Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.

Nedávno byl na internetu zveřejněný článek o tom, jak malý kluk začal ve dvou letech rozebírat vysavače, poté je sbíral, dával dohromady různé staré díly a opravoval jimi porouchané vysavače, čímž si začal v deseti letech dobře vydělávat, přičemž by si přál stát inženýrem a vynalézat nové typy vysavačů. Inu každý máme v dětství jiné sny, a zatímco někdo ani těsně před maturitou na gymnáziu netuší, čím by chtěl vlastně být, tak některé děti mají tuto otázku už dávno vyřešenou. Jak se mohou stát nezletilé děti svéprávnými, mohou vůbec nezletilé děti legálně podnikat, nabízet své služby, mít živnostenské oprávnění a inkasovat odměnu? Tak tímto se bude dnešní příspěvek zabývat.

Před rokem 2014, než došlo k účinnosti nového občanského zákoníku, některé nadané děti realizovaly činnost, jež by se dala nazvat podnikáním, prostřednictvím svých rodičů. Tito mnohdy zakládali různé společnosti, kde zužitkovali dobré nápady svých dětí. V případě nadání uměleckého nebo sportovního talentu pak existovaly určité výjimky, které umožňovaly uzavírat s těmito dětmi prostřednictvím jejich zákonných zástupců určité typy smluv.

Svéprávnost

Nový občanský zákoník tuto situaci změnil a nastavil nové možnosti. Místo pojmu způsobilost k právním úkonům se začal používat termín svéprávnost. Tou se myslí způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem. Tato způsobilost je u dětí daná zejména věkem a psychickou vyspělostí daného jedince. Prvňáček si jistě může koupit zmrzlinu, stěží si však bude kupovat drahé jízdní kolo nebo elektrickou koloběžku. Při posuzování vyspělosti dítěte se vychází z koncepce objektivní, tedy z rozumové a volní vyspělosti, kterou má průměrný nezletilý v daném věku. Plně svéprávným se člověk stává až zletilostí, která se u nás nabývá dovršením osmnáctého roku věku.

Určitou výjimkou je nabytí plné svéprávnosti na základě jejího přiznání anebo uzavřením sňatku.

Provozování obchodního závodu nebo jiné obdobné výdělečné činnosti

Pokud zákonný zástupce nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, udělí souhlas tomuto dítěti k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti, stává se nezletilý způsobilý k jednáním, jež jsou s touto činností spojena. K platnosti souhlasu se ale vyžaduje přivolení soudu. Toto přivolení soudu je nutné právě proto, že nahrazuje podmínku dosažení určitého věku, pokud je stanovena pro účel výkonu určité výdělečné činnosti. Typicky se bude jednat například o způsobilost dle zákona o živnostenském podnikání, který vymezuje v § 6 všeobecné podmínky provozování živnosti, jimiž jsou plná svéprávnost (kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti) a bezúhonnost.

Zákonným zástupcem bude nejčastěji rodič, ale může to být samozřejmě i jiná osoba určená soudním rozhodnutím. Takto poskytnutý souhlas může zákonný zástupce posléze odvolat, ale jen s přivolením soudu. Zákon o zvláštních řízeních soudních pak v § 466 a násl. upravuje přivolení souhlasu a odvolání souhlasu zákonného zástupce k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti v rámci nesporného řízení.

Výkon závislé práce nezletilých

Občanský zákoník v § 34 zakazuje výkon závislé práce (především tedy v pracovním nebo obdobném poměru) pro osoby nezletilých dětí mladších než patnáct let nebo nezletilých, kteří ještě neukončili povinnou školní docházku. Ta je dnes většinou právě do patnácti let věku dětí. Ovšem takoví nezletilí mohou vykonávat uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost, a to za podmínek stanovených jiným právním předpisem.

Následující ustanovení občanského zákoníku pak v § 35 vymezuje pojem závislé práce dětí starších více než patnáct let s tím, že takový nezletilý se může nechat zaměstnat, pokud má již ukončenou povinnou školní docházku.

