Stridavka.cz

–

Převzato z našeho diskusního fóra, kde můžete probírat řadu dalších zajímavých témat souvisejících se střídavou péčí, výchovou dětí apod. Převzali jsme pouze srozumitelně psané příspěvky s diakritikou.

Vovolka:

Dobrý den, chtěl bych se Vás zeptat na názor či Vaše zkušenosti:

Mám syna 10 let cca 3 roky ve střídavé péči, nyní se jeho mamině narodil syn, tedy našeho společného syna bratr. Vše fungovalo normálně, ale teď se zdá, jakoby se bál o přízeň maminy, a víc se mu stýská po mamině, tedy alespoň to říká. Navíc se bojí před maminou říkat, že mě má rád, např. když si zavoláme jeho mamina je u telefonu, nechce mi říct, že mě má rád nebo nepřizná, že se mu u mě líbí atd.

Máte s tímto někdo zkušenosti, je to normální? Či odezní to časem?

Zatím Petr V.

Lama:

Mám zkušenost, že obě děti procházely různými obdobími, kdy více tíhly k jednomu nebo druhému rodiči. Zrovna kluk si více hlídal tátu, když se narodil další sourozenec. Nechala bych tomu volný průběh, nebojujte s tím. A už vůbec nenuťte děti říkat, že vás mají rády. Tu svou nejistotu, potřebu být ujišťován, si pořešte s psychoterapeutem, ne s dítětem.

forU:

Nepodceňoval bych to, je to typický začátek poruchy přizpůsobení, kdy dítě musí přizpůsobovat své projevy rodičů.

Vovolka:

Děkuji za odpovědi.

A jaké máte zkušenosti s tím, když nějaký znalec, dětský psychoterapeut či pracovnice OSPODu zjistí, (či je svědkem toho), že dítě ve střídavé péči, které normálně rodičům o samotě projevují přirozenou náklonost, před jedním rodičem o tom druhém nechce nic lichotivého sdělit…?

Považují to tyto pracovníci k tíži toho rodiče, před kterým se bojí projevit city o druhém rodiči, tzn. že např. na něho dále nahlížejí jako na rodiče, který se nesnaží podporovat vztah s druhým rodičem? A tedy takovou péči ve prospěch tohoto rodiče nepodporují či ji alespoň nenavrhují jakkoliv prodlužovat?

Děkuji P. Vovolka

Lama:

Myslím, že je jim to uplně u zadku. Ty pani jsou z věčných žabomyších válek rodičů uplně tumpachové a neřeší fakt nic. Do žádného hloubkové rozboru rodinných vztahů, manipulací, aliancí rodičů s dětmi se fakt nepouštějí.

tbohus:

Mě by spíš zajímalo kam tím míříš?

Proč by někdo něco zjišťoval, když píšeš, že dítě je ve střídavé péči?

Vovolka:

No když je střídavá péče, tak neznamená, že nemůže být zrušena. Pokud někdo např. manipuluje s dítětem proti druhému rodiči…

Simpson123:

Obecně u malých dětí (cca do 6 let) je hodně silné zrcadlení = dítě dělá vždy to co chce manipulující matka (a matka to ani nemusí verbálně formulovat, děti jsou vnímavé a zrcadlí i bez verbálni přímé manipulace matky). U mých malých dětí to bylo hodně cítit, vždy když já jsem s matkou měl spory na vyšší intenzitě (řešila se péče v poradně) tak to matka přenesla na děti (a byl to přenos neverbální, děti tehdy měly 3-4 roky a nebyly schopné to chápat jinak než neverbálně). A btw jedno dítě to vždy zrcadlilo více a druhé méně….a dodnes jedno dítě je více fixované na matku a druhé na otce.

Ale poslední cca 2-3 roky jsou spory minimální a poslední rok nejsou spory žádné a SP to zrcadlí, děti jsou v pohodě protože matka je v pohodě a obě děcka se mazlí a hrajou s tatínkem s nadšením a nejsou ani žádné stesky a pláč.

U 10 letého děcka už to zrcadlení ale nebude imho tak silné a automatické, to už začíná věk že dítě trochu i samo myslí a je nutno s děckem mluvit a vysvětlovat mu situaci.

