Jindřich Brož
Úvod
Při slově feminismus si mnoho lidí vybaví pouze různé medializované kauzy, kterým věnují pozornost jen do té míry, do jaké je ona kauza absurdní či pikantní. Druhá, daleko menší skupina, zpravidla ženského pohlaví, při něm často žehrá na to, že u nás (či kdekoli jinde na světě) není feminismus ještě zdaleka tak rozvinut, jak by bylo potřeba, ale nic pro to aktivně nedělají. Třetí skupinou jsou feministky a feministé, pro něž je propagace feminismu a boj za něj životním posláním. Čtvrtou skupinu tvoří lidé, pro které feminismus představuje celospolečenské nebezpečí.
Absolventskou práci na téma „Feminismus jako totalitní ideologie“ jsem se rozhodl napsat právě z toho důvodu, že patřím do oné čtvrté skupiny. Příčinou, jež mne dovedla k názoru, že feminismus je totalitní ideologie, bylo stejně jako ve zmiňované první skupině sledování medializovaných kauz. Ty na mě zpočátku působily poměrně zábavným dojmem, ale postupem času se z nich humor jakoby vytratil. Byly již příliš časté a příliš si podobné. V této době mě tedy napadlo, že začíná být něco v nepořádku. Spíše rozpačitý vývoj feministického hnutí v západních státech se najednou dostal do obrátek: afirmativní akce zaměřené na ženy, lavinovitě se šířící soudní procesy zabývající se „sexuálním obtěžováním“, kvóty na počty žen zapojených do vysoké politiky apod., to všechno pro mě byly znaky počínající totalizace celého feministického hnutí – a každá totalitní ideologie je nebezpečná. Přes všechny své řeči o spravedlnosti (a právě pro ně) nebude ani feminismus výjimkou. Proto bych chtěl touto prací upozornit na nebezpečí, jež může feminismus přinést, přesvědčit „první skupinu“, že feminismus není vůbec ničím zábavným, „druhé skupině“ sdělit, že není nač žehrat, a „čtvrtou skupinu“ inspirovat, aby pozvedla svůj hlas. „Třetí skupinu“ již oslovit nelze.
Antropologie a biologie
Na začátku je třeba se rozepsat o biologické odlišnosti mezi mužem a ženou. Tento problém není zdaleka tak irelevantní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Muž a žena jsou opravdu odlišní. Ne lepší či horší. Odlišní.
Co mě přimělo k tomuto (ve světle dnešního feminismu možná odvážnému) tvrzení? Kořeny lze hledat v Darwinově teorii o vývoji druhů. Darwin na základě svých pozorování pochopil a popsal jev, který žene přírodu ve vývoji vpřed a nutí živočichy a rostliny přizpůsobovat se svému prostředí. Tímto jevem je přirozený výběr. To v praxi znamená, že v boji o přežití mohou zvítězit pouze nejúspěšnější jedinci, kteří pak dále, právě díky tomu, že jsou nejlepší, předávají svou genetickou výbavu potomkům. Na tomto principu vznikly všechny druhy zvířat a rostlin, které v našem světě známe. A člověk nebyl výjimkou. Primitivní hmyzožravci se po dlouhá tisíciletí svého vývoje stále zdokonalovali, až se před třemi miliony let vyvinuli první lidé. Člověk se zásluhou svých vysokých adaptačních schopností ukázal být velice úspěšným druhem, a tak jeho vývoj od té doby pokračuje dál a dál.
Z hlediska této práce je však daleko důležitější druhá oblast přirozeného výběru, a tou je tzv. vnitrodruhový výběr. Tento výběr jedinců, jak jeho název napovídá, se již neodehrává mezi jednotlivými druhy, nýbrž v rámci jednoho druhu. A tak jako člověk nebyl výjimkou v kontextu mezidruhového vývoje, není výjimkou ani zde. Lidská společnost se ve svých počátcích vyvíjela stejně jako společenství jiných živočišných druhů, ale později se do jejího vývoje zapojily prvky, které u jiných zvířat nenalézáme: kultura, socializace, myšlení. Vývoj druhu, a tedy i člověka, však ovlivňují i jiné, primitivnější aspekty: podnebí, okolní prostředí, potrava, nepřátelé a rozmnožování, přičemž poslední tři jsou pro vnitrodruhový výběr mimořádně důležité. Podívejme se, jak právě ony ovlivňovaly diferenciaci mezi mužem a ženou.
