Mgr. Marcela Tůmová
„Dítě se podobá zrcadlu, které odráží to, co stojí před ním.“ (Bokhari von Johor)
Kresby dětí a jiné techniky se k rozpoznatelnosti dětské psychiky používají také v rovině lékařské a jsou již naštěstí brány v potaz vyšetřujícími metodami pomáhajících profesí z hlediska klíčování různých dětských strádání. Proto zde uvádím mnohé techniky průzkumů dětské kresby:
Zjišťování emočního a psychického zneužívání v kresbách
Kresby dětí jsou používány a uplatňovány u dětí s emočními a psychickými problémy, jejich popis a systém interpretace se zdokonalil. Bodovací systémy Goodenoughové a Koppitzové kvalifikovaly různé indikátory. Nejprve byla zaznamenána celková kvalita kresby: stínování, symetrie, velikost, tvar, sklon a průhlednost. Za druhé byly ohodnoceny spontánně dodané nebo nezvyklé prvky kresby (např. zuby, genitálie, velké ruce, mraky). Za třetí bylo bodováno vynechání prvků, které by jinak byly typické, pro kresbu lidské postavy u dítěte daného věku (oči, nos, ústa, trup, paže, chodidla, krk).1
V kresbách dětí, kde se zjistily citové problémy a neuspokojivé osobní vztahy, se těchto 30 emočních indikátorů objevilo častěji, než v kresbách normálních dětí. Při porovnání 76 zdravých dětí ve věku od pěti do dvanácti let se 76 stejně starými dětmi z dětské psychiatrické kliniky, bylo u normálních dětí zjištěno 22 emočních identifikátorů, u hospitalizovaných dětí 166. 58 ze 76 zdravých nenakreslilo žádné identifikátory (viz tabulka).
Výzkumy Koppitzové od roku 1968 potvrdily v kresbách agresivních dětí poměr indikátorů oproti plachým dětem 90:75, patřily k nim asymetrické končetiny, zuby, dlouhé paže, velké ruce a odříznuté ruce. Plaché děti často vynechávaly ústa. Tyto údaje byly potvrzeny novou analýzou těchto údajů (Cox, 1993).
Tabulka: Seznam emočních indikátorů pro kresbu lidské postavy podle Koppitzové2
Zjišťování indikátorů pohlavního zneužití v kresbách
O kresbách lidské postavy vytvořených pohlavně zneužitými dětmi, neexistuje téměř žádná literatura. Využití projektivní kresby (Kaufman&Wohl, 1992) umožnilo nahlížet pohlavní zneužívání z vývojové perspektivy. S pomocí kritérií, které stanovila Koppitzová, se Hardin (1989) pokusil identifikovat indikátory, odlišující pohlavně zneužité děti (ve věku od šesti do deseti let), od emočně narušených a normálních dětí ve stejném věkovém období. Hardinova studie zkoumala počet a typ sexuálních indikátorů (SI), přítomných ve třech skupinách dětských kreseb lidské postavy. Sedm sexuálních indikátorů se vyskytovalo výrazně častěji v kresbách pohlavně zneužitých dětí, než na obrázcích ostatních dětí: explicitně vyvedené genitálie, zakryté genitálie, vynechání genitálních partií, vynechání střední části postavy, opouzdření, dokreslené ovocné stromy a postava opačného pohlaví, než je dítě, které obrázek nakreslilo. Už přítomnost pouhého jediného z těchto indikátorů by měla upozornit lékaře na možnost pohlavního zneužití, a proto by měla následovat cílená lékařská prohlídka a pohovor s dítětem (Hardin, 1989).
Ačkoliv by se dalo předpokládat, že zobrazení genitálií na obrázku má spojitost s odhalováním nahoty v rodině, s volně dostupnými explicitními materiály či sexuální výchovou, studie (Hibbard&Foghmann, 1987) udávají, že tyto skutečnosti nemají na kresby genitálií u euroamerických dětí žádný vliv.
Klinický indikátor „nohy pevně přitisklé k sobě“ se vyskytl u 12,3 % pohlavně zneužitých dětí, 8,3 % dětí v klinické péči a 10% dětí z normální populace. Klinický indikátor „odříznuté ruce“, byl zaznamenán u 26,7 % kreseb lidské postavy nakreslených zneužitými dětmi, u 24,6 % dětí v klinické péči a u 13,7 % dětí z normální populace.
