Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.
Přepis příspěvku předneseného v Senátu Parlamentu České republiky na veřejném slyšení „POROZVODOVÁ PÉČE O DĚTI: PRÁVO DĚTÍ NA OBA RODIČE“ dne 20. května 2013.
Vážené paní senátorky, vážené dámy a pánové, ve svém příspěvku se chci zabývat podobným příspěvkem, jako měl pan doktor JADLOVSKÝ, ale který se týká odstěhování rodiče na území ČR.
Ve své advokátní praxi řeším samozřejmě rozvody a vypořádání majetku nejenom sezdaných párů, ale i párů nesezdaných, a v těchto souvislostech samozřejmě také řešíme, kdo z rodičů zůstane ve společném bydlišti, kdo bude mít v péči děti a kdo se bude stěhovat pryč. Někdy dochází rodiče k tomu, že uzavřou dohodu ohledně bydlení, vypořádání SJM, výživného i dětí, což samozřejmě je na prvním místě. V některých případech využívají rodiče i pomoci mediátora, kdy uzavírají mediační dohody. A v těchto chvílích se právě řeší i otázka, jak dalece budou od sebe rozvedení rodiče nebo nesezdaní rodiče bydlet a jakým způsobem se dále budou podílet na péči o společné děti.
Na začátku oba dva rodiče většinou deklarují ochotu starat se o děti společně a být si na blízku. Z tohoto důvodu rodič, který se tedy stěhuje ze společného bydliště, si pořizuje nové bydliště, často se zadluží hypotečním úvěrem, který samozřejmě poté splácí, nicméně následně je zaskočen chováním druhého rodiče, který třeba s odstupem doby si dejme tomu najde nového partnera a míní se odstěhovat na konec republiky. Pro toho druhého rodiče to znamená samozřejmě jednak narušení jeho určité představy vývoje do budoucna a také zvýšené finanční náklady, protože tento rodič například dojíždí každý týden za dětmi, pokud je nemá ve své péči, což přináší zvýšené finanční i časové výdaje, a mnoho mých klientů, když takhle vážili 300 km dlouhou cestu, tak poté zjistili, že matka s dětmi není buď doma, nebo mu děti nedá s odůvodněním, že děti jsou nachlazené nebo nemají zájem se s otcem vidět. Takže to jsou samozřejmě věci, které rodiče řeší, a je to velice nepříjemné.
V rámci nového zákona o mediaci, který začal platit od loňského roku od 1. září 2012, se doporučuje rodičům dohodnout se, pokud jsou ochotni se dohodnout u mediátora, tak, že se sjednává v dohodě o mediaci i určitá sankční klausule ve smyslu, že pokud se druhý rodič odstěhuje v průběhu trvání této dohody, tak pak musí platit určitou smluvní sankci tomu druhému rodiči, který mediační dohodu dodržuje.
O podstatných záležitostech týkajících se nezletilých dětech by se měli tedy rodiče především dohodnout, ať už sami, nebo prostřednictvím mediátora. Pokud se nedohodnou, tak pak samozřejmě rozhoduje soud. A mezi podstatné záležitosti, které by rodiče měli řešit, patří samozřejmě i to, kde děti budou bydlet, pokud dojde k jejich změně bydliště. V ústavním nálezu Ústavní soud uvedl v roce 2010, že zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak právě toho z rodičů, který mj. uznává roli a důležitost rodiče druhého v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodičem. Mezi základní práva rodičů patří vychovávat děti a pečovat o ně. Rozhodnutí rodiče přestěhovat se do jiného města může významně omezit práva druhého rodiče ve vztahu k výchově a péči o nezletilé děti.
Dle nálezu Ústavního soudu je vazba mezi rodičem a dítětem jedním z prvořadých předpokladů zdárného vývoje rodiče a také dítěte. Pro rodiče a dítě je možnost být spolu základním prvkem rodinného života a opatření, která jim v tom brání, samozřejmě představují zásah do práva na rodinný život.
V tomto směru bychom se mohli inspirovat už zde zmíněným kalifornským modelem, jak tady zmínil pan Ing. Hodina, protože v roce 2009 se v Kalifornii u soudu řešil případ jistého herce, který měl za manželku českou občanku a měli společné tříleté dítě. A tato matka poté, co se rozešla s otcem, tak to dítě měla mít stejně tak jako otec ve společné péči, nicméně poté se náhle rozhodla s dítětem odstěhovat, což se samozřejmě nelíbilo otci, takže se obrátil na soud a soud právě s odkazem na tato předchozí i u nás jaksi citovaná ustanovení ústavního nálezu konstatoval, že matka porušila dohodu, brání druhému rodiči ve styku s dítětem a z tohoto důvodu byl tento tříletý syn svěřen do péče otce a matka ztratila nárok na péči o syna.
