JUDr. Oldřiška Luňáčková
Zdá se, že manželka bude souhlasit se střídavou péčí, která zatím bez rozvodu již skoro rok funguje. Funguje až na placení – platím skoro všechno já a i tak vyslechnu svoje… Ale hlavně mohu být celý týden jednou za 14 dní s dětmi.
Jaké výživné (resp. rozdíl ve výživném) mohu očekávat, když mám plat vyšší o cca 30.000 Kč? A jaká jsou potom pravidla placení za oblečení, boty, kroužky apod. v systému vzájemně placeného výživného? Je to pak už půl na půl ? Nebo i poté budu muset platit větší část já jako „odměnu“ za to, že umím více vydělat a strávit v práci dvakrát více času? Přijde mi např. jako nesmysl, abych platil výživné 3.000 Kč a pak ještě platil většinu nákladů.
M. L., Praha
Obecnými zákonnými kritérii pro stanovení výše výživného pro nezletilé děti jsou odůvodněné potřeby nezletilého dítěte na straně jedné a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinných rodičů na straně druhé. Zákon o rodině dále m.j. stanoví, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, i to, že při určení rozsahu vyživovací povinnosti se přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje.
Z uvedeného plyne, že soudy při stanovení výživného pro nezletilé děti mají poměrně široký prostor pro svou volnou úvahu a míra nejednotnosti rozhodování je značná, a to i přes existenci pomocných doporučujících tabulek, které mají soudci od května roku 2010 k dispozici.
Tazatelem uvedená informace, že má plat o 30.000 Kč vyšší než manželka, nepostačuje vzhledem k výše uvedenému k tomu, aby bylo možné předvídat, jak by mohlo být v daném případě o výživném soudem rozhodnuto. Pokud je osobní péče rodičů o dítě rovnoměrná, soud shledá, že jejich schopnosti, možnosti a majetkové poměry a rovněž příjmy a oprávněné výdaje jsou v zásadě stejné, obvykle určí, že výživné v penězích se žádnému z rodičů nestanoví nebo případně stanoví zásadně stejnou výši výživného oběma rodičům. O jiné částce ale bude soud rozhodovat v případě, když manželka/matka má čistý měsíční příjem 7.600 Kč rodičovského příspěvku a tazatel o 30.000 Kč měsíčně více, a jinak v případě, když manželka/matka má čistý měsíční příjem 50.000 Kč a tazatel 80.000 Kč.
Pokud je výživné soudem stanoveno v penězích, poskytovaných pravidelnými měsíčními splátkami, musí být zásadně vyjádřeno takovou částkou, která kryje veškeré potřeby nezletilého dítěte, tedy včetně oblečení a obutí, úhrady kroužků a kulturních a sportovních aktivit, školních potřeb, zdravotní péče, pobytů na táborech a ve školách v přírodě atp. Protože je však nepředstavitelné, že by soud mohl předvídat všechny potřeby dítěte a mohl je přesně dopředu vyčíslit, je vhodné (a pro povinné rodiče výhodné), pokud má soud možnost schválit dohodu rodičů o výchově a výživě nezletilého dítěte, kde si rodiče na základě svých dosavadních zkušeností sami dohodnou, co kdo z nich bude dítěti hradit sám v plné výši přímo (kupř. školné, sportovní vybavení pro určitý druh sportu, hudební nástroje) a na čem se budou podílet oba (kupř. strava, oblečení, školní potřeby) a v jakém poměru. Pokud k dohodě rodičů nedojde, soud stanoví výživné dle své úvahy na základě skutečností a důkazů, jež mu účastníci prokáží.
Stanovit objektivně přiměřené a spravedlivé výživné, které zajistí hrazení oprávněných potřeb nezletilého dítěte (hranici mezi oprávněnou potřebou a dárkem nad běžný standard není vždy snadné stanovit) a přitom není likvidační pro povinného rodiče, rozhodně není jednoduché. Na jeho výši mají vliv kromě již uvedených zákonných kritérií i další skutečnosti, zejména věk a zdravotní stav oprávněného dítěte, další vyživovací povinnost povinného rodiče, možnost tvorby úspor kupř. pro budoucí školné a i jiné faktory, když každý případ by soudy měly hodnotit v jeho jedinečnosti.
Dále je třeba alespoň zmínit další, pro výpočet výživného významné skutečnosti, zejména že vyživovací povinnost má každý rodič sám za sebe, a proto musí být soudem zkoumány dle zákonných kritérií poměry každého z nich, že výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy a v neposlední řadě, že dle českého právního řádu je stanovení výživného soudem postaveno na zásadě potencionality příjmů povinného rodiče, což v praxi znamená, že soud zjišťuje, jaké příjmy by mohl povinný rodič získávat při využití všech svých subjektivních i objektivních možností, a nemusí tedy ani vycházet z příjmů povinným rodičem v dané době dosahovaných.