Dotazník má sloužit jako běžně používaná screeningová metoda se širokým záběrem pro zjištění potencionálních emočních, sexuálních či fyzických indikátorů, které může dítě sdělit kresbou.3
Zjišťování indikátorů tělesného týrání v kresbách
Zatím není autorům známá žádná rozsáhlá kvantitativní studie (podobná Hardinově), která by se soustředila na indikátory týraných dětí. DiLeo (1973, 1977) na základě své klinické praxe stanovil několik indikátorů, jež se objevují ve výtvarných pracích tělesně a citově týraných dětí. Patřily k nim rozmetané části těla, groteskní, bizardní postavy, čmáranice přes nakreslenou postavu, přílišné stínování a strnulé, robotické postavy. Důkladnou kvalitativní interpretaci prací dětí, vystavovaných domácímu násilí, zpracovaly Wohlová a Kaufmanová (1985).
Kvantitativní dotazník pro kresbu lidské postavy, sestavený Hardinem a Petersonovou, zahrnuje indikátory podle DiLea a obsahuje další indikátory tělesního týrání, zaznamenané v klinické praxi autorů (např. polovité, vyceněné zuby a X místo očí). Je zapotřebí, aby mezi touto klinickou populací proběhl další kvantitativní výzkum kreseb. Důležité jsou zde také kinetické kresby rodiny, neboť dle Hulse (1951), který přišel s hypotézou, že kresby představují vodítko ke konfliktu uvnitř rodiny, byly děti vybídnuty, aby nakreslily „nějakou rodinu“, nebo svou „rodinu“ v níž každý „něco dělá“. Při analýze kinetických kreseb rodiny je kladen důraz na interpretaci činností, stylů a symbolů v kresbě, aby bylo možné posoudit, jestli dítě cítí v rodině oporu, nebo ji postrádá, či zdali je nějakým způsobem v rodině ohrožováno.4
Přílohy:
PŘÍLOHA F – Obrazová dokumentace
1 PETERSON, L., W., HARDIN, M., E. Děti v tísni – Příručka pro dětský screening. Praha : Triton, 2002, s. 23. ISBN 80-7254-237-0.
2 PETERSON, L., W., HARDIN, M., E. Děti v tísni – Příručka pro dětský screening. Praha : Triton, 2002, s. 23. ISBN 80-7254-237-0.
3 PETERSON, L., W., HARDIN, M., E. Děti v tísni – Příručka pro dětský screening. Praha : Triton, 2002, s. 25. ISBN 80-7254-237-0.
4 PETERSON, L., W., HARDIN, M., E. Děti v tísni – Příručka pro dětský screening. Praha : Triton, 2002, s. 26. ISBN 80-7254-237-0.
22. 4. 2011 at 8:17
Poměr indikátorů 90:75, to není žádný významný rozdíl, působí to na mě trochu jako šarlatánství.
22. 4. 2011 at 11:20
souhlas, je to šarlatánství 21. století, řekl bych stejné jako když šaman prskal moč na pacienta, občas taky nějakému vyhnal toho dábla z těla…
22. 4. 2011 at 11:29
Pánové, ONY vám to vysvětlí
a VY ještě zřejmě nevíte, kde je vaše místo
to VÁM také ještě nevysvětlily pořádně, že si troufáte ozvat se 
ALE TO JE DOBŘE ŽE JEŠTĚ VŠICHNI CHLAPI NEJSOU PODPAPUČÁŘI NEDEJTE SE, OZÝVEJTE SE!
25. 4. 2011 at 14:59
Poměr indikátorů 90:75 není poměr dětí, které mají nějaký problém x dětem, které jsou v pořádku. Je to poměr dětí s problémy, které ovšem obě skupiny dávají najevo jinak. Děti agresivní razantněji oproti plachým. Děti tak nemusí být přímo týrány. Děti, které jsou agresivnější mohou být rodiči např. opomíjeny a děti submisivní mohou být rodiči zase příliš opečovávány, ani jedna varianta v pořádku není. Těch příkladů může být nespočet, je tudíž nutné občas kresby našich potomků pozorovat, mohou o jejich duši prozradit opravdu mnoho. Podívejte se prosím do příloh pod článkem, je tam několik příkladů.
29. 4. 2011 at 11:47
Nebude -li metoda přesná a selektivně nevybere právě pokřivené dítě, a to těžko může splnit, protože není znám normální stav sledovaného dítěte
a jako norma je používáno jakési statisticky normální univerzální dítě vygenerované ze skupiny individualit, zcela nepochybně bude zneužita
opatrovnicko-rozvodovým průmyslem. Nebude -li mu přímo vydána, vezme si ji sám.
20. 9. 2012 at 8:15
Dětská kresba patří jednoznačně k důležitým indikátorům pro práci s dítětem ať terapeutickou tak diagnostickou. Je jistě třeba být opatrný při jednoznačných závěrech bez užití kvantitativní porovnávací metody. Přesto tento článek shledávám užitečným a pro diskusi důležitým. Škoda, že nebyla tato diskuse otevřena na odbornějším foru.