PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

–

Zdroje dalších informací

1/ Tematika tohoto článku (Hyperprotektivní rodič – zanedbávané téma v opatrovnictví a nejen v něm) je podrobněji a podrobněji diskutována v dvou jiných autorových článcích: (1) Jak nezralé matky vytěsňují otce ze života dětí a (2) Skrytá příčina mnohých rozvodů. Články zatím nebyly publikovány, zkrácené výtahy byly otištěny v časopise Reflex. (5)

2/ Rozhořčené rodičovské bojování o duši dítěte, u soudů, ale i mimo ně, je do hloubky i do šířky mistrně popsáno R. Warshakem v knize Rozvodové jedy. (6)

3/ Jak může vypadat extrém vlastnictví dítěte, zpracoval Walter Andritzki. (2) Připojujeme jeho text do Přílohy I.

4/ Studnici dalšího poznání této tematiky nabízí publikace The International Handbook of Parental Alienation Syndrome. (7) Z této publikace čerpáme výše zmíněný text W. Andritzkého a rovněž i postřeh R. Gardnera uvedený níže pod bodem 5.

5/ Ke vztahu rodičovské hyperprotekce a syndromu zavržení rodiče (SZR) se R. Gardner, tvůrce koncepce SZR, vyjadřuje takto:

Mezi mateřskou hyperprotekcí a vývojem SZR existuje významný překryv. Ačkoliv tyto dva jevy mohou jistě existovat na sobě nezávisle, není pochyb o tom, že matky, které jsou během manželství hyperprotektivní, mohou inkorporovat tytéž mechanismy k programování svých dětí v průběhu vytváření SZR. Nejčastěji tyto mechanismy slouží jako základna, na níž se buduje indoktrinace SZR. Skoro lze říci, že hyperprotekce má tu funkci, že dá matce potřebnou praxi k příštímu kroku – k indoktrinaci SZR.

ZÁVĚR

Načrtli jsme několik obrysů rodičovské výchovné patologie – rodičovské hyperprotektivity a potažmo vlastnictví dítěte – působící vážné škody dětem, druhým rodičům, příbuzenstvu dítěte a také společnosti.

Problém je přecházen jak akademickými místy, tak i jednotlivými publikujícími odborníky (psychology, psychiatry, sociology). Řečeno obrazně, jde o pštrosí politiku.

Upozorňujeme na mocnou emoční bariéru, bránící se problémem blíže zabývat. Měli bychom ho umět pojmenovat, padni komu padni.

Autor článku se domnívá, že hlubším porozuměním naznačeného problému a příslušnými opatřeními, mimo jiné též osvětou, TV pořady apod. by patrně došlo

– ke snížení počtu matek-samoživitelek

– ke snížení počtu navrhovaných rozvodů

– ke snížení počtu křivých, vykonstruovaných obvinění z domácího násilí, sexuálního zneužívání apod.

– tím vším také ke snížení závislosti u dětí Hp rodiče, a tudíž ke zvýšení míry jejich dnešní i pozdější životní spokojenosti

– „last, but not least“ patrně i ke snížení počtu silně patologických forem vlastnictví dítěte. O dvou takových podáváme velmi stručnou informaci v Příloze II.

Literatura

(1) Dostupné pojednání o Emocionální dospělosti nalezneme ve stejnojmenné kapitole publikace Rozvodová tematika a moderní psychologie. Praha, Karolinum 2006 (str. 87-98).

(2) O extrémní formě narcismu vypovídá krátký článek W. Andritzkeho Narcistické zneužití, zařadili jsme ho do Přílohy tohoto článku. Podrobnější informace o narcismu nalezneme v publikaci Narcismus – vnitřní žalář od Heinz-Petera Röhra. Praha, Portál 2001.

(3) Levy, D.: Maternal Overprotection. New York, Columbia University Press, 1943.

(4) Gardner, R. A.: Future Predictions on the Fate of PAS Children: What Hath Alienators Wrought? In: The International Handbook of Parental Alienation Syndrome. Springfield, Illinois, Charles C. Thomas Publishers, 2006 (str. 183).

