Mgr. Halka Jaklová

Julie Hájková

–

Měly by děti znát důvod rozvodu? Například i v případě, že za rozvodem stojí nevěra jednoho z rodičů? Je vhodné ukázat ho dítěti jako viníka? Nebo je lepší nějaká neutrální odpověď?

Děti nepotřebují znát viníka ani důvod rozchodu. Vzhledem k tomu, že mají rády oba rodiče, tak nechtějí slyšet negativní věci o druhém rodiči. Pokud to rodič nezvládne a druhého očerňuje před dětmi, tak tím dětem škodí. Dítě pak musí řešit, na jakou stranu se přidá, případně se uzavře, aby nevyvolávalo nevoli v jednom z rodičů. Nedovolí si například mluvit o druhém rodiči, v horších případech může druhého rodiče i zavrhnout. Zavržení druhého rodiče vždycky dítě poškodí.

Je tedy dobré volit neutrální odpověď, která je respektující a neviní druhého rodiče. Pokud to rodiče zvládnou, je dobré se předem domluvit, jak to dětem oba řeknou společně. Příprava se v takových chvílích vyplácí.

Proč by se rodiče neměli mstít jeden druhému prostřednictvím dětí? Například je proti druhému rodiči štvát, nepředávat je na návštěvy a podobně? Jaký dopad to na dítě má?

Řešení problémů rodičů přes děti je staví do těžké pozice, kde se musejí rozhodovat, se kterým z rodičů budou v koalici. Nutí je popírat v sobě přirozenou potřebu mít rád oba rodiče a být s oběma. Zároveň jim takové chování dává špatný příklad do života. Děti pak často kopírují chování, které vidí u svých rodičů.

Jak vyřešit, kde budou děti po rozvodu bydlet? Jaký názor máte na střídavou péči nebo na rozdělení sourozenců?

Bydlení dětí po rozchodu rodičů bývá palčivou otázkou. Je totiž hodně spojené s emocemi, ale i s financemi a tím, co si kdo může dovolit. Po právní stránce není akceptovatelné, aby se jeden rodič odstěhoval s dítětem bez souhlasu druhého někam daleko. Po praktické stránce, pokud rodiče myslí na děti, tak se snaží domluvit a bydlet blízko, aby děti mohly chodit do stejné školy, měly zachované kamarády i kroužky. Někdy také volí variantu, že děti zůstávají bydlet v původním domově a rodiče se stěhují. Tahle možnost je ale spíše pro movitější rodiče, kteří si mohou dovolit každý ještě své bydlení.

Střídavá, eventuálně společná péče je podle mne nejlepším řešením v dané situaci, které zajistí dětem možnost být s oběma rodiči. A to je základní potřeba dětí, která převažuje nad ostatními. Je ale také nutné brát v úvahu specifika jednotlivých dětí, tedy např. pokud má dítě zvýšenou potřebu stabilního prostředí (např. při poruše autistického spektra), tak je potřeba mu stabilní prostředí zajistit.

Vždycky je potřeba volit řešení, které bude co nejvíce vyhovovat, přičemž variant může být hodně. Pokud si rodiče nejsou jistí, tak je možné i různé varianty vyzkoušet a zjistit, jak v praxi fungují.

Ukázka z rozhovoru publikovaného na webu Žena-in.cz