Struktura potravy a její dostatek jsou pro druh nesmírně důležité. Natolik, že se kupříkladu člověku staly odrazovým můstkem k dalšímu obrovskému vývoji. Člověk žil podobně jako jiní primáti především na stromech, jež mu poskytovaly úkryt a ochranu. Tento druh prostředí nabízel také určitý druh potravy, především rostlinné. Její snadná dosažitelnost člověka nenutila k větší vnitrodruhové kooperaci, vyjma snad primitivní obrany. S ústupem lesů a úbytkem přirozených sídlišť však byl člověk donucen sestoupit se stromů na zem a za lesem buď cestovat, anebo se přizpůsobit novým podmínkám v rozrůstající se stepi.
Nové podmínky na něho kladly obrovskou zátěž. Musel se naučit pohybovat v novém terénu, rostlinná potrava nebyla tak dostupná a především se zde objevili noví predátoři, kteří se stali pro člověka novým nebezpečím. Nedostatek rostlinné potravy člověka donutil stát se z býložravce všežravcem – a tehdy se ukázaly výhody živočišných proteinů. Ty jsou totiž jednak obrovským zdrojem energie, který se objemově nedá s rostlinným vůbec srovnávat, jednak jsou dobře stravitelné. Nejdříve se člověk k masu dostal náhodným sběrem či lovem drobných obratlovců, jak se však kmen rozrůstal, vzrůstala i spotřeba masa. Člověk tedy začal odhánět dravce od jejich kořisti, anebo se pokoušel zvěř lovit sám. A to byl klíčový moment, který podstatně ovlivnil specifičnost obou pohlaví; rozdílnost zde byla vždy, ale v tomto období získává na markantnosti. Tím, kdo odháněl dravce a pokoušel se lovit zvěř, byl muž. Předurčovala ho k tomu jeho síla a agresivita – a především: nebyl zatížen rozením dětí a ty nebyly závislé na jeho péči. Tento úkol příslušel ženě, která byla po porodu na dítě pudově vázána, a naopak, dítě na ní bylo, tak jako mláďata většiny savců, dlouhou dobu závislé. Těhotenství a rození dětí způsobuje ženě jistou fyzickou zranitelnost, a aby se druh mohl rozrůstat, musel zde být někdo, kdo se o ni v těchto obdobích postará. Podle Darwinovy teorie o vývoji druhů přežívali pouze nejsilnější muži a ty ženy, které byly nejlépe schopny se o potomky postarat.
Předpokladem dobrého lovu bylo kompenzovat handicap pomocí nástrojů a specifických činností. Vznik a vývoj nástrojů znamenal obrovský posun ve zkulturnění člověka. Kameny, kusy dřeva či první sekeromlaty člověku dávaly větší šanci na přežití a jejich výroba zaměstnávala jeho duševní kapacitu a zlepšovala koordinaci rukou. Dalším zásadním kompenzačním prvkem byla řeč. Přesné a rychlé dorozumívání znamenalo lepší kooperaci mezi členy lovící skupiny, a ta zvyšovala šanci na ulovení zvěře. S nástupem takovéhoto způsobu obživy došlo v lidském rodu k významným sociálním změnám.
