Noemi Matějková
Vývoj vztahu k synovi a motivace pro jeho získání do střídavé péče
O svůj vztah k synovi musel bojovat od samého počátku, kdy jej u porodu chtěla vystřídat tchyně. Svoje místo ale nakonec vybojoval. Zásadní moment ve vztahu pana Tomáše a jeho syna je prožitek blízkosti. Ten se nedá nijak nasimulovat. Tento fakt je patrný ze situace uvedené výše, kdy pan Tomáš zakusil synovu bezprostřední náklonnost v podobě dětského prstíku kopírujícího obrysy jeho tváře.
Ze znaleckého posudku, který jsem měla k dispozici, jasně vyplývá, že syn Jakub (v době vyšetření 4 roky a 9 měsíců) má těsnější citový vztah k otci, představuje pro něj větší jistotu a autoritu. Nová partnerka a syn spolu přes krátkou známost vycházejí. V otázce ovlivnění Jakuba je konstatováno, že syn nepochybně matkou vůči otci ovlivněn je.
„Jakub u mámy brečí, že chce k tátovi. Už to není jen při tom předávání, už brečí i doma, že chce k tátovi. A ona ve svý dospělosti (trpký smích) to vykládá tak, že ho nechci, což se mi nelíbí, protože ten kluk mi vyčítá, když jsem u mě, že ho nechci. Ona to řeší tím, že mu vykládá, že ho nechci. Nikoho to nezajímá, nikoho.“
Téměř nadlidskou vytrvalost musí prokázat také při setkáních s lékaři syna. Manželka jej pochopitelně vyobrazí v nejhorších barvách, ale pan Tomáš se snaží i přes počáteční nedůvěru doktorů jejich náhled změnit. Jakmile se to podaří a oni jsou ochotni poskytnout mu informace o synovi, manželka syna přehlásí k jiné lékařce.
„…doktorka samozřejmě do zprávy napíše, co jí matka řekne. Extra ho nevyšetřuje. Včera teplotu měl, teď ji nemá, včera kašlal, teď nekašle… Vy jdete za doktorkou, vysvětlíte, o co jde, ukážete rozsudek. Doktorka je buď špatná nebo dobrá, že to buď pochopí, většinou to nepochopí napoprvý, tak to napíše znova, napotřetí už to prozkoumá, zjistí, že ten kluk nemocnej není, ale to tam musíte volat, bombardovat, ale tak napopátý dosáhnete toho, že už jí tu zprávu nenapíše. Tak ona se zvedne a jde k jiný doktorce.“
„Vy tam jdete a oni vás maj za úplnýho gaunera. Takže já jsem tam volal, a oni mi řekli, že tam vůbec nejsou. Pak mi řekli, že jsem dítěti ubližoval… řek jsem jim, co o mně víte?… teď ona kouká s otevřenou pusou a pochopí, že vám křivdila, takže se v ní něco hne.“
„Vidí, že s ním po zubařích chodím já, ona s ním k zubaři nejde. Viděla, že ta moje motivace není sebrat jí dítě a naštvat jí, ale ta motivace je se o to dítě postarat.“
Vzniklou situaci se pokoušeli řešit opakovaně nejen v poradně, ale také v Centru rodinné péče v Motole a pomocí profesionálních mediací. S každou institucí má pan Tomáš jinou zkušenost. Nejlépe hodnotil strukturovanost a zaměření na problém při mediacích.
„Já jsem se snažil o nějakou psychologickou pomoc, takže jsme chodili do manželský poradny… Měl jsem tam dohodnutou schůzku a ona nepřišla… tu zrušila taky, protože všude měla pocit, že je ta ukřivděná.“
„Dobrý zkušenosti s mediací jsem měl oproti nemocnicím, kde vás nechaj se profesionálně se hádat, dívaj´ se na to a občas vám to pískaj‘, abyste se nepřizabili. Ta mediace má udělanej systém, že to v podstatě rozškatulkujou problému do určitejch osmi třeba oddílů, to vám vyvěsej na papír na zdi a moc vám nedaj možnost se pohádat, protože jakmile začnete odbočovat, tak vám řeknou je to v tom tématu? My jsme tam byli čtyřikrát a my jsme se byli schopný dohodnout a my jsme opravdu extrém a nejsme se schopný dohodnout na ničem…“
Mediátorky přinesly konkrétní návrhy, vnesly do situace řád a v panu Tomášovi vzbudili po dlouhé době dojem, že mu někdo rozumí.
„…udělaly kalendář a vybarvily barvama rozsah styku, i když moje bejvalá žena argumentovala tím, že syn spí v nějakou dobu, ale ony jí argumentovaly tím, že se na něj může jít podívat, pohladit ho, kdežto to já nemůžu atd. A v podstatě se to přesunulo mezi ty mediátorky a jí. Takže já jsem tam seděl netečně a neříkám, že by mi to nějak vadilo, já jsem byl konečně rád, že mě někdo chápe a že se to přeneslo někam jinam, že jsme si vyjasnili nějaký věci.“
I tento pokus skončil jako předchozí odchodem manželky.
„..když jsme se dostali do tý fáze, kdy jsme se hádali oni se mnou, teda oni s ní, tak ona odtamtud odešla pryč. Třeba v půlce tý mediace. Ale pozor, ona stála ta mediace 3000 na tři hodiny. Takže ona argumentovala tím, že už na to nemá peníze.“
Převzato z webu Spravedlnost dětem
Okomentovat