Stridavka.cz
–
V reakci na názor jedné „odbornice“, podle níž „střídavá péče má pro děti jedinou výhodu: dokážou se sbalit rychleji v případě evakuace“, se před několika dny rozběhla na facebookové stránce psychologa Petra Hrocha tato debata:
Aleš Hodina Trauma z nesouladu se prohlubuje více ve výlučné péči, neboť zde má rodič mnohem větší prostor dítě negativně ovlivňovat proti druhému rodiči, což vede až k syndromu zavržení rodiče. Paní Gregorová v rozhlase předvedla typický neodůvodněný výkřik odpůrců střídavky do tmy.
Petr HROCH – psycholog, konzultant, lektor Pane Hodino, na syndromu zavrženého rodiče se většinou podílejí oba rodiče. Za dvacet let praxe v poradně jsem zaznamenal je 3, 4 případy, kdy bych zodpovědně prohlásil, že pouze jeden rodič se choval nezdravě. V případě silně nepřátelského jednání rodičů je zdrojem traumatu právě to chování rodičů, forma péče je jenom situační proměnná.
Aleš Hodina Pane Hrochu, nepíšete pravdu. PAS- Syndrom zavrženého rodiče vzniká ovlivňováním dítěte proti rodiči druhým rodičem (případně i jeho okolím), se kterým dítě tráví většinu času a první rodič tedy nemůže pracovat na vztahu s ním. PAS je tedy přímo závislý na druhu péče. Neznám případ PAS ve střídavé péči, s výjimkou dcery Ivany Jirešové, kterou tato herečka dokázala dočasně zmanipulovat ve svém 14denním cyklu. To, že se oba rodiče obvykle chovají v něčem nezdravě, je běžné, dokonce i v úplných rodinách, dítě tím někdy může být i traumatizováno, nelze to však směšovat s PAS, jak to účelově činíte. Přečtěte si o tom něco třeba zde: SYNDROM JAKO PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ DÍTĚTE
Petr HROCH – psycholog, konzultant, lektor Pane Hodino, já píši o své zkušenosti a vyprošuji si tedy, abyste se zdržel komentářů, zda je to pravda nebo ne. Prohlašujte snad, že jsem lhář? Že nemám takovou zkušenost, o které jsem psal? Mne vůbec nezajímá teoretický popis nějakého syndromu, ale realita, praxe a zkušenost. To, že jeden rodič má potřebu ovlivňovat dítě proti druhému rodiči, je (opět zkušenost z mé praxe) následek vzájemné interakce obou rodičů, tedy podílí se na něm i rodič-oběť. Na válce o děti se též často aktivně podílejí oba rodiče, kdy upřednostňují svá práva a své potřeby nad dětskými a činí tak v tom afektu též povětšinou oba, byť s jinou mírou. Ve svých nepřátelských pozicích se rodiče utvrzují, jen prohlubují zákopy. Přimknutí dítěte k jedné z válčících stran je pak zcela adekvátní a neurofyziologicky podloženou obrannou reakcí.
Vyhrocenost dialogu o tomto problému, vršení důkazných argumentů pro jednu nebo druhou stranu, útočná forma komunikace (tedy asi jako ta Vaše) a sdružování se do spojeneckých koalic (Únie otců atd.) a přenášení intimního rodinného konfliktu do médií (stridavka.cz) dle mého posouzení dětem nijak nepomáhá.
Aleš Hodina Pane Hrochu, dětem především nepomáhá vystupování (byť třeba neútočné) některých “odborníků” proti péči obou rodičů, jejich relativizace syndromu zavržení rodiče, jeho směšování s válkou o děti a ignorování faktu, že při dostatečné době strávené s oběma rodiči nemá dítě vytvořené takové podmínky, aby jednoho z rodičů zavrhlo. Nebo snad znáte nějaký případ syndromu zavržení rodiče za situace, kdy dítě tráví vyváženou dobu s oběma rodiči? Měl byste se zamyslet nad tím, jak nejlépe omezit rodičovskou válku při zachování péče obou rodičů, to byste udělal něco užitečného. A možná byste přišel na to, že rodičovské války se omezí už odstraněním pocitu moci na jedné straně a nespravedlnosti na druhé straně, pokud soud oběma rodičům dá jasně najevo, že druhého rodiče nevyšachují a jejich snaha je tudíž marná. Medializace těchto věcí pomáhá řešit kořeny problému.
Petr Hroch následně celou diskusi smazal.
