JáRodič.cz

–

Narození dalšího dítěte bývá radostná událost, kterou všichni v rodině i v okolí netrpělivě očekávají. Těší se i starší sourozenec, ale zároveň může mít obavy, že se vše změní, že se všichni budou věnovat jen miminku a jeho si nikdo nevšimne. V dnešním příspěvku jsme pro vás připravili rady a tipy, jak co nejlépe takovou situaci zvládnout, jak se poprat s rodící se žárlivostí a mnohé další. Příjemné čtení.

Narození druhého dítěte

Starší dítě by mělo být na příchod sourozence připravováno již dopředu. Je podstatné, aby vědělo, co se změní a co naopak zůstane při starém, proč se tak děje a podobně. Udělejte si čas a povídejte si s ním, odpovězte mu na všechny otázky. Určitě je také fajn, když ho zapojíte do přípravy. Můžete ho s sebou vzít třeba i na ultrazvuk a ukázat mu bratříčka či sestřičku. Počítejte ale i s tím, že to pro něj bude velká změna, se kterou se bude muset nějakým způsobem vypořádat. Chce to čas a trpělivost.

A zde je několik tipů, jak prvorozenému vše usnadnit:

• dovolte staršímu sourozenci, aby se podílel na péči o sourozence. Je to pro něj velmi důležité, cítí se užitečný, bez něj by se to neobešlo
• péče o miminko vám zabere hodně času. Myslete ale na to, že i prvorozený vás potřebuje – zařiďte si vše tak, abyste na něj měli každý den pravidelnou chvilku, která bude patřit jen jemu. Ideální je, pokud s ním můžete (aspoň občas) něco podniknout, a to bez přítomnosti mladšího potomka
• mluvte s dítětem, snažte se dozvědět, jak se cítí, popřípadě co ho trápí či štve
• nesrovnávejte sourozence
• chvalte své potomky (po narození miminka to potřebuje hlavně starší sourozenec)
• požádejte staršího potomka, aby svou sestru či bratra něco naučil či mu ukázal, jak se to dělá („Umíš krásně skládat kostky. Ukaž to Janičce.“)
• situace v rodině se po příchodu dalšího dítěte samozřejmě změní. Přesto je důležité, aby miminko nebylo důvodem pro zrušení činností, které měl prvorozený rád. Mohl by si to vyložit tak, že za všechno může miminko.
• podporujte dobré vztahy mezi dětmi (i za cenu, že se občas spiknou proti rodičům)
• zkuste potomkovi vysvětlit, že někdy potřebuje více on, jindy jeho bratr či sestra
• trpělivost, trpělivost, trpělivost

Nápady z knihy Sourozenci bez rivality

Nedávno jsme vám na stránkách JáRodič.cz představili knihu autorek Adele Faber a Elaine Mazlish s názvem Sourozenci bez rivality. Jedna z kapitol se věnuje rivalitě mezi malými dětmi. Je zde jeden velmi zajímavý postřeh, který určitě stojí za vyzkoušení: „Je velmi důležité již od samého začátku v dětech budovat k sobě navzájem jakousi skrytou náklonnost, aby ve chvilkách krize mohli ve své paměti vracet k hezkým vzpomínkám, které spolu mají. To je také jejich hnací motor, aby vše dali do pořádku a zase to „hezké“ spolu zažili.“

A jak tento postřeh využít v praxi? Jeden příklad za všechny: „Nedávno se mi stala jedna nepříjemná věc, kterou jsem, a to se musím pochválit, zvládla na jedničku. Můj tříletý syn vešel do pokoje zrovna, když jsem nosila jeho mladší sestřičku a povídala jí, jak je úžasná. V té chvíli David vypadal jako hromádka neštěstí. Honem jsem přemýšlela, jak to zachránit, a tak jsem malé začala povídat, jakého má skvělého brášku, který si umí sám obout boty, který umí hezky pít z hrnečku a který je přeborník v jízdě na kole. Na Davidově tváři se rozlil blažený úsměv.“

Zajímavá je rada, že dítě by nemělo být uzavíráno do rolí podle toho, jak se narodilo (tedy nejstarší, nejmladší,…). Mělo by mu být dovoleno, aby si vyzkoušelo privilegia, ale zároveň i zodpovědnost svých sourozenců. A pro doplnění opět jeden příběh z knihy: „Od chvíle, kdy se nám narodilo druhé dítě, se má čtyřletá dcera začala chovat podivně. Neustále vyžadovala, abych jí dávala láhev s mlékem, což mi ale připadalo skutečně divné, takže jsem jí odmítala láhev dát. Nedávno jsem se ale rozhodla, že vyzkouším novou metodu, a tak jsem na její hru malého miminka přistoupila. Koupila jsem jí dětskou láhev, naplnila ji vodou a zeptala se jí: ‚Chceš svou lahvičku teď, nebo za chvíli?‘ Jindy jsem se jí zeptala: ‚Chceš být miminkem, nebo ho mám hrát na chvíli já?‘ A pak jsme si jedna druhé podávaly láhev s vodou. Hrozně se jí to zalíbilo, a tak jsme si hrály skoro celý týden, až najednou řekla: ‚Dost, pojďme si hrát na dospělé.‘“

Závěr

Jak jste připravovali svého prvorozeného na příchod sourozence? A jak to zvládl – bylo to lepší či horší než jste čekali? Zažili jste žárlivost mezi sourozenci? Kdy se objevila a jak jste jí řešili? Napište nám vaše příběhy, tipy a rady. Určitě je ocení i ostatní rodiče.

Převzato z webu JáRodič.cz