Bc. Šárka Pavliková

K mému dnešnímu článku mě inspirovaly články některých rozvedených blogerů. Už dříve jsem přemýšlela nad tím, proč si rozvádějící se ženy usurpují právo na děti. Je v tom pouze snaha poskytnout dětem klidné zázemí a přesvědčení matek, že jen ony ho umějí vytvořit? Nebo je v tom něco jiného?

Rozvod je traumatizující záležitost pro všechny přímo zúčastněné i jejich okolí. Dotýká se samotných rozvádějících se, jejich dětí, příbuzných, přátel i známých. Kromě lidí, kteří se chystají rozvést, a je naprosto irelevantní z jakého důvodu, se rozvod nejvíc odráží na dětech.

Děti jsou jaksi při rozvodu opomíjeny, nebo spíše je opomíjeno jejich vnímání nastalé situace. Jsou používány jako zbraň proti tomu druhému. Při návštěvě druhého zase proti prvnímu. Na někoho se musí přeci hodit vina za krach vztahu. Věty typu: „Tatínek nás nemá rád tak odešel.“ nebo „Maminka má jinýho chlapa tak už mě nechce a vás taky ne“ „Koho máš radši, mě nebo tátu?“ „S kým chceš zůstat raději, určitě se mnou, viď.“ a další nechutné psychické mrzačení a vydírání dětí se děje bohužel až příliš často.

Když poslouchám další srdceryvné vzlyky rozvádějící se ženy, a její štkaní nad tím, jaký je ten její manžel prevít, a že jí vyhrožuje, že pokud mu nedá majetek tak bude žádat děti do péče, protože ona je taková a maková… Nebo naopak palbu nadávek na svou brzo exmanželku od skoro ex manžela, protože on je ten chudák, který celou dobu v manželství trpěl a jeho zlá žen mu nic nedovolila…. a tak dál a tak dál a pořád dokolečka dokola ty stejné řeči. Omluvám se, asi jsem necita, ale nejradši bych ať jednomu nebo druhému dala pořádných pár facek, aby se vzpamatovali a to oba.

Jsem přesvědčená o tom, že nikdy není chyba jen na jedné straně. Za rozpad vztahu mohou vždy oba. Jaká je míra je naprosto irelevantní. Co je relevantní je to, že když už se tedy dohodnou alespoň na tom, že se rozvedou, tak snad se mohou domluvit i o tom nejdůležitějším a nejsmysluplnějším co stvořili, a to o dětech.

Bohužel ve většině případů mají ženy pocit, že děti jsou automaticky jejich vlastnictvím a tatínkové si ty „jejich“ dětičky můžou akorát tak půjčovat. Často ještě jen v případě, že se tatínkové budou příkladně chovat podle přání maminky a nebudou zlobit. Na druhou stranu je tu jednání tatínků, kdy jakmile dojde na placení výživného na děti, mají pocit, že jsou okrádáni o svůj majetek. V tu chvíli si asi neuvědomují, že děti musí nejen jíst, ale musí se také oblékat, kupovat si pomůcky do školy či se nějak sportovně či kulturně vyžívat na kroužcích.

Vzhledem k výše uvedenému, nebylo by opravdu lepší, a to ve všech případech, kdy neexistuje hrozba týrání dětí, jejich zneužívání apod. přistoupit ke střídavé péči o děti? Vždyť je to tak jednoduché. 14 dní bydlí děti u maminky a dalších 14 dní u tatínka. V obou bytech mají svoje zázemí a mohou trávit se svými rodiči čas naprosto rovnoměrně rozdělený. „Víkendový“ tatínek si s dětmi užívá pouze zábavné dny a starosti často leží na mamince. Takhle je to fér. Oba mají stejnou možnost prokázat své rodičovské schopnosti a lásku k svým dětem. Navíc je zde zaručena i spravedlnost v jiném ohledu. Proč se má maminka starat o děti a tatínek si znovu užívat mládeneckého života? Nespravedlnost! Jsem přesvědčená o tom, že pokud mají oba rodiče v hlavě mozek a používají ho k přemýšlení tak vědí, že střídavá péče o děti jejim potomkům zaručí to, že nepřijdou ani o jednoho z nich a tak je to správné. Děti nesmějí doplácet na rozvrácené vztahy svých rodičů tím, že jednoho musí odsunout na vedlejší kolej. Je to nemorální a nesprávné.

Tak dámy, rozum a ne city má rozhodovat o tom, jak bude nastavena péče o vaše děti po rozvodu. Nenechte se ovládat nenávistí. A vy pánové si uvědomte, že ty děti jsou i vaše a máte k nim stejné závazky jako jejich matky.

Děti se nejvíce učí napodobováním dospělých, tak na to myslete!!!!

Převzato z SARKAPAVLIKOVA.BLOG.IDNES.CZ