21. 9. 2015 at 11:57
pozor! věznice jsou plné produktů výlučné péče matky! Nikoli péče otce, tam jsou v mém okolí děti velice úspěšné min. na startovní čáře života
21. 9. 2015 at 13:11
Takovych lidi jako je pan Hroch je vsude spousta. Nerozum,i sve profesi, odkazuje se na selsky rozum a praxi a pokousi se tim uzivit. Neni jediny kdo detem skodi. Patri k systemu zvanemu juvenilni justice
21. 9. 2015 at 14:18
Pan Hroch je filmovy fanda. Odtud prameni jeho laska k pribehum. Nic protit tomu, rad kouka na filmy a pise minirecenze nevalne urovne. Dokazu si predstavit, ze kazdy vecer si vychtnava nejaky komercni film a na psychologii nemysli. Je ovsem smutne, ze misto nepretrziteho cuceni na bednu si neprecte alespon jednu odbornou studii o PAS. Moc by mu to prospelo. Pribehy, ktere videl ve filmech muze sdilet s prateli a jako psycholog by mohl venovat cas sebevzdelavani v oboru detska psychologie. Bylo by to uzitecnejsi pro vsechny.
21. 9. 2015 at 15:21
Miluji tyhle manipulace s pomocí “osobních zkušeností”. Proč kohokoliv měla ale zajímat nějaká osobní zkušenost nějakého psychologa? I kdyby bylo prokazatelné, že není lhář (což není, protože onu skupinu nedokumentuje), bude jeho skupina pravděpodobně vzorkem z určité specifické skupiny lidí.
Že ho nezajímá teoretický popis syndromu, který je vytvořený na základě reálných zkušeností více lidí (oproti jednomu psychologovi) a týkající se konkrétního problému je taky pěkná perla. Jak potom může říct, že mluví o syndromu zavrženého rodiče a nemíchá dohromady různé problémy, když ho nezajímá ani konkrétní definice?
21. 9. 2015 at 15:24
Kdyby ho zajímala realita, argumentoval by statistikami, studiemi, případně jinými vhodnými popisy reality.
21. 9. 2015 at 15:45
Myslím, že tady jsou 2 možnosti, přičemž platí jedna nebo druhá nebo kombinace obou. Jiná možnost není.
1) Pan psycholog Petr Hroch je nízké inteligence, neschopen rozumného a logického uvažování, byť je možná VŠ vzdělání (humanitního směru).
2) Pan psycholog Petr Hroch si je vědom, že Aleš Hodina má pravdu a že to co on sám (Hroch) tvrdí, není pravda. Nicméně se bojí o svou živnost (a svých kolegů a vůbec celého opatrovnického průmyslu), a proto se chová tak, jak se chová a tvrdí to, co tvrdí. Tedy, chová se amorálně, proti zájmům dětí, proti zájmům společnosti, protizákonně, ve svém vlastním krátkozrakém zájmu.
22. 9. 2015 at 8:27
Díky za důkaz tak vzácných názorů, kterým perlípsycholog pan Hroch.
Pokud ještě nedělá posudky pro soud ve prospěch matek a jejich výlučné péče, je to vhodný kandidát. A hodně na tomvydělá
22. 9. 2015 at 9:47
Po rozchodu rodičů, bydlí-li odděleně, je i péče o dítě fakticky oddělená. Pečuje-li o dítě vždy jeden, nebo druhý rodič, dítě si s oběma rozvíjí vztah. Pokud dochází k manipulaci s dítětem, dítě si samo utvoří názor při péči druhého rodiče. Vzájemná interakce rodičů může být různého druhu, nicméně při fyzicky odělené péčí je s ní dítě konfrontováno pouze při předání. Takže PAS může vznikat pouze přímou manipulací dítěte a očerňováním druhého rodiče. Interakce rodičů s tím nemá co dělat. Z dostupných údajů vyplývá, že PAS je obrácen proti otcům. Na vině může být buď predispozice matek, anebo/a svěřování dětí do výlučné péče matek svýrazně asymetrickým rozložením času.
22. 9. 2015 at 21:45
Je úsměvné, že člověka, který se jistě považuje za odborníka, vůbec nezajímá teoretický popis určitých jevů, které reálně existují. Teorii SAR znám a to jak popisuje etapy a průběh syndromu potvrzuje v praxi několik případů reálných případů, které znám. Vím, že někdy SAR opravdu vznikne jako produkt manipulace jednoho rodiče, většinou osobnostně nezralého, který se stylizuje do role toho ublíženého partnera, který potřebuje přízeň svých dětí. A znám dokonce z praxe jeden případ, kdy SAR vybudoval osobnostně nezralý OTEC. Ale zároveň vím, že i pan HROCH má pravdu a často SAR není způsoben přímou manipulací jednoho rodiče, ale právě tou válkou mezi oběma rodiči, kdy samo dítě cítí potřebu se přimknout k jednomu z rodičů (zpravidla k tomu, s kterým žije), a kterému je pak zcela loajální a logicky zavrhne toho druhého rodiče, dle pravidla “tvůj nepřítel je i můj nepřítel”. A problém tu je, že děti a mladí lidé mají obecně přirozený sklon k radikalismu.
22. 9. 2015 at 23:07
Pak je nutné popsat tu válku a rozebrat mechanismus účinku války na vznik PAS, protože dítě může být svědkem války buď při fyzickém předání, anebo je-li v péči manipulujícího rodiče. Zralá osobnost rodiče střety s druhým rodičem před dítětem odcloní a naopak, přes všechny fauly a podrazy neoslabuje vztah dítěte k druhému rodiči.