Povinnost platit výživné je poměrně často vnímána povinnými rodiči jako trest, což může znamenat, že při stanovení jeho výše nebyla soudem věnována odpovídající pozornost všem souvisejícím okolnostem. Ty ale musí účastník včas a odpovídajícím způsobem soudu sdělit. Výživné u českých soudů bývá stanoveno v částkách od stokorun až po desetitisíce, nelze tedy s odkazem na výše uvedené a navíc za situace, kdy tazatel neuvádí pro kolik nezletilých dětí a v jakém jejich věku má být výživné stanoveno, zodpovědět dotaz v konkrétnější podobě.
Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ
27. 7. 2012 at 11:43
Dobrý den,poslední dva příspěvky mně připadají tak jasné a logické,že to ve mně provokuje otázku-kdo vychovával ty,kteří prosazují v praxi opak?Zřejmě jejich tátové neplnili svoji roli rodiče,nepečovali a nevychovávali,jen PLATILI.A POŠLI TO DÁL.V poničené zemi s poničenými lidmi je samozřejmostí neuvěřitelná priorita prosazovaná v zájmu dítěte-postrádání rodiče.
27. 7. 2012 at 11:44
Tři příspěvky.
27. 7. 2012 at 14:34
Děkuji za reakce. Obávám se ale, že diskutujícím nejde ani tak o to, dozvědět se něco o problematice výživného pro nezletilé děti a mít pak následně např. více informací pro uplatňování svých práv v rámci řízení u soudu, jako o to, být za každou cenu v opozici.
K příspěvku feministky: V čem prosím spatřujete v článku, na nějž je odkázáno, chybný přístup? Pokud by přispívatel/ka článek přečetl/a, těžko by mohl/a pokládat jí samou položené otázky.
Jinak při stanovování výživného je v ČR mnohem více problematických záležitostí, než je v diskusi akcentováno. Z mého pohledu je to mj. uplatňování zásady potencionality (tedy nikoli fakticity) příjmů povinného rodiče, bez ohledu na současnou ekonomickou realitu v ČR.
Každá diskuse může být užitečná, nemám důvod se na někoho zlobit, už proto, že něco, co zní jako výčitka autorce, je ze strany diskutujícího popsáním toho, co je jinými slovy uvedeno v článku („nebetyčné rozdíly“ x „míra nejednotnosti rozhodování je značná“). Článek rozhodně neměl být přiléváním do ohně a laciným přizvukováním nespokojeným diskutujícím, ale byl snahou o stručné nastínění současné problematické praxe.
Autorka v diskusi naopak postrádá sebereflexi diskutujícího, pokud již dopředu předjímá, že o každé jeho vyživovací povinnosti bude muset rozhodovat soud. Co takto více odpovědnosti za své jednání a za výběr druhého rodiče vlastnímu dítěti??? Justice, ať je jakákoli, se bude zabývat otázkou výživného na Vaše potomky až poté, co k tomu dostane příslušný návrh. Nikoli, že by si to chtěla užívat ze své vůle. A prostor k dohodě rodičů, kterou by soud pouze následně schválil, je značný.
Přeji příjemný den.
27. 7. 2012 at 15:50
Obávám se, že zdejší diskutující značně podceňujete. Znají problematiku velmi dobře z praxe a nejen teoreticky. V článku skutečněuvádíte jen daný stav (všem znalým známý), žádné náměty na změny či rady, jak postupovat.
Navíc mám dojem, že jste mimo realitu (zřejmě záměrně), i když jste údajně právničkou. Vaše argumentace, že partneři si vybrali sami sebe dobrovolně, silně pripomíná papouškování směšných výroků soudů. Žádná rozvádějící se manželka (až na výjímky) se dohodnout nechce, protože ji v tom justice podporuje (má totiž více než 90% jistotu, že dítě dostane do výlučné péče). Stále dokola řešíte, jak by takováto manželka/zlatokopka měla dostat výživné (milostivě už jen z reálného nikoli jako dosud z fiktivního příjmu). Ale při střídavé péči (která musí být základní formou péče o dítě) žádné výživné dostávat nesmí!!! Tyto prostředky musí dostávat pouze a jedině dítě přímo od daného rodiče (nikoli prostřednictvím druhého rodiče)!!
Dále je třeba uvést, že jakékoli vyplácení vyživného druhému rodiči v případech, kdy se o dítě mohou a chtějí starat oba rodiče, je v podstatě rozkrádámí budoucí dědictví daného dítěte ( přitom samozřejmě nelze zapomenout na nemalé peníze zbytečně vyplacené soudcům, znalcům, (anti)sociálním pracovnicím, advokátům, atd.).
Závěr: poraďte něco konstruktivního popř. navrhněte znění změn zákonů.
27. 7. 2012 at 20:31
Článek nevyjadřuje nic jiného, než popis skutečného stavu. To však lze napsat i jednou větou.
Jsou zde porušována základní práva jak na straně oprávněného, tak na straně povinného!