(5) Bakalář, E.: Skryté příčiny mnohých rozvodů. Zkrácená verze pod názvem To dítě je moje a jenom moje otištěna v časopise Reflex č. 21, 22. květen 2008 (str.24-25). Bakalář, E.: Jak nezralé matky vytěsňují otce ze života dětí. Zkrácená verze pod názvem Nadchází soumrak otců? otištěna v časopise Reflex č. 22, 29. květen 2008 (str. 20-21).

(6) Warshak, R.: Rozvodové jedy. Praha, Triton 2003

(7) R.A. Gardner, S.R. Sauber, Lorandos, D.: International Handook of Parental Alienation Syndrome. Nakladatelství Charles C. Thomas Publisher, Springfield, Illinois, 2006.

Příloha I.

Walter Andritzky

NARCISTICKÉ ZNEUŽITÍ

Jak jsem se již zmínil, pocit „vnitřního prázdna“ je typický pro hraniční osobnosti. Tyto pocity jsou kompenzovány stále přítomným puzením po uznání a po narcistické „výživě“ či uspokojování. To je důvod, proč takový rodič lpí na dítěti silou osoby, která se topí. Heyne (1993) podrobněji popsal psychodynamiku, kterou dítě vyvine v důsledku „narcistického zneužití“ a výstižně popsal vzorce chování a sebeprožívání:

„Rozumím tím konstelaci vztahu mezi matkou a dítětem. Rámec je dán matčinou potřebou narcistické satisfakce a jejím využitím závislosti dítěte. Narcistické vztahy jsou charakterizovány svou symbiotickou povahou a exploativností. Dítě je, obrazně řečeno, „věcí“ vytvořenou matkou, jejím prodloužením sebe sama, dítě je něčím, čemu může vládnout.

Není schopna vnímat dítě jako samostatnou osobu, uznávat jeho individualitu. Místo toho připisuje dítěti narcistické významy, které se vztahují k ní. Dítě si idealizuje a promítá do něj charakteristiky a manýry vycházející pouze z jejího očekávání, které by dítě mělo naplnit.

V takovém vztahu je „povinností“ dítěte vyspravit matkou prožívaný nedostatek ve své osobnosti a perfektně naplnit toto matčino prázdno. Dítě zakouší pozornost matky jen tehdy, naplňuje-li takové její očekávání. Dítě je odrazováno od snah dosáhnout větší autonomie, je také trestáno a zatěžováno pocity viny, které mu matka předává. Dítě může mít povoleno činit určité kroky, ovšem jen do té míry, dokud je lze využít způsobem uspokojujícím matčiny narcistické potřeby. Jakýkoli odklon od matčiných očekávání je matkou vnímán jako zraňující či agresivní počin, projev zrady.

Interní, stejně jako i externí separaci dítěte od takové matky je nutno odvrátit, nechť je cena jakákoliv. Takový je matčin postoj. Rozvíjí se tedy bitva o kontrolu – nejen dětského chování, ale také o cítění a myšlení dítěte. Matka je přesvědčena, že ona zná dítě lépe než dítě zná sebe. Myslí si, že ví mnohem lépe než dítě, co si vlastně dítě ve skutečnosti myslí, co cítí, co chce a co dělá.“ 

Doplněk překladatele:

– Dítě je tak „svedeno“ do pozice matčina spojence, přejímá matčina očekávání, a tak narůstá dětská grandiozita, která později v dospělosti je vážnou překážkou v partnerských vztazích.

– Dítě však na nevědomé úrovni „ví“, že je zneužíváno, a tak se někdy jeho závislost změní v prudké odmítání Hp matky.

Pasáž je převzata z publikace International Handook of Parental Alienation Syndrome (viz výše), z kapitoly 15, nazvané The Role of Medical Reports in the Development of Parental Alienation Syndrome (str. 200).

Příloha II.

V příloze uvádíme dva extrémní případy hyperprotekce, tedy vlastnění dětí, popsané médii a vyšetřované úřady.