Člověk byl jedinou šelmou, v jejímž společenství kde se lovu účastnili pouze samci. Příčina je zřejmá: ženy – samice – se musely nepřetržitě zdržovat v místě sídliště, protože na péči neobyčejně náročná mláďata na nich byla dlouhou dobu závislá, a muži se pro své schopnosti a menší vázanost na mláďata stali lovci. Pak se přihodilo něco naprosto převratného. U primátů ani u jiných zvířat nepřipadalo v úvahu, aby samec nechal samice bez dozoru; musel být stále připraven bránit svůj „harém“ před jiným potulujícími se samci. To si vyžádalo pronikavou změnu ve společenském chování, a odpovědí se stalo vytvoření citového pouta mezi partnery, které je pak udržovalo v jakémsi manželském páru. v praxi to znamenalo, že se samec a samice masožravého lidoopa museli do sebe zamilovat a zůstat si věrni. Tato změna způsobila, že zatímco samci byli na lovu, samice jim zachovávaly věrnost. Tak byl vyřešen i problém sexuálního soupeření mezi samci. Namlouvací rituály zůstaly, ale z hlediska přežití musely být omezeny boje mezi samci: k podmínkám úspěšného lovu patřila dokonalá kooperace co největšího počtu členů lovící družiny. Slabší i silnější samci měli své role ve smečce přesně určeny. Všichni byli důležití a nikdo nemohl být vytlačen na okraj společnosti, jak tomu často bývá u jiných druhů primátů. Odměnou se stal volný přístup k samicím. Podstatným se rovněž ukázalo, že se zdokonalené umělé zbraně staly vskutku vražednými nástroji, a tak bylo nutno omezit vnitrokmenové sváry na minimum, neboť kmen početně oslabovaly. Třetí změnou byl vznik rozmnožovací jednotky tvořené jedním mužem a jednou ženou, která měla pozitivní vliv na výchovu dítěte. Žena, jista si podporou muže, se mohla věnovat rodičovským povinnostem a samci, jisti si věrností svých samic, odcházeli na lov bez starosti o ně.
A zde se dostáváme k příčině diferenciace mezi mužem a ženou, k pohlavnímu dimorfismu, jenž nemá v živočišné říši obdoby. Ještě u žádného živočišného druhu nedošlo mezi samcem a samicí k tak přesné dělbě společenských rolí. Specializace na jednotlivé druhy činnosti se jako vždy ukázala velice prospěšnou. Znamenalo to však, že se obě pohlavím určené podskupiny kmene vyvíjely z biologického i sociálního hlediska každá jiným směrem. Výchova dětí kladla na jedince jiné nároky a vyžadovala jiné schopnosti než lov zvěře. Proto jsou ženy citlivější, vázanější na rodinu, zvládají více drobných prací najednou, mají větší míru empatie a řadu jiných vlastností, které se považují za ženské, a také ženské jsou. U mužů je to zase síla, agresivita, rozhodnost, lepší prostorové vnímáni atd., tedy opět řada specifických vlastností, které jsou považovány za mužské, a také mužské jsou. Bylo by ovšem omylem se domnívat, že jedny vlastnosti jsou lepší než druhé. Každá z vlastností ženy vznikla přirozeným vývojem v návaznosti na její specializaci: žena obecně nemůže být tak agresivní jako muž, protože přílišná agresivita by znamenala příliš málo těhotných žen, a tak i ohrožení kmene. U mužů je tomu naopak. Kdyby byl muž-lovec nadán přílišnou potřebou pečovat, podryla by se jeho schopnost chránit a zabíjet, a to by kmen ohrozilo také. Zde je vidět, jak se muži a ženy doplňují, jak specializace pomohla vytvořit tu společnost, ve které žijeme, ale i to, jak je kulturní vývoj krátký a slabý oproti milionům let evoluce. Vždyť s příklady toho, že muž a žena jsou rozdílní, se setkáváme po celý život dnes a denně, a to vzdor úporným snahám tuto skutečnost popřít. Kulturní vývoj vždy nutně selhává, je-li konfrontován s biologickými instinkty.
7. 11. 2013 at 10:43
S odpustenim, ackoli bych jiste nasel nejake stripky s kterymi bych souhlasil, jsou to kecy co nemaji v zivocisne risi obdoby.
7. 11. 2013 at 15:26
No, přijde mi to jako blábol – většina kultur byla polygamních, o vědeckém základu sestupu ze stromů a s tím spojeném přechodu od býložravců k všezravcům, proboha, to je z jakého zdroje? Mi to přijde jako účelová slátanina směřující k předem vymyšlenému závěru. Navíc úvaha vede k tomu, že by tedy matky měly být nadále u dětí a chlapi vyrazit na lov.
7. 11. 2013 at 16:26
Feminismus je nepochybně až totalitní záležitost a ČR je zcela nepochybně feministická totalita.