Zákoník práce ve znění platném od 1.1.2014 do roku 2017 obsahoval § 56a, který se týkal možnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zákonným zástupcem nezletilého zaměstnance, který nedosáhl věku 16 let. Za tohoto nezletilého mohl jeho zákonný zástupce okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud to bylo nutné v zájmu vzdělání, vývoje nebo zdraví tohoto zaměstnance. Typicky by se jednalo o situaci, kdy se nezletilý rozhodne i přes odpor rodičů nepokračovat dále ve studiu na střední škole a zaměstná se ať už z vidiny peněz, brzkého osamostatnění či z revolty vůči rodičům. K platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru nezletilého zaměstnance se vyžadovalo opět přivolení soudu. Zákonný zástupce nezletilého byl povinen doručit stejnopis okamžitého zrušení pracovního poměru a přivolení soudu také nezletilému zaměstnanci. V současné době je již toto ustanovení zrušeno.

Přiznání svéprávnosti nezletilému

Jiná situace nastane, pokud nezletilý navrhne, aby mu soud přiznal svéprávnost. Vážným důvodem pro přiznání svéprávnosti může být skutečnost, že jeho zákonní zástupci nejsou schopní o něj řádně pečovat a bude řešená otázka, zda je nutno nezletilému ustanovit poručníka. Rozhodně nemůže být důvodem pro rozhodování soudu to, že by na základě přiznání svéprávnosti měl nezletilý získat nějaké lepší postavení či výhodu. K tomu musí splnit podmínku dosažení věku šestnácti let a dále soudu osvědčit svoji schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti. Nezletilý dosáhne věku šestnáct let v 00:00 hodin dne svých narozenin. To vše za předpokladu, že s tímto návrhem vysloví souhlas zákonný zástupce nezletilého. Ve většině případů má nezletilý dva rodiče jako zákonné zástupce a bude tedy třeba doložit soudu souhlas matky i otce. V závažnějších případech, kdy je zde např. vážný konflikt mezi zájmy rodičů a nezletilého, lze přiznat svéprávnost i bez souhlasu zákonného zástupce.

Tento návrh může podat i zákonný zástupce nezletilého, jestliže nezletilý bude s návrhem souhlasit. Místně příslušným soudem je soud podle místa bydliště nezletilého. Přiznání svéprávnosti vysloví soud usnesením soudu ve věci samé. Návrh je možné podat ještě před dosažením šestnácti let, ale soud nemůže o svéprávnosti rozhodnout dříve, dokud nezletilý nedosáhl věku šestnácti let. Svéprávným se nezletilý stává právní mocí rozhodnutí o přiznání svéprávnosti. O přiznání svéprávnosti musí soud rozhodovat jen v zájmu nezletilého a nepřihlížet k tomu, že zájem na této skutečnosti má zejména rodina nezletilého.

Přiznáním svéprávnosti zaniká rodičovská odpovědnost a například i nárok nezletilého na výživné. Nezletilý dokonce může uzavřít manželství, protože se stane svéprávným bez ohledu na to, že je dosud nezletilý.

Řízení o povolení uzavřít manželství

Zákon o zvláštních řízeních soudních upravuje v § 367 řízení o povolení uzavřít manželství. Toto řízení lze zahájit jen na návrh nezletilého, který dovršil šestnáct let věku a který hodlá uzavřít manželství. Účastníky je nezletilý, jenž hodlá uzavřít manželství, dále jeho zákonní zástupci a osoba, s níž má být manželství uzavřeno. Nezletilý, který dovršil šestnácti let věku, má v tomto řízení také plnou procesní způsobilost. Takové řízení se vede zejména v případech, kdy se nezletilý má stát rodičem.

Závěr

Občanský zákoník naopak nezná institut prodloužení nezletilosti, například pro případy, kdy nezletilý vykazuje takové známky nižší rozumové a volní vyspělosti, že by bylo žádoucí jeho částečnou svéprávnost soudním rozhodnutím ještě prodloužit. K takové ochraně slouží institut opatrovnictví, jestliže se daná osoba stane zletilou a není schopna samostatně vyřizovat své záležitosti. Stává se to v případech mentálního poškození osob vrozeného či získaného, nebo pod vlivem dlouhodobého užívání omamných a psychotropních látek, alkoholu či po úrazech. O tomto bude pojednávat některý z dalších příspěvků v budoucnu.