Stridavka.cz
–
Možná nevíte, že na webu iDNES.cz má svůj stálý sloupek i představitelka jedné z nejagresivnějších feminacistických organizací u nás (tedy organizací prosazujících zvýhodňování žen a jejich nadřazené postavení, podílejících se na segregaci mužů od svých dětí, jejich vyhánění z vlastních domovů apod.). Místopředsedkyně ROSA – centrum pro ženy,z.s. Zdena Prokopová se zde prezentuje jako socioterapeutka a radí mimo jiné i v otázkách výchovy dětí po rozvodu.
Tato organizace na svých stránkách řadí mezi domácí násilí všechno možné, mimo jiné i „nečekané „kontrolní“ návštěvy či telefonáty.“ Pokud tedy chce muž zjistit, zda jej žena nepodvádí a nečekaně se proto zjeví doma, rázem se tak stává – domácím násilníkem! Mezi dalšími formami domácího násilí na stránkách najdeme i „omezování přístupu k penězům.“ Žena tak zřejmě, aby nebyla obětí tyranského muže, musí mít přístup k penězům zásadně neomezený.
Feminacistické spolky dlouhodobě překrucují a nafukují pojem „násilí“, aby se do něj vešlo prakticky vše, co se ženám nelíbí. Pak je už snadné označit muže za násilníka, snažit se jej pod touto záminkou nechat vykázat z domova a bránit mu ve výchově vlastních dětí.
Feminacistické organizace dlouhodobě brojí proti péči obou rodičů o děti po rozvodu. Na stránkách ROSY tak najdeme třeba toto tklivé vyjádření: „Stále se nám vrací úvahy, zda by soudci chtěli střídavou péči pro sebe či pro své děti. Zda si umí představit, jaké to je, strávit dětství „s batůžkem na zádech“ během pendlování mezi dvěma domovy, zda by chtěli být součástí takto nebezpečného sociálního experimentu.“
V duchu averze proti péči obou rodičů se nese také „poradenství“ socioterapeutky Prokopové na stránkách iDNES. Najdou se však zde i jiné příspěvky – například čtenářka podepsaná jako „dara“ uvádí (citujeme): „… mám problém s manželem jsme se rozešly v špatném,ale děti 10a 6 let zůstaly u něj,kvůli školea tomu že dělám na směny a on má pro ně vhodnější podmínky než já ..“
Člověk by tedy očekával, že milá socioterapeutka zajásá nadšením, jak dětem zůstal jeden, a to původní domov, kde mají i lepší podmínky. Ale ouha! Tato výtečnice mamince radí mimo jiné „také si podat žádost o svěření dětí do péče a určení výživného i jasný styk s dětmi. Vaše děti jsou velmi malé, určitě potřebuji maminku, nebylo by řešením si najít jinou denní práci a mít děti u sebe?“
Naskýtá se otázka, pokud jsou děti ve věku 10 a 6 let „velmi malé“, v jakém věku budou podle Prokopové už jen „malé“ a kdy (či zda vůbec) budou podle ní i „velké“. Mnohem zásadnější je však poznání toho, jak účelový je boj feminacistických spolků proti střídavé péči.
Nejde jim až tak o zachování jednoho domova pro děti, ale především o vyloučení otce z péče o ně a prosazení dominantního postavení matky ve výchově.
17. 7. 2019 at 7:34
Ehmmm…. Střídavě fandím, ale… proč bych neměla mít neomezený přístup ke vsem vlastním penězům? Kdo jiný by k nim měl mít přístup, než ten, či jsou (tedy v manželství iba manželé nerozdine?) pokud mi manžel v tomto ohledu neduveruje, tak ať se mnou raději není. To samé s ohledem na nevěru… Pokud už bych měla potřebu dělat prepadovky, tak to ať jdeme raději od sebe, to už není o vztahu a důvěře v sebe.
17. 7. 2019 at 10:38
Možná si vztah trochu idealizujete a problémy v rodině, jako je třeba nevěra, chcete řešit rovnou útěkem („ať jdeme raději od sebe“). Co se týče peněz, majetek může být i v manželství rozdělený (předmanželskou smlouvou), v družském vztahu pak žádné SJM nevzniká. A kdyby muž raději neměl být se ženou, které nedůvěřuje ohledně nakládání s větší sumou peněz, pak by některé ženy zůstaly navždy na ocet…
17. 7. 2019 at 11:20
POkud je předmanželská smlouva, tak je to bez debat, řídí se to smlouvou. Tento případ byl s předmanželskou smlouvou?
jinak s tím, že zkrátka některé ženy zůstanou na ocet.. no tak zůstanou, to se stává. Nebo zůstanou s nemajetným, který takové starosti mít nemusí.
