmysl nevnucují jiným zodpovědným rodičům.
15. 4. 2021 at 12:11
ÚMPOD je instituce k ničemu, škoda peněz na jejich platy. Mému synovi dělal opatrovníka. Aniž by syna pracovnice ÚMPOD viděly, aniž by znaly spis a chování rodičů, automaticky navrhly svěřit ho matce a mně vidět ho několikrát ročně. Po mé stížnosti ombudsmanovi ÚMPOD zmlkl a nedělal v podstatě nic. Na celou sérii porušení práva soudy a únosy matkou ÚMPOD reagoval tím, že je vše těžké, že nikdo nevidí do vztahů rodičů – tradiční žvásty, jak podstatu problému odpinknout jinam.
16. 4. 2021 at 13:02
Všimnite si, že Feministická totalita v USSA a EU už nejmíň sto let duševně, morálně, zdravotně a sexuálně beztrestně mrzačí generace dětí.
A nikdo ji není schopen potrestat a zlikvidovat. Naopak, ženy a zženštilci, kteří nejsou schopni(nebo nechcou) se živit evoluční prací, tak potom zakládají profese a organizace, které se živí „pomáháním“ těm, které jejich „matky““otcové“ feminismem obou pohlaví zmrzačili.
není to jen ÚMPOD. V nejdéle Feministické totalitě v V. Británii byli lidé v dětství „vychováni“ k takové nesnášenlivosti, nenáviasti, podlosti člověka k člověku, že se už většina bojí s někým žít. Psychicky a duševně se z toho hroutí.
Politický duševně zdegenerovaný ržim to řeší tak, že založil Ministerstvo pro osamělé a desetitisíce feministek obou pohlaví čerpá peníze z kapes normálních lidí na jejich nicotnou vymyšlenou činnost…