Dávám tedy na zvážení přítomným zástupcům státní správy, zda případně takto nepostupovat i ve věcech v rámci ČR, protože odstěhování se rodiče významně narušuje práva druhého rodiče na styk s dětmi a je to samozřejmě nejenom finančně náročné, časově náročné, ale také to kolikrát může znamenat i odcizení rodiče s druhým dítětem, což samozřejmě je nepřípustné. Děkuji za pozornost.
USNESENÍ SENÁTNÍHO VÝBORU přijaté po veřejném slyšení
8. 11. 2013 at 0:45
a závěrem jak to dopadlo v tom senátu,bylo nějaké hlasování ?Připravuje se novelizace rodinného zákona ? Vždyt ten zákon co vejde v platnost za 2 měsíce to je feministický hnus !
8. 11. 2013 at 9:24
Ano, Výborná spolupráce občanských sdružení Unie otců – otcové za práva dětí, Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě, Spravedlnost dětem a dalších přináší ovoce, zde je k tomu Usnesení senátního výboru:
http://www.unie-otcu.cz/pravo.html
8. 11. 2013 at 16:03
Pokusím se pozastavit platnost NOZ a jeho novelizaci v oblasti rodinného práva. Ale nevím, zda na to budu mít dost síly.
9. 11. 2013 at 10:16
Pozastavení platnosti NOZ by nic nevyřešilo, protože v oblasti svěřování dětí do péče je zhruba stejný jako zákon o rodině.
9. 11. 2013 at 19:04
Asi tak nějak. NOZ i ZoR jsou psané zákony, ale lidem v taláru jsou u zadele. Dělají si to po svém, protože mají tzv, jiný právní názora tak to bude podle nich, protože přeci ví nejlépe, že nejlepším rodičem je vždy matka, jedinná to majitelka dítěte. Otec = STYKAČ a lepič. A tak můžeme na soud chodit s obsáhlou sbírkou zákonů a pak se jen divit napsaným odůvodněním rozsudků, kde o ZoR nikde ani slovo. Apropo střídavá výchova zakotvena už 10 let a způsobuje už jen zmínkou kafepijavicím kopřivku a značnou nevoli i u lidí v taláru. Nebo známé zaklínadlo zájem dítěte, dohoda rodičů atd. Když se s manželkou (matkou našeho dítěte) dohodnu , nebudu se dohadovat s nějakou tetkou na OSPOD a potažmo utrácet čas, nervy a peníze v soudních budovách.
9. 11. 2013 at 19:13
A ty neustále opakované kecy o baťůžkářích chudácích dětech, které týden co týden v baťůžku tahající si věci k tatínkovi. To je přeci taková kravina!!! Jako na víkendy si v baťůžku nic netahají. Moje dcera si nic tahat nemusí. Má u mne stále od narození zařízený svůj pokoj, psací stůl, PC, zkrátka vše. Nemusí baťůžek tahat, má ho tady taky. Škola, kamarádi vše naprosto stejně daleko. Vzdálenost maminky a tatínka dvě ulice. A střídavka ???Spadl snad ten otec z Marsu ? Kde to kdo živ tady slyšel !!!!!!
9. 11. 2013 at 23:32
JTR: Přesně tak. Ty kecy o baťůžkářích chudácích dětech, které při střídavce týden co týden v baťůžku tahající si věci k tatínkovi (a k mamincene ?), opakují jen takové choré mozky jako Pešan a jemu podobní. Baťužek si děti tahají právě, když k tatínkovi jezdí co čtvnáct dní na víkend. Pokud je střídavka, tak dítě má své věci ve dvou domácnostech a ten baťůžek je menší. Před rozvodem mělo dítě jedno bysliště a po rozvodu by oba rodiče měli zůstat bydlet poblíž, tak ať dítěti zůstane škola a kamarádi. Pokud je jeden rodič beuohledný a sobecký a odstěhuje se pryč, tak dětí mají zůstat u toho rodiče, který se neodstěhoval.