Podobně mohou dopadnout mužské prototypy, kterým by žena nesvěřila péči o děti. Pokud to tak někdo má, neměla si vůbec s takovým typem děti pořizovat.
Družský stav- bez dětný bez problémů, každý má možnost si utrácet svůj výhradní majetek. Pokud jsou v tom děti – osobně bych nikomu nedoporučovala nevyvážený model, kde muž vydělává, považuje peníze za vlastní , omezuje k nim přístup ženě. A současně vyžaduje neomezený přístup k dětem ( po rozvodu střídavka). Takže i zde – bud péče o dítě přesně na půl. A nebo rozdělení rolí – jeden vydělává, druhý pečuje. Ale to, že jeden více vydělává a druhý více pečuje nijak neovlivnuje nějaký nárok na děti nebo vydělaný majetek.
Stran nevěry – na nějakou jednorázovku bez dalších problémů okolo bych nemusela shánět důkazy v podobě přepadovek. Pokud je to dlouhodobá nevěra, paralerní vztah, tak ten už je doprovázen opakovanou lží, zatajováním, podkopání důvěry. A jo, tam budu utíkat.
17. 7. 2019 at 11:32
Právo na péči o společné dítě vyplývá ze zákona, právo na peníze druhého rozhodně nikoliv. Chcete, aby si ten, kdo víc vydělává, vykupoval své zákonné právo na péči odevzdáváním svých peněz druhému rodiči? Pak se částečně blížíte názorům feminacistických spolků (ty ovšem chtějí i peníze, i péči).
17. 7. 2019 at 12:12
„Chcete, aby si ten, kdo víc vydělává, vykupoval své zákonné právo na péči odevzdáváním svých peněz druhému rodiči?“
Z které konkrétní věty toto čtete?
Nic si vykupovat nemusí. Já bych ty podmínky nstavila předem tak, jak říkám, otevřeně, před pořízením dítěte. A je jen na straně druhé, zda si se mnou to dítě pořídí.
Stejně tak je na komkoli, zda podepíše smlouvu o zůžení SJM či ne. Je to akt dobrovolný.
Já říkám, že pro mě připadají v úvahu možnost – manželství a SJM, manželství se zůžením SJM a péče o dítě vyrovnaně hned od narození. Nebo druh/družka, vyrovnaná péče o dítě hned od narození, finance klidně rozdělené. A nebo druh/družka, péče jednoho z nich s tím, že peníze vydělané druhým z nich během doby, kdy je druhý omezený péčí o společné dítě, náleží oboum. Bez ohledu na pohlaví.
Pokud si nevybere ani z jedné možností, děti si společně nepořídíme a nemusíme se ani jeden trápit.
17. 7. 2019 at 17:37
Díky za upřesnění.
17. 7. 2019 at 7:41
Hezky napsáno. K poslední větě bych dodal, že za dominantním postavením matky ve výchově je třeba hledat ženský narcismus – snahu být pro dítě jedinečná a nenahraditelná a zvyšovat si tak vlastní sebevědomí – a v neposlední řadě též chamtivost.
18. 7. 2019 at 9:26
Ohledne pohnutek zen, ktere se snazi byt „architektem detske duse“, mit absolutni kontrolu nad ditetem, ucinit jej zavislym jen na matce bych rad mel nekdy jasno, ale zatim to nechapu. Pro deti neni dobra takova nezdrava zavislost, pro nikoho neni dobra. Nelze od pocatku pecovat vyrovnane, chlapi nekoji. Ale at zase zeny oceni, ze maji peci muze, zvysenou podporu doma, mene starosti v jinych ohledech. Do takovych 3 let (jak ktere dite) se to muze srovnat a oba, tata i mama jsou schopni se o ddti starat a deti jsou v takove peci stastne – mohou byt. Dulezity je opravdovy zajem. V prilade architektky detske duse by to ale byl vlastni zajem matky, nikoliv neco prinosneho pro dite.