Na právním prostředí se nepodílejí jen zákonodárci, soudci, ale také advokáti. Od kvalitního advokáta bych tedy očekával, že jako první bude bít na poplach, že jsou zde porušována základní práva!
Jsou zde lidé, kteří se řadu let snaží o zavedení jednotných pravidel pro stanovení výživného, tedy naplnění základního principu právního státu – právní jistoty-předvídatelnosti práva, bohužel bojují zcela osamoceně. Všichni se upínají na střídavou péči a vůbec nevnímají, že zásdaní překážkou pro střídavku je právě výživné. Zrovna dnes se v diskusi na Adikii objevil příspěvek, který to jasně dokazuje. Všechno šlape jak na drátku, ale jen do té doby, než se začne řešit otázka peněz. Protože zde nejsou žádná pravidla, logicky se každá strana cítí ukřivděna, byť by rozhodnutí o výživném bylo spravedlivé.
28. 7. 2012 at 10:51
Přesně. Vystihuje jen a pouze jedna věta v předposledním odstavci.
………na zásadě potencionality…….!
Přeloženo do češtiny – podle ksichtu otce a nálady soudkyně !!!!
29. 7. 2012 at 18:31
Ach ano. Zasada potencionality je uzasna. Soudkyne Horackova z Prahy 10 si ji vysvetlila tak, ze pry pokud otec nastoupil na rodicovskou dovolenou, tak se dobrovolne a bezduvodne vzdal prijmu a neni tedy duvod menit vyzivne, ktere mu bylo vymereno z prijmu cca 60 tisic. Ze jsem na ni hned dal namitku podjatosti je nasnade.
Ono je pak tezke – jak radi autorka clanku – se snazit dohodnout s matkou, protoze on se s vami nikdo dohadovat nechce, kdyz citi takovouhle oporu u soudu. Matka je preci chudak, kdyz uz ma to dite ve stridavce, tak ji aspon neco na prilepsenou dohodime – u toho soudu je primo citit, jak tyhle zenske drzej pri sobe.
Takze se radsi budeme soudit, kdyz ono je to zadarmo, ne… Jak jsem psal nize – ocekavam v nejblizsich 10ti letech prakticky permanentni soudy o premerovani vyzivneho pri stridave peci, protoze podminky (prijem) se budou neustale menit.
29. 7. 2012 at 21:56
RE Martin
Člověče, jak se vůbec opovažujete zastávat úlohu, která je zásadně úlohou matek? Vy máte makat jako negr a vydělávat! To by tak scházelo, aby nám tatínkové odcházeli na mateřskou. Buďte rád, že jste odešel jen s nesníženým výživným. Za takovou troufalost už máte dávno sedět v kriminále.
Námitka podjatosti je naprosto zbytečná (tím něříkám, že by se neměla podat). V zákoně je totiž obezlička, že pro způsob rozhodování nelze namítat podjatost soudce.
30. 7. 2012 at 1:37
No jeste neni dobojovano, zatim zamitli jen navrh na predbezne opatreni na snizeni vyzivneho. Ale soudkyne se pekne vybarvila, jen co je pravda…Drze si napise do usneseni, ze pry se otec nema co neuvazene vzdavat zamestnani, mozna mne tedy odvleknou do gulagu za tu troufalost.
V te namitce podjatosti je tech vroubku uvedene soudkyne vic, takze uvidime, jak se s tim nadrizeny soud popasuje.
Taky jsem zvedavy na to vyzivne. Kolik jako vyseknou tatovi na rodicovske, kdyz matka ma cisteho 39 000 mesicne a mame stridavou peci. Pry mam platit porad ja, kdyz jsem navrhnul smirne reseni aby nikdo neplatil nic, tak s tim matka nesouhlasila, jakpak by ze k tomu ona prisla. Doslova mi napsala, ze se ji pry snazim VYHLADOVET. Bez meho vyzivneho z uvedeneho platu asi neni schopna uzivit sebe a 1/2 petileteho ditete… Zajimave take je, ze kdyz jsme resili opatrovnicky spor, tak to byla prave matka, ktera u soudu narikala, ze otec si budoval karieru, zatimco ona byla chudera na rodicovske…
A pak se rika ze nejlepsi je se dohodnout…
Martin
3. 3. 2014 at 11:16
Dobrý den.
Mám dotaz ohledně placení výživného. Pravidelně platím výživné 3600 kč. malému jsou 3,5 roku. Bývalá přítelkyně zatím nedělá a syn zatím do školky nachodí. měl by nastoupit. je nějaká povinnost platit polovinu všech aktivit které dítě koná s matkou? připomínám že si syna beru 1x za 14 dnů na víkend a potom 1x v týdnu. syna přebýrám jen v oblečení. bejvalka mi nedává nic pro malého. jak jídlo tak oblečení.
nemáte někdo zkušenost? popř. poraďte jak se zachovat. už takle mi nezbývá moc peněz. děkuji Zdeněk