Můj názor dnes je že SP 50/50 je dobré razit i když by člověk koketoval i s tím že by např. otec byl lepší adept na VP, je to totiž zrádná cesta ta VP která nakonec u 10 let starého děcka končí anarchií a (nemoudrým) postavením děcka před rozhodovací hegemonii: aby si děcko samo rozhodlo o péči (tak to razí i degenerovaný justiční systém – to jsou ty problematické justiční pokusy zkoumání názoru dítěte)….takže hlavně nerozjíždět žádné soudy a jet SP a nekoketovat s VP….riziko soudu je přiliš velké, a že soud dopadne dle vrtochů nezralého rozmazleného 10-12 let starého nezralého a zkorumpovatelného děcka,…to je imho i moje noční můra, takový černý scénář, zlý sen že mi matka zmanipuluje děcka a ty nakračí na soud v 12 a řeknou tatínka chceme vidět jednou za měsíc v sobotu 🙁

forU:

Bohužel záleží na soudci. Jsou soudci a OSPODy, které na takto ovlivněném projevu dítěte postaví změnu střídavé péče na pár hodin týdně a to klidně i předběžným opatřením. Právě mám jeden takový případ na stole.

tbohus:

V první řadě by bylo dobré zjistit důvod takového chování. Vůbec to nemusí být manipulace matky. Píšeš, že synovi je 10 let a narodil se mu bratr. Do určitého věku je dětem jedno kde jsou, ale je pro ně důležité s kým: tedy s jedním z rodičů. Proto v mladším věku SP není problém. Postupně začíná mít svůj názor a nemělo by se mu bránit si ho vyjádřit. Narodil se mu bratr, třeba jen chce být více s ním a nebo na něj žárlí a chce být více nablízku matce.

Zda matka nevytrapuje a nechce nic měnit tak by jsem mu dal čas se stím vším vyrovnat. Pokud by to byl dlouhodobější stav tak je to na zamyšlení co bude pro něj lepší.

forU:

Vyrovnávat se může i bez porušování rozsudku. Už jen pokud matka dá dítěti volbu, je selhání matky. Tohle musí vyřešit rodiče spolu a pak dítěti sdělit, co bude dál. Se zohledněním jeho projevů a přání.

Kreveta:

To je krásná teorie, se kterou se nedá nic víc než souhlasit. Ale zajímalo by mě, jaká je praxe u dětí 10+ u výlučky s nepředáváním. Předpokládám, že podávat NNVR už přestává být aktuální, pokud dítě sdělí, že v tu chvíli chce setrvávat u rodiče, kde v ten moment je. A tento rodič už to hraje na přání dítěte (které v tu chvíli třeba už motivuje k nepředávání a zvedá ruce, protože už jenom ctí přece „jeho přání“). Je v tom věku dílo dokonáno a je čas na to smířit se se ztrátou kontaktu? Případně, jak soudy rozhodují, když předvolají dítě 10-12+ a to řekne, že se s druhým rodičem už stýkat nechce? Dává se do rozsudku kontakt 0? Nebo se tam dává třeba 1 víkend v měsíci, který je stejně nevymahatelný?

forU:

Praxe je bohužel taková, že dítě smí zcela volně zasahovat do ústavních práv svého rodiče, a to i bez prokázaného vážného důvodu. Je to prznění výchovy dětí, ale soudy se na tom velmi rády podílejí. Výsledek bývá, styk se neupravuje, tedy prakticky „zakazuje“. Ale je třeba s tím bojovat.

tbohus:

Dítě, když není ovlivněno jedním z rodičů, tak má dostat volbu. Ono: porušování rozsudku ,tak to totiž třeba ani jinak nejde. Dítě si vyjádří svůj názor (který musí být rozumný) a zda je dlouhodobý, tak proč změnu styku nezkusit. A pokud v tom opravdu není manipulace, tak vím, že si s dítětem užije rodič s menším stykem daleko více než za neustálého dohadování.

Simpson123:

Já si kladu dlouho otázku jak to s tím právem děcka rozhodovbat o péči od cca 10+ let je. Podle mého je to celé chybný koncept lidských práv decek. Děcko nemá šanci v 10, 11, 12, nebo v 15 letech vědět co je pro něj lepší. Typický, až šablonovitý je můj případ, jsem na děti přísnější než matka, matka je standardní rozmazlovací a nekonečně milující osoba, když jsou děti s matkou matka dělá co chtějí děcka a maminka spíše o výchově mluví ale skutek utek (klasicky je tam nesoulad mezi tím co mluví a co se stane), já jsem zase takový ten standardní táta co když děcko zlobí tak si to nenechá líbit a trvám na tom aby to co se říká se taky stalo (jasně taky nejsem 100% důsledný ale 90% tam je). V současné době jsou děti 8 let staré a jasně upřednostňují i při 5 let trvající SP maminku. Když se jich zeptám na názor tak jasně řeknou že u maminky je to lepší (jedno dítě tedy preferuje matku silně a druhé méně silně). A docela bych si troufnul odhadnout že i v 12 letech odpoví že u máminky je to lepší… Znamená to že když pak maminka rozjede soudy a děcka ve 12 letech řeknou že u maminky je to lepší mají mít VP matky? Asi ne. Takže za mě jsou ty participační práva dětí velký a nebezpečný nesmysl.

A když si vzpomenu na svoje dětství a co jsem si myslel třeba v 18 , nebo ve 20 letech tak dtto…prostě je to do cca 25 let u člověka období nezralosti a i ta hranice pro plnoletost 18 let je uplně nesmyslně nízká.