Igor Kobelňuk
–
Pokračujeme v odhalování falešné tváře feminismu na Ukrajině a probereme „boj s domácím násilím“. Přibližně v roce 2013 se v největších ukrajinských městech objevily plakáty s nápisem „Miluješ – nebij. Tvoje matka, manželka a dcera“. Je na něm žena s výrazem ztělesněného neviňátka, držící se za ramena. Cílem této sociální reklamy jsou ve skutečnosti muži.
Feminismus považuje každého muže za potenciálního agresora a ženu za oběť, utlačovanou a zotročenou tyranem. Za všechny rodinné konflikty mohou jednoznačně muži. Pozitivní diskriminace se tak směrem k mužům projevuje v celé své kráse.
Feminismus nezajímá násilí žen na vlastních dětech, a to je v černé kronice mnohem více případů surového zacházení s dětmi, včetně usmrcení, rukama žen. Nikoho nezajímá násilí žen na mužích, otěhotnění podvodem, soudní příkazy k odběru biologického materiálu, chamtivost při požadavcích na výživné. Nikdo si nevšímá násilí páchaného náctiletými holkami na svých spolužačkách, které není nijak výjimečné a má formu ponižování a bití.
Nic z toho se v ukrajinských médiích neobjeví. Žena znamená nevinnost, muž znamená vinen. Takový obrázek ochotně kreslí společenská propaganda „zabraňování násilí“. Jiná sociální reklama v kyjevském metru „Kosmetika neschová tvé problémy“ s ženou stočenou do klubíčka v pudřence opět podsouvá ženu v roli oběti.
Ve skutečnosti je žena chráněna před jakýmkoliv psychickým nebo fyzickým nátlakem velmi spolehlivě – kdykoliv může od muže odejít. Ale muž od ní odejít nemůže. Muž nemá právo požádat o rozvod, pokud je žena těhotná a dokud dítěti není jeden rok (článek 110 Rodinného zákoníku Ukrajiny). Soudy v 99 % případů svěřují děti matkám a mužům odebírají jejich majetek – Rodinný zákoník umožňuje vypořádání majetku, získaného před vstupem do manželství „v zájmu dětí“, i když muži obvykle lépe vydělávají a tudíž mají více možností poskytnout dětem vše potřebné. Ale soudy jim raději seberou i děti i majetek.
Žena může bez vědomí svého zákonného manžela jít na potrat nebo narozené dítě nechat v porodnici. Muž ale nemá právo odmítnout dítě, dokonce i když s ním otěhotněla lstí. V Německu dokonce otec nemá právo bez souhlasu manželky udělat test DNA na zjištění otcovství. A všechna tato nehorázná zákonem chráněná těžká diskriminace mužů jako by neexistovala. Feministkám se velice hodí, že ve společnosti a médiích se o ní vůbec nemluví.
Pokud muži o těchto faktech mluví, můžeme pozorovat, jak na ně ženy vztekle začínají házet špínu. Nejjemnější výrazy, co mohou z jejich úst slyšet, že jsou „odkopnutí, ukřivdění a neschopní“.
Ženy žárlivě střeží svou iluzi oběti. Díky ní například získaly kvóty v politických stranách. Podle zákona o místních volbách z roku 2015 musí být na kandidátkách politických stran nejméně 30 % zástupců obou pohlaví.
Dojem trpitelky umožňuje okázale strádat před veřejností, ačkoliv muž nemá žádný skutečný nástroj tlaku na ženu. Když žena chce, jednoduše odejde a rozvede se. Muž nemá na ženu žádné právo. Obraz „ponížené a uražené“ zaprvé umožňuje ovládat grantové zdroje a získávat příjem za viditelnost spočenské činnosti. Existuje například Globální fond pro ženy (Global Fund for women), který vyplácí feministickým organizacím dotace na vzdělávání žen v zahraničí. Úplně všechny genderové programy jsou sponzorovány nějakým fondem a aktivistky z nich mají slušný příjem. Například v roce 2014 málo známá organizace Západoukrajinské centrum Ženské perspektivy získala na informační projekt výstavy dětských obrázků a videoprojekce „Zabráníme násilí na dívkách“ 133.260 hřiven, což podle tehdejšího kursu představovalo více než 8.000 dolarů.
Zadruhé, společnost má „utlačovaným“ vycházet vstříc a díky tomu feministky zvyšují svůj pocit důležitosti a své postavení. Pořádají konference, dávají rozhovory, mají sjezdy a slety a točí se o nich reportáže. Najednou je z tři roky nezaměstnané absolventky občanská aktivistka, socioložka a výzkumnice.
Sociální reklama „Miluješ – nebij“ a „Zastavíme násilí“ je jedním z logických kroků pro posílení postavení feministek v ukrajinské společnosti. Ukrajinské feministky využívají žen v armádě, domácího násilí a dalších témat výlučně jako prostředek zdůvodnění své existence pro sponzory.
Z ruského originálu „Как заработать на феминизме или при чем тут домашнее насилие? Феминизм в Украине.“ přeložil Tomáš Jadlovský
25. 7. 2016 at 0:21
výborný článek, ještě větší maternální aktivismus než v čechách a to co říci, pochvala za překlad…
25. 7. 2016 at 0:22
http://web.archive.org/web/20111025091309/http://obarodice.blog.cz/1108/maternalni-aktivistka-vs-feministka
25. 7. 2016 at 8:08
jsou to svině feministické…
25. 7. 2016 at 9:27
Najednou je z tři roky nezaměstnané absolventky občanská aktivistka, socioložka a výzkumnice – to je myslím to nejdůležitější – nikdy nepracovat, brát slušný plat, vytvářet „problémy“, o kterých pak můžu kecat a jakože je řešit. To je aktivismus 21. století.
25. 7. 2016 at 10:08
To není článek o nás? Snad kromě zákazu pro muže rozvádět se v době těhotenství je to u nás stejné. I to převádění majetku získaného před rozvodem u nás probíhá „v zájmu dětí“ formou vysokého výživného.
25. 7. 2016 at 10:13
Vysoke vyzivne myslite ten prumer kolem 3000? No nevim, vidim muze, jak majetek odkloni, neznam moc zen, co odejde s rodinnym majetkem.Tenhle web je tak nenavistny.
25. 7. 2016 at 11:04
Nas nezajima majetek a vyzivne. Dulezita pro otce je moznost nadale vychovavat sve deti a starat se o ne. Tady stat bohuzel selhava.
26. 7. 2016 at 8:56
Dobrý článek. Tak to je.
26. 7. 2016 at 12:27
Jen pro zajímavost tady najdete statistiky ministerstva spravedlnosti. http://cslav.justice.cz/InfoData/uvod.html
26. 7. 2016 at 23:50
Dobry clanek.Tak to je.