• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůDětské trauma souvisí s homosexualitou. No a co? ...
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Dětské trauma souvisí s homosexualitou. No a co?

5. února 2016

David Hosier MSc

Do jaké míry se dědičnost a prostředí podílejí na vzniku homosexuality?

To je politicky citlivá debata, ale ve světle seriózních vědeckých poznatků je nezbytné najít odvahu vyslovit se k těmto záležitostem. V několika vědeckých studiích byla prokázána souvislost mezi dětským traumatem a sexuální adikcí a kompulzivitou (viz ZDE) kvůli disociativním stavům, které při traumatu vznikají (viz ZDE), sadomasochismem, prostitucí a homosexualitou.

Mnozí gayové jsou těmito poznatky rozlobeni (je to pochopitelné) a obávají se, že to povzbudí pravicové náboženské fundamentalisty v absurdním tvrzení, že homosexualita je „nemoc“, kterou je třeba „léčit“.

Pokud však předpokládáme, že vědecké studie mají pravdu, musíme upadat do hluboké propasti zoufalství, ze kterého se již nikdy nedostaneme? Myslím si, že ne.

Podívejme se na analogii, kterou nemyslím ani lehkovážně, ani posměšně: Předpokládejme, že jdu po ulici a kdosi mě udeří velmi tvrdě do hlavy kladivem. Já upadnu do kómatu a odvezou mě do nemocnice. Když se proberu z kómatu tak zjistím, že jsem se plně zotavil a ačkoliv jsem před úrazem nebyl schopný namalovat jednoduchou kresbičku člověka, nyní je ze mě umělecký génius schopný malovat obrazy, které se prodávají za miliony liber (podobné případy se následkem poranění mozku skutečně stávají – avšak extrémně zřídka). Měl bych být zahanben svým uměleckým talentem?

Jasně, že ne. A proč? Nebylo to mojí vinou, že jsem utrpěl zranění hlavy. Ani následek (moje schopnost malovat) není tím, co by mi vadilo. Nebral bych to jako příznak mého zranění, který by bylo třeba léčit. Právě naopak.

Podobně v případě, když prožiji dětské trauma, které přispěje k tomu, že se stanu gayem, platí stejné argumenty.

Příklady studií, které prokázaly souvislost s dětským traumatem:

Ve studii provedené na Otago univerzitě na Novém Zélandu s 13.000 účastníky (98,3 % heterosexuálů, 0,8 % homosexuálů, 0,6 % bisexuálů a 0,3 % ostatních) z roku 1992 bylo zjištěno, že ti kteří prožili dětské trauma, jako je násilí a sexuální útok, byli statisticky významně více zastoupeni v neheterosexuální skupině.

Také Schwartzova akademická studie nazvaná “Hypersexualita je sekundární vůči dětskému traumatu a disociaci“ a další studie Collina Rosse nazvaná „Psychologický konflikt kvůli sexuální orientaci a disociativní porucha“ podrobně dokazují, že dětské trauma se vyskytuje mnohem častěji u gayů, než u jejich heterosexuálních vrstevníků.

Varování: Nepokoušejte se prosím udeřit do hlavy kladivem v naději, že se stanete slavnými umělci.

Přeložil Pavel Čermák, převzato z webu HOMOSEXUALITA.EU

Poznámka překladatele: K článku Davida Hosiera bych chtěl poznamenat, že je důležitý zejména v jasném popisu jednoho ze způsobů, jak se člověk může stát gayem, a vyvrací tak ideologicky motivovaná a vědecky nepodložená tvrzení, že homosexualita je dědičná nebo vrozená. (Tím nepopírám, že na vznik homosexuality má určitý vliv, zřejmě menší než 50%, i dědičnost a události v období prenatálního vývoje.) Článek je dosti stručný a pro pochopení širších souvislostí je třeba podívat se na navazující články na Hosierově webové stránce. Časem se snad dostanu k tomu, abych ještě některý z nich přeložil.

Informace o tom, že homosexuálem se lze stát v důsledku traumatu v dětství, například sexuálního zneužívání, je nesmírně důležitá, a proto Davidu Hosierovi vůbec nezazlívám jeho následnou analogii s poraněním mozku. Už to, že si troufl o této problematice veřejně napsat ukazuje, že má profesionální čest, a je klidně možné, že následné úvahy rozvíjí hlavně proto, aby jeho profesní kariéru nezničila homosexuální lobby.

Přitom sama popisovaná analogie, ve které se člověk s poraněním mozku stane geniálním umělcem dává poněkud jiné poselství, které docela dobře vystihuje situaci gayů. Hosier sám uvádí, že případy, kdy poranění mozku změní člověka v génia, jsou extrémně vzácné. Většina lidí si z takového těžkého poranění odnese trvalé následky, kterých by se jistě rádi zbavili, kdyby mohli. Některým se po rehabilitaci podaří jakžtakž navrátit do původního stavu. Phineas Gage, jehož lebku proraženou kovovou tyčí vidíme na následujícím obrázku, si ze svého úrazu odnesl zpočátku výrazné zhoršení, byť je možné, že v pozdějších letech se z následků zranění relativně zotavil.

Pokud se tedy vrátíme k otázce z názvu článku „So what“, (No a co? Co vyplývá z příčinné souvislosti mezi traumatem v dětství a homosexualitou?), tak vidíme, hned celou řadu důsledků, které Hosier opomíjí.

