PhDr. Jana Šilhavá
Jakmile použijeme větu: „Ty musíš mít vždycky pravdu!“ zastavujeme tím veškerou diskusi i možnost vzájemného porozumění. Denis Sonet, kněz diecéze Troyse ve Francii, který se léta věnuje manželskému poradenství, upozorňuje na skryté důvody.
„Trápí nás pocit, že nejsme bráni v úvahu, že nás ten druhý podceňuje. Jsme přesvědčeni, že můžeme říkat cokoli, ale nikdy se na nás nedbá, že se nám odpírá právo myslet tak, jak myslíme, a cítit tak, jak cítíme.“ Ale i ten, komu je výtka adresována, je uváděn v pochybnost: „Není v tom, co tvrdí, trocha pravdy? Nedospíváme příliš rychle k myšlence, že zjevně přehání? Mohlo by to být v tomto případě způsobeno komplexem nadřazenosti, nebo reálnou pochybností o schopnosti úsudku toho druhého, nedostatkem uznání pro toho druhého?“
- Podle Soneta je k ničemu, zbytečné a neúčinné hledat, kdo nemá a kdo má pravdu. Diskuze tak může být zcela marná. Protože oba manželé jsou zároveň soudci i souzení, jen těžko budou objektivní. Důležité je pokusit se líp pochopit, jak to ve vztahu chodí a odrazit se s humorem od začarovaných kruhů, které se ve vztahu uhnízdily. „Čím míň mě posloucháš, tím víc na tebe útočím!“ Je zbytečné pátrat po tom, kdo začal – to je chování dětí, které se hádají a pak se ohrazují.
- Druhým požadavkem komunikace je opustit na okamžik své ego, abychom se pokusili vžít do problémů toho druhého. Je každopádně zdravé vyjít z předpokladu, že druhý, jemuž to přece myslí, pohlížel na věci z jiné stránky, která nám unikla a již bychom měli poznat.
Říkat, že máme pravdu, znamená poněkud rychle pravdu prosazovat. Říkat, že druhý má vždycky pravdu, znamená trochu rychle prosazovat, že druhý je přesvědčen, že má pravdu, a to paradoxně znamená, že my si myslíme, že ji máme také.
Zvážíme-li to, dobře poznáme, že celou pravdu nemá nikdo. Reálná situace je natolik komplexní, že z ní můžeme uchopit jen určité díly. Kdo může dnes přesně určit, jak v pluralitním světě vychovávat děti? Jeden řekne, že je potřeba přísnost, a druhý, že máme být spíš chápaví. Kdo to vidí správně? Pravděpodobně oba dva!
Brýle subjektivity
Všichni máme na nose brýle své subjektivity. Mají různé zabarvení podle toho, jakou jsme prošli výchovou, jaký je náš životní příběh, jaká je naše povaha. A pokud jsou mezi námi rozdíly, příčiny nehledejme ve zjevných chybách úsudku toho druhého, ale spíš ve skutečnosti, že se na věc nedíváme stejným způsobem, že právě nesdílíme stejná hlediska. Představme si manželský pár, který je nahoře na Petřínské rozhledně a dívá se na Prahu. On se dívá na západ, ona na východ. Ona říká: „Je krásná ta Vltava, nemyslíš?“ A on: „Kde vidíš jakou Vltavu, odtud není vidět.“
Místo, aby jeden popíral vizi toho druhého, je moudřejší pokusit se – v mezích možností podívat se na svět a na problémy očima svého protějšku. Rozdílnost tak přestane být podnětem ke konfliktu, ale začne být obohacením a tříbením našeho úsudku. Osvědčuje se to v manželském vztahu, ale i ve vztahu rodičovském. Je krušné slyšet dítě, jak prohlašuje: „S tátou se nedá diskutovat. Má vždycky pravdu!“
Podle knihy Denise Soneta “Miláčku, netrap mě…” připravila Jana Šilhavá, napsáno pro týdeník Naše rodina 2013/7
20. 10. 2016 at 17:15
Blahopřeji, napište článek na střídavku, jak se vám to podařilo, jako inspiraci pro další otce.