9. 11. 2013 at 16:17
Feministická totalita ve státě, kde až na výjimky vládnou muži? Text je z roku 1999, to od té doby nevzniklo nic šťavnatě šovinistického?
9. 11. 2013 at 20:51
Kde vládnou muži? Na středních školách, u soudů, kde nadržují ženám ve všem napříč celou společností? Přes 60 % soudců v ČR jsou ženy atp. Bohužel ženy jako ztělesněné zlo v lidské podobě a ztělesnění těch nejhorších lidských vlastností dnes převládly již téměř všude na školách a mají – tedy ženy – na své straně systém, který jim zaručuje privilegovanou pozici ve společnosti. Ženám se nadržuje snad ve všem, všemožné se jim omlouvá, toleruje. S výjimkou práv pár právě vedoucích pozic na které feministické propaganda útočí jsou na tom ženy ve všem od spodu „na horu“ viděno lépe než diskriminovaní, potlačovaní a různě regulovaní muži. Že však i mnozí muži ke stávajícímu špatnému stavu přispívají.
9. 11. 2013 at 20:56
Justice je zde víceméně jednoznačně též feministická, státní zástupkyně a mnohé soudy, to jsou fakt ženské kluby. Bohužel zde v České republice mají nyní ženy určitou zřejmou moc nad muži, jak již psal u jiného článku tuším pan Holek.
11. 11. 2013 at 15:00
Autorita muže v rodině a společnosti je ZDE již dávno v prde … pryč.
19. 11. 2013 at 20:55
Ach jo, co to je za argumenty? Ženy jsou určené k výchově dětí? Tak proč by je muži měli chtít do péče? Uveřejněním tohohle blábolu si dost protiřečíte s cílem vašeho sdružení. Škoda, možná kdybyste se podívali na feminismus blíže, zjistili byste, že spousta vámi proklínaných feministek právě roli otce jako spolustarajícího se, spoluvychovávajícího prosazuje. Rovnost pohlaví je právě i v rovnosti přístupu k dětem (ovšem také k pracovnímu naplnění, což už většině ze zdejších diskutujících tolik nevoní – a ne, nemusíme zde zase omílat fyzické rozdíly a volbu povolání, mluvím tu o možnostech a výchově dětí). Pokud budete vnímat (a popisovat) ženy jako slepice, které jsou jen doma, nebo naopak kariéristky, které děti zanedbávají, uniká vám asi pokrok posledních desetiletí. Vyčítáte ženským organizacím, že dokáží spolupracovat, řešit domácí násilí (které je stále ještě dost tabu) ap. Na druhou stranu vy děláte to samé (a stejně tak je to dobře – upozorňujete na nevyváženost některých oblastí života). Pokud ovšem je pro vás začátkem diskuse urážka druhé strany, pak se nedivte, že se nesetkáváte s diskusí ale obranou. Bohužel.
22. 11. 2013 at 10:21
Sice s tímto sdružením nemám nic společného, ale jako protiřečení nebo dokonce blábol mi to nepřijde. Tento článek je pouze jedním z několika dalších, které spolu tvoří nedílný celek a na autorovi si v tomto směro cením právě té vlastnosti, že dokáže popsat historii včetně myšlenek, které se mu příliš nehodí do „šablony“ což Vy zatracujete (chápu, že feministka by napsala pouze to, co se jí hodí).
Co se rovnosti přístupu k práci týče, tak jsou ženy naopak protěžovány různými kvótami právě z důvodu záměny rovnosti příležitostí a rovnosti zastoupení http://zpravy.ihned.cz/c1-61279770-ve-vedeni-velkych-firem-ma-byt-do-roku-2020-40-procent-zen?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed . Ženy dnes mohou studovat co chtějí a pokud budou dobré v tom, co dělají, určitě je někdo rád zaměstná, protože se přece nebude připravovat o zisk.
Co se spolupráce týče, tak tu tady co vím ženám nikdo nevyčítal. Jediné, co se jim vyčítá je absence smírného jednání.
To jen k tomu, co mě nejvíce bije do očí ve vašempříspěvku,nehodlám s takovýmito drobnostmi ztrácet zbytečně moc času.