1/ Případ Hp matky chránící děti před světem

Tři sestry, Viktorie (15), Kateřina (19) a Elizabeth (21) byly vězněny svojí matkou ve sklepě rodinného domu v Poestlingbergu v Rakousku po dobu 7 let. Byly objeveny, když policie vnikla do domu po opakovaných hrozbách souseda, že bude žalovat radnici. Soused radnici opakovaně upozorňoval na podezření, která choval, ale radnice byla netečná.

Podmínky ve sklepě byly hrozné, žádná tekoucí voda, jediná žárovka, okna trvale zakrytá. Na některých místech sklepa byla vrstva odpadků a exkrementů až jeden metr vysoká.

Po osvobození měly dívky bílou kůži, nevydržely na denním světle. Po dobu 7 let měly dívky kontakt jen se svou matkou, jejich jazyk byl po této době velmi omezený a téměř nesrozumitelný. Údajně hovořily s myšma.

Nejstarší dívka nemá naději na uzdravení, je těžce podvyživená, stojí pouze na jedné noze a často propuká v pláč. U mladších dívek bude trvat léta, než se něco zlepší. Waltraud Kubelka, terapeut, který má dívky v péči, sdělil, že psychosociální a fyzický vývoj dívek byl katastrofální.

Otec dívek (Andreas M.) je soudcem v Linzu, po rozvodu manželství žádal příslušný soud celkem devětkrát o kontakt s dcerami, neviděl je ani jednou. Matka dívek jako právnička dovedla soudem nařízený styk zmařit. Školní inspektorát přesvědčila, že dívky vyučuje doma sama.

Jméno matky media neuváděla, jedna z novinářek uvedla, že je to z důvodu, aby matka neměla potíže, kdyby se chtěla vrátit do společnosti.

(volně podle www.timesonline.co.uk)

2/ Případ Hp otce, chránícího dceru před drogami a před pohlavním stykem s někým jiným

Třiasedmdesátiletý Josef Fritzl po 24 let věznil a zneužíval svou dceru ve sklepení rodinného domku v obci Amstettu v Rakousku. Podle policie je případ objasněn. Fritzl se přiznal, že od jedenácti let zneužíval svoji nyní dvaačtyřicetiletou dceru Elizabeth.

„Ano, zavřel jsem Elizabeth ve sklepě, ale jen proto, abych jí uchránil před drogami. Když u ní nastala puberta, přestala respektovat pravidla chování a trávila celé noci v pochybných barech, popíjela alkohol a kouřila. Chtěl jsem jí dostat z té mizérie. Našel jsem jí místo servírky, ale její docházka do práce byla velmi špatná. Několikrát se toulala s krajně nevhodnou společností, ale vždy jsem ji našel a přivedl domů. Vždy se snažila zmizet znovu.

Po nějaké době, co jsem ji držel ve sklepě, se mně zdálo, že ji nemohu pustit, aby z toho nebyly nějaké potíže, a ten pocit časem narůstal. Po nějaké době jsem měl s Elizabeth sex, měl jsem k tomu silné puzení. Vím, že se to Elizabeth nelíbilo. Věděl jsem, že dělám nesprávnou věc. Postupně se narodily tři děti. Nosil jsem této své sklepní rodině jídlo a květiny a pro Elizabeth knihy. Pravidelně se dívali na televizi. Uvažoval jsem, že v budoucnu spojím svoji sklepní rodinu s tou horní.“

(z výpovědi Fritzla svému právníkovi)

Všechny tři děti, které žily ve sklepě, Felix, Stefan i nejstarší Kerstin, mají oslabený imunitní systém, trpí nedostatkem vitaminu D a jsou chudokrevné. Musí používat speciální krémy na opalování, aby si jejich kůže postupně zvykala na sluneční svit. Ani jedno z dětí nikdy nenavštívilo lékaře nebo zubaře, Kerstin proto přišla téměř o všechny zuby. Nyní je vážně nemocná a její stav se stále zhoršuje.

Po 24 let věznil otec Elizabeth v betonovém bunkru, kde byla se třemi dětmi, které se zrodily z incestního vztahu. Další tři děti se jemu a jeho zákonné manželce podařilo adoptovat. Sedmé dítě po narození zemřelo a J. Fritzl se přiznal, že jeho tělo spálil v kotli ústředního topení.

(volně podle www.timesonline.co.uk)