21. 10. 2016 at 7:49
také blahopřeji – je to úžasné. Jak dlouho to trvalo, stále to tlačíme před sebou. Jde i o to výživné s ohledem na neúměrnou fikci.
21. 10. 2016 at 9:01
Včera jsem měl krásný soud – o výživu. Když měl otec vysoký příjem, vyměřovalo se mu ze skutečného, překračujícího výrazně možnosti a schopnosti podle tabulek MPSV. Když o práci přišel, vyměřili mu z fikce. U matky vyměřili z reálného příjmu, aniž přihlédli k fikci dle tabulek příjmů, která byla o třetinu vyšší než vykazovaný příjem. Při střídavé péči.
Otci doporučeno, aby si rozpouštěl úspory na stáří, u matky je přípustné, aby si z výživného hradila hypotéku a tím si jmění zvyšovala. Princip, že splátkami hypotéky se zvyšuje hodnota jmění, soudkyně vůbec nebyla schopna pochopit.
21. 10. 2016 at 12:55
ForU: naprosto typický feminacismus vysvětlující oč tu přesně běží. Ta svině to chápe moc dobře, tak blbej není nikdo, ani opatrovnická lůza. Přesně jak stále tvrdím, cesta ke SP vede přes zákon o výživném a jasně stanovených pravidel, vyřeší to drtivou většinu sporů. Na fiktivní příjem jsem viděl judikát ÚS.
21. 10. 2016 at 18:23
K fikci: Otci vyměřili fikci z oboru, ve kterém je nezaměstnatelný – vymysleli mu manažerský plat. Fikce je to největší zlo.
22. 10. 2016 at 0:04
Vymýšlet někomu příjem? Určovat kolik si má vydělávat. Proč nenutí matku ani jejího přítele, ale jenom otce, aby je živil? Je to celé divné.
22. 10. 2016 at 8:48
Příživnictví přece, ne? Moje ex při střídavce a návrhu na změnu výživného tak, že bude vyměřeno oběma rodičům stejně, se do soudkyně pustila: Jako otec tady tím návrhem chce, abych já živila jeho a celou jeho rodinu… Soudkyně pokývala moudře hlavou. Ponechávám stranou, že matka od otce dostala z jeho výdělku zcela nové auto a příspěvek skoro jeden a půl miliónu na pořízení svého vlastního bydlení, dosud inkasovala na výživném při vyrovnané péči dalšího téměř půl miliónu. Ale ona má pocit, že by živila otce a celou jeho rodinu, kdyby se měla finančně postarat sama o sebe a děti v polovině času. Je to v těch dámách tak nějak hluboce zakořeněné, že chlap je tu od toho, aby je sponzoroval. A když to nedělá, když jim nedává vlastně její peníze, které sice vydělal on, ale které zvykovým právem jsou její, tak vlastně ona živí jeho. Dá to práci tohle uvažování pochopit.
24. 10. 2016 at 8:29
… ale to je strašný. Když si představím, že matku a jejího přítele živím i já. Otec je v dělnické profesi – udělali z něho manažera. Ať mu dají práci, aby je všechny uživil a platil jejich dluhy.
24. 10. 2016 at 14:49
A proto tolik chlapů končí jako bezdomovci atd. …. ono to vypadá, jak to mají ženy v životě těžké. Daleko ohroženější jsou muži. Uvědomují si to. Celá řada mužů nechce mít děti.
24. 10. 2016 at 14:51
jak jsem psal, vyměření z fikce je protiústavní, jediná možnost je obrátit se na odvolací soud s citací nálezu nebo znovu na ÚS. Jinak v tuto chvíli není možné s těmi feminacistickými šmejdkami jednat.