Markéta Chadžijská
Naše dcera přišla ze školky s tím, že by chtěla spolu s několika dalšími dětmi jít recitovat na tzv. vítání občánků. Potvrdili jsme tedy paní učitelce účast a dostali jsme pásmo básniček, které si dcera měla průběžně opakovat. Což o to, básničky uměla, i je pěkně recitovala, ale ten obsah!
Například tam byla hádanka: „Nosí plínky, dudlíka, v noci občas zavzlyká. Maminka ho nakrmí, jediná mu rozumí. Do kočárku peřinky, ještě že je malinký.“ Co to je? Miminko. Jediná maminka mu rozumí…
„Maminčin dar“ od Františka Hrubína je taková letitá klasika, proti tomu nic, ale dorazila mě básnička „K čemu jsou holky na světě?“ Ještě v kontrastu s naší předškolačkou, nově už tedy s povinnou docházkou do školky, která si tohle ve svém raném věku opakováním podprahově hustila do hlavy.
K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky.
Aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a vyprávět nám pohádku.
Proto jsou z holek maminky
aby náš svět byl v pořádku.
Až dalším průzkumem jsem zjistila, že jde o kontroverzní báseň Jiřího Žáčka, která byla předmětem sporů už minulý rok (2017). Byla označena za báseň, která není genderově neutrální a nemá být v čítankách pro základní školy. Ironizoval to ve svém ČLÁNKU například Václav Klaus ml. Aniž jsem tuhle kauzu zaznamenala, shodně i u mě vzbudila básnička určité znechucení. „Holky a kluci“ si ve třídě na hodině češtiny přečtou, že holky jsou na světě proto, aby z nich byly maminky, nic jiného jejich existenci jakoby nedává smysl a neospravedlňuje. Kluků, těch se to netýká, k dětem jsou přece maminky, na pohlazení, pohádku, a jen tak je to v pořádku.
Požádala jsem paní učitelky, jestli by nepřehodnotily výběr básní, zejména jsem poukazovala na tu Žáčkovu a pak že je to všechno zaměřené jen na maminky, chybí něco o tatíncích, kteří se jistě také dostaví k oficiálnímu přivítání jejich „malého občánka“. Paní učitelky se kolektivně zamyslely, šlo totiž prý o pásmo, které už používají déle, ale vyhověly. Vyškrtly Žáčka a přidaly zkrácenou:
Miminko se narodilo
přišli jsme mu přát,
aby zdravé, šťastné bylo
dnes a napořád.
Ať Tě máma něžně hladí
vždycky když jdeš spát.
Ať si se svým hodným tátou
můžeš hezky hrát.
Ať máš dobré kamarády
co Tě nezklamou.
To všechno Ti dneska přejem
na uvítanou.
Prý že tam mám i toho tátu, co jsem chtěla. Snahu učitelky opravdu měly, a já si toho cením, ale zároveň bylo vidět, že jim vlastně nedošlo, proč výběr čistě pro-maminkovských veršů rozporuju. Zejména proto, že je to nefér vůči tatínkům a že jsou tím už od malinka dětem (ostatně i jejich matkám) vštěpovány dobově snad už překonané stereotypy. No nic, děti se nové verše rychle doučily, nastala sobota a šlo se vítat.
Třetí zásah nastal až při samotné vítací ceremonii ze strany obecního úřadu, kdy účastníci byli k usednutí vyzváni slovy: „Nechť si maminky s miminky sednou do první řady a ostatní za ně.“ Prostě jakoby ta miminka ani neměla tatínky. Symbolickým začleněním a iniciací mezi občánky je provázela výlučně maminka. Při takovém průběhu se ani nelze divit, byť je to samozřejmě jen jednou z mnoha indicií, že po rozpadu partnerského svazku si žena nárokuje své automatické výlučné právo na dítě. Přitom není jistě žádný problém uspořádat místo v obřadním prostoru tak, aby se vedle sebe vešli s miminkem oba jeho rodiče. Při církevním obřadu křtin, kterým se dítě přijímá do společenství křesťanů, je nemyslitelné, se tohoto aktu aktivně účastnila pouze matka a otec byl někde opodál.