Především je nutné zranění dětské psychiky předcházet, podobně jako například zranění mozku při autohavárii se snažíme předcházet airbagy. Sám Hosier hned v úvodu píše, že byla prokázána souvislost nejen s homosexualitou, ale také se sexuální adikcí/kompulzivitou, sadomasochismem a prostitucí. Všechny tyto jevy jsou tedy v lidské psychice nějakým způsobem provázané. To znamená, že nejen k prevenci, ale i k léčbě je důvodů více než dost a to zde nechci zabíhat do spousty dalších problémů, které se se u homosexuálů často vyskytují, jako jsou pohlavní nemoci, užívání drog, hypersexualita, anonymní sex, zoofilie nebo sebevražednost.

Pokud by v důsledku traumatu nedošlo k rozvoji homosexuality, ale například depresí a drogové závislosti, tak by nikdo nepochyboval o tom, že takový člověk se má léčit a že takové lidi je v principu možné s určitou úspěšností léčit. Pokud předpokládáme, že lékařská věda dosahuje v některých typech případů i poměrně vysoké úspěšnosti při léčbě depresí, závislostí, sebepoškozování, sebevražedných sklonů, hraniční poruchy osobnosti a dalších poruch, potom není v principu žádný důvod předpokládat, že homosexualitu, která souvisí s některými psychickými poruchami, léčit nejde. Léčit je samozřejmě třeba celý komplex poruch, které v důsledku traumatu vznikly. Často používaná námitka, vycházející z údajné dědičnosti homosexuality, že je možné homosexualitu pouze dočasně léčit, ale nelze ji vyléčit, je bezpředmětná, protože léčení pacienta bez možnosti definitivního vyléčení ve smyslu uvedení do plně funkčního stavu jako u zdravého člověka, provádí medicína zcela běžně. Cukrovka, astma, hemofilie, lupénka, revmatické klouby, epilepsie, některé srdeční arytmie, to je jen několik ze spousty onemocnění, které neumíme trvale vyléčit, přesto je léčíme a nikdo o smysluplnosti takové léčby nepochybuje.

...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on VK
VK
Email this to someone
email
Print this page
Print

Sdílejte!

Související články

10 mýtů o manželství

Úhrada nákladů zmařené cesty pro dítě

Sourozenci mají právo vyrůstat spolu

Průtahy v řízení u soudů

5 Responses to “Dětské trauma souvisí s homosexualitou. No a co?”

  1. Odpovědět
    otec
    6. 2. 2016 at 18:09

    Stále a stále pozoruji, že se z tohoto webu stává xenofobní žumpa.

  2. Odpovědět
    xxx
    6. 2. 2016 at 18:20

    Otče, tak ho nečtu a táhnu jinam.

  3. Odpovědět
    tulen
    6. 2. 2016 at 22:12

    Jenze bohuzel spousta lidi si mezi tim udela spojeni se stridavkou a peci otcu o deti. To je to co me mrzi :(.
    Tyhle “clanky” nikdo rozumny necte, staci prejet ocima.

  4. Odpovědět
    Střídavka
    6. 2. 2016 at 22:28

    Budeme rádi, když si tyto články přečtou i ti, kdo s nimi v současné době nesouhlasí. Poznání každého člověka se vyvíjí a časem může třeba dospět k tomu, že vlivem naučených frází ignoroval třeba některé přírodní zákonitosti. Uvítáme i nesouhlasnou, ale věcnou a podloženou diskusi (nikoliv tedy tupé výkřiky o xenofobii a o tom, že to “nikdo rozumný nečte”). Zde je například možné diskutovat o vlivu dětských traumat na vznik duševních poruch, což je ostatně hlavní téma článku. Možná by bylo zajímavé dohledat, zda existují studie zkoumající výskyt homosexuality a dalších úchylek v závislosti na tom, v jakých rodinných poměrech (oba rodiče, jeden rodič, ústav, homosexuální pěstouni apod.) dítě vyrůstalo. Toto je téma, které bytostně souvisí se zaměřením našeho portálu. Posledním z vyjmenovaných případů se zabývá například článek https://www.stridavka.cz/deti-homosexualnich-rodicu-socialni-katastrofa.html

  5. Odpovědět
    Magdalena
    15. 2. 2016 at 16:23

    Uvedené odkazy nevedou na žádné studie, prosím, napravte. A také prosím o odkaz, kde se dokazuje, že u homosexuálů je vyšší náchylnost k zoofilii.

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Aktuální otázka

    24. února 2022

    Strany se vyhýbají jasným odpovědím

    5. října 2021
  • Jaký druh sportu vybrat pro dítě

    12. srpna 2022

    Jsou duhové průvody a LGBT aktivismus úplná pitomo ...

    11. srpna 2022

    Den pro rodinu 10.9.2022

    10. srpna 2022

    Redefinice manželství se opírá o vadné studie

    9. srpna 2022

Kalendář příspěvků

Srpen 2022
Po Út St Čt Pá So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  
« Čvc    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Lubomír Balvín: Jsou duhové průvody a LGBT aktivismus úplná pitomost?
  • Únia mužov Slovenska - Hnutie pre rodiny: Je přítomnost otce dítěte u porodu důležitá?
  • ja ka: Deník N se nezabývá studiemi pro homosexuální manželství. Proč? Naopak vede otevřenou kampaň proti ústavní definici manželství muže a ženy i proti nám
  • Tomáš Jadlovský: Je přítomnost otce dítěte u porodu důležitá?
  • Únia mužov Slovenska - Hnutie pre rodiny: Je přítomnost otce dítěte u porodu důležitá?

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (311)
  • Odborné články (315)
  • Vaše zkušenosti (198)
  • Fungování institucí (160)
  • Zahraniční zkušenosti (121)
  • Zákony, judikáty, vzory (133)
  • Výchova dětí (278)
  • Akce a aktivity (151)
  • Starší nezařazené (1 402)
  • Ostatní (6)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu