Mgr. Petr Hannig
V době, kdy pro mnohé už nenastává pouhé utahování opasků, ale dokonce situace, ze které není východisko, v takové době je třeba, aby existoval určitý pevný bod. Takovým bodem měla být dle projektantů polistopadové doby nezávislá justice. Byla tím ovšem myšlena nezávislost na politice a jejích představitelích.
Bohužel se však stále častěji ukazuje, že si justice představuje svou nezávislost jako nezávislost na elementární spravedlnosti. Dokonce, když politik chce napravit do nebe volající a všemi chápané zneužití justice ve prospěch klientelistických vazeb, musí sklopit zrak a vycouvat zpět kvůli jakýmsi formálním nedostatkům.
Všichni jsme laici a odkojeni filmy, kde spravedlnost nakonec, i když po mnohých peripetiích, zvítězí. Jsou to jen smyšlenky, kterými nás krmí hollywoodská kinematografie? Máme snad věřit tomu, že Božena Němcová nás ve svých pohádkách špatně vychovala v přesvědčení, že nakonec dobro zvítězí nad zlem. Máme teď už věřit tomu, že vždy vítězí zlo a chamtivost nad dobrem a smyslem pro spravedlnost?
Ne, stokrát NE.
Každý z nás má v hloubce svého já koutek, ve kterém ví a je o tom hluboce přesvědčen, že tisícileté pravdy vtělené do všech světových náboženství i do duší ateistů odkojených Platónem, Aristotelem a dalšími filozofy, že ony tisícileté pravdy mají své opodstatnění i v dnešní postmoderní době.
Nestačí však být o tom jenom přesvědčen. Je třeba pro to něco dělat. Už od roku 2002 v našem Desateru zdravého rozumu naší strany, prosazujeme myšlenku hmotné odpovědnosti soudců, za úmyslně špatný rozsudek. Ovšem je mi zcela jasné, že tento požadavek se může odborníkům zdát příliš utopistický.
Z médií se dozvídáme, že unikají miliardy do černých děr a kapes mafiánů vlivem šlendriánu mašinérie od oznámení po rozsudek. Mnohdy se ani k soudu kauza nedostane, protože prostě někdo věci zavřel do šuplíku, ať už nevědomě nebo, a to je velký problém, vědomě. Tím docházíme k názoru, že doživotní jmenování soudců se v našem středoevropském prostoru očividně neosvědčilo.
Máme však rozumné řešení a cestu, jak věci napravovat. Pro veřejnoprávní média existují nezávislé mediální rady (vůči kterým jsou samozřejmě výhrady – neboť je zprostředkovaně opět jmenují politici). Nechť je v rámci inovace Ústavy zakotven následující princip jmenování a odvolávání soudců.
Navrhujeme nezávislou radu pro jmenování soudců a státních zástupců. Tato rada by byla jmenována plénem Ústavního soudu a byla by složena z vážených osobností práva. Instalována by byla Senátem a potvrzena prezidentem republiky. Každý soudce a státní zástupce by byl touto radou volen na pět let a po pěti letech by rada rozhodovala o jeho setrvání ve funkci. Opětné instalování soudce by provedl Senát s potvrzením prezidenta republiky. Instalování státního zástupce pak Senátem a předsedou vlády. Úmyslně vynechávám Poslaneckou sněmovnu, protože ta je vždy vedena krátkodobými impulzy. V důsledku oslabení současné pozice Senátu vlivem přímé volby prezidenta, by byla jeho úloha opět zdůrazněna.
Jsem hluboce přesvědčen, že v naší zemi je většina soudců a státních zástupců pracovitých a spravedlivých a je smutné, že i na ně padá stín různých černých postav justice.
Jsem člověk konzervativní, a nerad měním ustálené jistoty. Nelze však setrvávat na něčem, co prostě nefunguje. A v době, která nás čeká, by měli mít lidé alespoň v něčem zastání. Jeden pevný bod, instituci na níž se lze obrátit. Vždy se říkalo, když už nevíte jak dál, obraťte se na soud. A kladu tudíž na závěr mé úvahy otázky. Platí to ještě vůbec? Kdo z nás má důvěru ve spravedlivé vyřešení? Je s tím potřeba něco udělat? Nebo si myslíte, že je vše tak, jak má být?
Převzato z HANNIG.BLOG.IDNES.CZ
24. 7. 2012 at 12:51
Ono by stačilo, kdyby nález Ústavního soudu byl pro obecné soudy závaznýa jeho nerespektování by bylo jednoznačným důvodem pro zrušení nebo změnu původního rozsudku odvolacím soudem. Soudce, který porušil ustanovení zákona, nebo nerespektoval nález Ústavního soudu by byl okamžitě odvolán a v případě, kdy svým jednáním způsobil účastníkovi škodu, bylo by s ním zahájeno civilní (náhrada škody) nebo trestní řízení (pro úmyslný TČ).
24. 7. 2012 at 19:01
Ono by stačilo kdyby…..
Nálezy Ústavního soudu jsou podle Ústavy ČR závazné pro všechny orgány a osoby!
Ono by tedy stačilo,kdyby předseda Ústavního soudu Rychetský zajistil náležitou vážnost tohoto soudu, opakovaně nestrkal před hrubými pochybeními soudců hlavu do písku jako pštros a podal na ně k ministrovi spravedlnosti návrh na kárnou žalobu nebo přímo trestní oznámení.
Teď jsem mu to napsal, tak se těšme, jak ze sebe zase udělá pštrosa.
http://www.adikia.cz/news/otevreny-dopis-predsedovi-ustavniho-soudu-judr-pavlu-rychetskemu-/
25. 7. 2012 at 13:21
Na rozdíl od autora z vlastních a poznaných zkušeností hodnotím, že právě většina soudních funkcionářů jsou prakticky justiční zločinci a jako na vyjímku a raritu narazíte na vzdělaného a slušného soudce a státního zástupce.
Senát je drahý a zbytečný, praktiky k ničemu. Jeho “funkce” a váha přímou volbou prezidenta nijak neutrpí. Vládnoucí preudopravicové lůze a lupičům stačí vhodně a levněji uplatit a vydírat několik opozičních poslanců.
Je nutné zavést občanský prvek do možnosti odvolávání soudců a státních zástupců. Současný systém nemá žádnou fungující zpětnou vazbu a regulační schopnost. Soudce Nagy soudil jako blázen, Berdychův gang řádil několik let, soudci v Litoměřicích taky. Jejich nadřízení byli slepí a hluší!?
25. 7. 2012 at 13:24
Na rozdíl od autora z vlastních a poznaných zkušeností hodnotím, že právě většina soudních funkcionářů jsou prakticky justiční zločinci a jako na vyjímku a raritu narazíte na vzdělaného a slušného soudce a státního zástupce.
Senát je drahý a zbytečný, praktiky k ničemu. Jeho “funkce” a váha přímou volbou prezidenta nijak neutrpí. Vládnoucí preudopravicové lůze a lupičům stačí vhodně a levněji uplatit a vydírat několik opozičních poslanců.
Je nutné zavést občanský prvek do možnosti odvolávání soudců a státních zástupců. Současný systém nemá žádnou fungující zpětnou vazbu a regulační schopnost. Soudce Nagy soudil jako blázen, Berdychův gang řádil několik let, soudci v Litoměřicích taky. Jejich nadřízení byli slepí a hluší!?