JáRodič.cz

–

Podle statistik v posledních letech přibývá rodin jen s jedním dítětem. S tímto trendem se nesetkáme jen v České republice. Stejná situace je i jinde ve světě (zejména v tzv. vyspělých státech). Co je důvodem? Proč se rodiče stále častěji rozhodnou pouze pro jednoho potomka? A jaký je vlastně život jedináčků – mají ho snazší, anebo naopak? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.

Jedináček

Kdo je vlastně jedináček? Jedináček je dítě, které nemá sourozence (vlastní i nevlastní). Ale není to tak úplně jednoduché. Někdy má dítě sourozence, se kterými se nevídá a vyrůstá v rodině samo. Anebo žije se sourozencem, který je ale o mnoho let starší. V těchto případech je to velmi podobné situaci, jako by bylo jedináčkem. Samozřejmě i prvorozené dítě je nějakou dobu jedináčkem (v těchto případech se však takové označení nepoužívá).

Důvodů, proč se partneři rozhodnou pouze pro jedno dítě může být více. Lze je rozdělit na dvě skupiny – v prvním případě se tak partneři rozhodli, a to třeba proto, že jedno dítě považují za ideální počet nebo z ekonomických či jiných důvodů. V druhém případě se jedná o rodiny, kdy „zasáhne příroda“ a další dítě již není možné.

Jací jsou jedináčci

Jedináčci to často nemají vůbec snadné. Lidé s nimi mají spojené určité představy, které se dost těžko vyvracejí. Považují je za sobecké, rozmazlené, mající potíže vycházet s ostatními dětmi. Určitě jste už někdy někde zaslechli: „To je typický jedináček.“

A ani doma to někdy nemají lehké. Buď jsou na ně kladeny vysoké nároky, mají přísná pravidla, anebo je naopak rodiče i příbuzní hýčkají, odstraňují z jejich života všechny překážky, ochraňují je před okolím.

V obou případech to má dopad na jejich osobnost.

Co je pro jedináčky zřejmě nejtěžší je skutečnost, že vyrůstají ve světě dospělých. Nemají k sobě „parťáka“, se kterým se mohou podělit o své starosti či radosti. Taktéž je pro ně těžší (aspoň zpočátku) pohybovat se mezi ostatními dětmi, naučit se určitá pravidla a podobně.

Na druhou stranu jim rodiče věnují značnou pozornost, dopřávají jim množství zajímavých podnětů.

Je život jedináčků snazší, či naopak?

Tak na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Jejich život je zpravidla jiný, než kdyby vyrůstali se sourozenci.

Rozhodně ale nelze zevšeobecňovat. Vždy velmi záleží na tom, jak rodiče svého potomka vychovávají a samozřejmě také na jeho genetických předpokladech. Rozmazlené může být i dítě, které má sourozence, stejně tak jedináček může být velmi příjemné a štědré dítě, které se bez problémů zařadí do kolektivu.

Tipy, jak vychovávat jedináčka

• Stanovte si určité hranice, a to v obou směrech, abyste dítě nerozmazlili, ale zároveň na něj neměli nesmyslně vysoké nároky
• Berte potomka mezi ostatní děti (důležité je, aby dítě netrávilo všechen čas jen mezi dospělými)
• Naučte svého „jedináčka“, jak se má ve společnosti dalších dětí chovat (dělit se o hračky či o jídlo, potřeba domluvit se a podobně)
• Hrajte si se svým synem či dcerou (buďte mu v dětských hrách partnerem)
• Veďte dítě k samostatnosti
• Zapojte dítě do chodu domácnosti (přiměřeně jeho věku)
• Snažte se dítěti nedopřát vše, na co si ukáže

Závěr

Kolik máte dětí? Plánujete další? Jaký počet je podle vás ideální? Co si myslíte o jedináčcích – je jejich život snazší, protože jim rodiče věnují veškerou pozornost, nemusí se dělit s ostatními dětmi a podobně, anebo je tomu naopak? Znáte nějaké jedináčky? Pokud ano, zdají se vám jiní než ostatní děti? Napište nám svůj názor.

Převzato z webu JáRodič.cz