Více o vítání občánků viz například HESLO NA WIKIPEDII.
Pro mě tzv. korektnější básničky k vítání občánků, která jsou navíc kratší a jednoduše rýmované, tudíž pro předškoláky dobře zapamatovatelné, jsou například ZDE. Namátkou formulace: „… stane se pokladem rodičů svých, … rodičům ať radost dělá, … narodilo se vám překrásné miminko!“
Vítáme Tě na svět,
děťátko malé,
tátovo pýcho
a mámino štěstí.
12. 4. 2018 at 11:58
jj, je to tak. Bohuzel se neznali lide divaji podezrivave, co jako blbneme, proc jine basnicky …. Proc by to melo byt jinak, kdyz to takhle funguje uz xx let. Casto tim ani nemysli nic zleho, casto to jsou lide co jinak uz berou sp jako normal…
Ale ti, co si prosli peklem kde se je matka snazila od deti izolovat (a od uradu slyseli co blaznite, vzdyt uplne standardni stuk 2/14 dodrzuje, tak co…), se na podobne veci divaji precitlivele.
12. 4. 2018 at 14:22
No taky jsem si užil své, když jsem se rozváděl a bojoval za SP. Ačkoliv se opakovaně u své bývalé manželky přesvědčuji, že “není normální” a máme dost často nějaké (drobné) spory, tak jsem jí neskonale vděčný za děti, které mi dala. Ona je porodila, ona riskovala svůj život. Má můj respekt a nepochybně má právo sedět v první řadě při vítání občánků. Tedy nechtěl bych, aby se to tu zvrhlo v “hon na ženy”. Postoj mé bývalé manželky k SP chápu, nepochybně si myslí, že na naše dětí má nějaký větší nárok než já. Rozdíly mezi ženami a muži naštěstí stále jsou, nemá cenu předstírat že muž bude např. kojit. A o tom SP je – je potřeba předat dál vzory muže a ženy. Jiné uvažování, jiné řešení problémů, jiné aktivity. Pokud by byli oba stejní, tak z toho jen bude pakárna se stěhováním “s batohem na zádech”.
14. 4. 2018 at 0:06
Milý George, velmi oceňuji závěr vašeho příspěvku, důraz na různost rodičů, jiné řešení problémů, apod., což dává dítěti mnohem širší rozhled. Souhlasím i s tím, že maminky mají bezesporu právo sedět v první řadě při vítání občánků. Což ovšem neznamená, že zcela stejné právo nemají mít i tatínkové. To není hon na ženy, to je ta rovnoprávnost, po které volají především ženy.
14. 4. 2018 at 15:49
Doplním, že to opravdu není hon na ženy, ale poukaz na stereotypy, zvyky, které považujeme za přirozené, normální, ale přitom takové nejsou. Kdybychom se vítání občánků účastnili, tak bych třeba k takové instrukci podotkla, že chci manžela vedle nás. Nechť sedí oba rodiče pospolu s novým “občánkem”. Při křtinách v kostele dokonce jsou rodiče instruováni, že závěrem obřadu bere dítě na ruku otec. Oba rodiče sedí pospolu s křtěným dítětem (pokud se tedy zároveň účastní mše sv.)P.S. Třeba zamyšlení nad gratulacemi k narození miminka. Velmi často gratulanti gratulují pouze mamince. Byť žena dítě porodila, miminko se narodilo i tatínkovi.
14. 4. 2018 at 15:54
A ještě – při samotném aktu křtu nedrží dítě dokonce ani jeden z rodičů, nýbrž kmotr/kmotra. Je v tom samozřejmě symbolika.