Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.

–

Před několika dny mi přišla tisková zpráva spolku Aperio. Poukazuje na vážné problémy, se kterými se potýkají sólo rodiče (samoživitelky, samoživitelé). V České republice prý žije přes 500 000 neúplných rodin. Podle Aperia čelí těmto největším výzvám:

1. Finanční nejistota a chudoba

Podle výzkumů má až 9 z 10 rodin s nízkými příjmy, včetně mnoha sólo rodičů, potíže vyjít s penězi. Téměř 60 % sólo rodičů nemá žádné úspory a jen 19 % by zvládlo nečekaný výdaj 10 000 Kč. Na rozdíl od představy, že dávky řeší vše, realita je jiná – mnozí rodiče balancují na hranici základního životního minima.

2. Bydlení bez jistoty

Sólo rodiče žijí méně často ve vlastním – pouze 26 % oproti 56 % rodin s oběma rodiči. Často se musí stěhovat, což narušuje školní docházku dětí i jejich vztahy v komunitě.

3. Sladění práce a péče

Nedostupnost školek, zejména pro děti do 3 let, a pracovní trh nepřizpůsobený rodičovství nutí mnoho sólo rodičů pracovat v nejistých zaměstnáních nebo na více směn. Přes vysokou pracovní zátěž však často nedosahují důstojných příjmů.

4. Vyčerpání a přetížení

Nadměrné pečovatelské povinnosti, často v kombinaci s péčí o starší členy rodiny, vedou k chronickému fyzickému i psychickému vyčerpání. Až 36 % žen s dětmi zažívalo během pandemie symptomy deprese či úzkosti – sólo rodiče patřili mezi nejvíce zasažené.

5. Kumulace problémů

V rodinách sólo rodičů se často potýkají s více problémy zároveň – zdravotními, sociálními, psychickými. Téměř polovina nízkopříjmových domácností má člena s vážným onemocněním či postižením. To zvyšuje tlak na rodiče i děti.

6. Nedostatek podpory a izolace

Sólo rodiče mají méně možností, jak získat pomoc od širší rodiny či přátel. Mnozí zažívají osamělost, nedůvěru ve veřejné služby a obtížně se orientují v systému pomoci.

7. Děti mimo společenské aktivity

Kvůli omezeným financím si až 27 % sólo rodičů nemůže dovolit zaplatit dětem mimoškolní aktivity, výlety nebo tábory. To má přímý dopad na rozvoj dětí i jejich začlenění do kolektivu.

8. Neplacené nebo nízké výživné

Přibližně pětina dětí nedostává žádné výživné. Průměrná výše výživného je 3 842 Kč měsíčně, což často nestačí ani na základní potřeby dítěte.

Situce sólo rodičů prý není výsledkem individuálního selhání, ale důsledkem strukturálních překážek, nedostatečné podpory a společenských stereotypů. Řešením má být podpora nejen finanční, ale především lidská, komunitní a systémová.

Jakou podporu rodiče skutečně potřebují?

Souhlasím s tím, že situace sólo rodičů není pouze výsledkem individuálního selhání. Nicméně určité selhání – ať už jednoho z rodičů, nebo obou – vždy stojí na počátku rozpadu rodiny. Žádná rodina se nerozpadne jen tak.

Jde však o to, zda takové selhání musí k rozpadu rodiny nutně vést, zda jej nelze nějakým způsobem překonat. Zde se již s názorem Aperia zásadně rozcházím. Za horší situací sólo rodičů podle mne nestojí jejich nedostatečná podpora, ale naopak příliš velká podpora. Taková, která vede maminky a tatínky k pocitu, že rozbít rodinu vlastně neznamená velký problém. A nakonec tedy k tomu, že se z nich sólo rodiče doopravdy stanou.

Před více než deseti lety jsem v článku Proč nepodporovat samoživitelky napsal: „To, co se podporuje, nabývá na síle.“ Finanční pomoc, ale i společenská akceptace či dokonce sympatie nebo soucit vedou k čím dál snazšímu rozpadu rodiny.

Každý problém se nejlépe řeší dříve, než nastane, tedy prevencí. Místo pomoci sólo rodičům proto potřebujeme podporu rodin v krizových situacích. Podporu v tom, aby rodiče překonali problémy. Nabídnout pomoc poradenskou, psychologickou, ale klidně i materiální, protože řešení špatných následků už bude jen dražší.

A když se vztah rodičů přesto rozpadne, alespoň zachovat dětem oba rodiče i v této situaci. Pokud se o péči i náklady na děti podělí, vyhnou se tím mnoha uvedeným problémům sólo rodičů. Protože i zde platí, že sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost.