RNDr. Pavel Rusý
Jak to všechno začalo
Když bylo Filípkovi rok a půl, maminka se rozhodla odejít od jeho tatínka ke svým rodičům. Úplně samozřejmě s sebou vzala nejen vybavení domácnosti potřebné pro péči o dítě, ale i dítě. Co na tom, že na změně bydliště dítěte by se měla nejprve dohodnout s tatínkem nebo mít souhlas soudu, to se u nás nenosí. Prostě postupovala, jak je v kraji normální, což jí nelze mít za zlé.
Naštěstí tatínek nezahálel a podařilo se mu hned v počátku sporu o dítě postupovat správně, když především usiloval o obnovení vybavení domácnosti pro péči o dítě a o co nejširší péči o dítě. Měl i štěstí na to, že maminka nepatřila mezi hysterické hyperprotektivní sobecké matky a tatínkovi příliš vehementně v péči nebránila, spíše se dá říct, že péči tatínka i jistým způsobem podporovala. Tatínkovi se tedy podařilo postarat se o dítě nejen na vycházkách na dvě hodiny, ale i s přespáním a s vícedenní péčí.
Cílem maminky bylo, aby Filípek byl svěřen do její péče, cílem tatínka bylo zajistit důstojný podíl na péči o Filípka, zachování rovnoprávného postavení rodičů s přihlédnutím k věku dítěte. Do řešení případu se zapojily státní orgány, soud a OSPOD.
Naprosto klíčovým okamžikem bylo jednání na OSPOD, kde se mělo jednat o zatímní péči o Filípka do rozhodnutí soudu. Tatínek šel na jednání perfektně připraven, kdy jeho cílem mělo být nepřipustit jednání o rozsahu jeho zatímní péče, ale jednat se mělo o tom, jak uspořádat péči v rozsahu předem daném. Toto se tatínkovi beze zbytku podařilo, nabízel jednu variantu za druhou, hledal řešení, zohledňoval připomínky maminky, až nakonec dohody bylo dosaženo v rozsahu 5 celých dnů a 4 noci za 14 dní, tedy dokonce o jeden den více, než byl cíl (4 dny a 4 noci).
Někteří oponenti namítnou, že přece mají rodiče stejná práva, tak než bude rozhodnuto, měl by být podíl péče zcela stejný. Přesně tento postoj ale vede k vyhrocení konfliktu a militarizování matky i státní moci. Zejména u takto malého dítěte je vhodnější postupovat citlivě, zohledňovat jeho vývojovou fázi, a ať si právo říká cokoliv o rovnosti pohlaví a rodičů, prostě biologii, psychologii a dosavadní fungování rodiny nelze šmahem popřít.
Od této dohody měl otec tyto hlavní úkoly – precizně o dítě pečovat, zajistit a udržet si příjem, zkultivovat prostředí pro péči o dítě, podporovat vztah dítěte k mamince a posilovat narušenou důvěru mezi rodiči.
Soudy a sociálka začínají přihrávat dítě matce a ignorovat práva dítěte a otce
Vše se dobře dařilo, proběhla šetření sociálky s pozitivními závěry. První jednání soudu soudkyně vedla velmi rázně (ovšem bez sebemenší snahy vést rodiče ke smíru, jak jí ukládá zákon). Při účastnické výpovědi matky se podařilo získat vyjádření matky, že považuje za lepší, pokud by otec měl povinnost se o dítě postarat, aby to bylo předvídatelné, zároveň se přihlásila k tomu, aby otec hradil potřeby dítěte nad rámec výživného. Potvrdila tedy sama, že vlastně chce právní formu střídavou péčí, jen o tom nevěděla.
Již na druhém jednání soudu soudkyně směřovala k vynesení rozsudku. Zde se projevila absolutní neprofesionalita a předpojatost OSPODu. Jeho prohlášení v závěru mi dodnes zní v uších: „Oba rodiče mají zájem o péči, oba mají prostředí a možnost o dítě pečovat, oba mají dobrý vztah k dítěti a dítě k nim, při sociálním šetření u obou rodičů nebyly zjištěny žádné problémy ani v prostředí, ani ve vztahu rodiče a dítěte. Takže OSPOD navrhuje v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče matky, otci byl stanoven styk a určeno výživné.“ A důvod: nízký věk dítěte.
Soudkyně v tomto duchu vynesla rozsudek: dítě do péče matky, otci „široký“ styk, který ovšem zredukovala o jeden den proti dosavadní dohodě rodičů, na letní prázdniny umožnila otci 2 týdny za celé prázdniny! Odůvodnění nízkým věkem dítěte a tím, že dítě by nemělo být od matky odloučeno delší dobu. Přitom zcela nesmyslně prodloužila odloučení od matky o celé dva dny a jednu noc proti dosavadní dohodě tím, že rozdělené péče spojila do jedné souvislé!
Tatínek se proti rozsudku odvolal, jeho odvolací návrh byl svěření dítěte do péče otce s důvodem, že matka trvá na zásahu do ústavních práv dítěte. Podal i odvolání za svého syna pro zásah do jeho práv na péči otce, zde odvolací návrh byl střídavou péčí s postupným rozšiřováním péče otce. Tento návrh se pak stal východiskem pro vyjednávání s maminkou.
Zároveň zahájil vyjednávání s maminkou, zda by přece jen nechtěla místo dalších soudů hledat dohodu. Postupně došli rodiče k dohodě blízké odvolacímu návrhu nezletilého, kdy by byla ustanovena právní forma střídavé péče, v současné době zachován rozsah péče tatínka podle fungující dohody 5 dní a 4 noci, a postupně se rozšiřovala do doby nástupu dítěte do školy, kdy by byla nastolena rovnoměrná střídavá péče. Podobně se rozšiřovala i prázdninová péče, ovšem z výrazně většího výchozího stavu, než otci přidělila okresní soudkyně. Tomu odpovídalo i výživné, které by se s rostoucím podílem péče snižovalo až k nulovému výživnému při rovnoměrné střídavce po týdnu. Pozitivní roli sehrála i advokátka matky, která nehnala matku do zteče k silovému prosazení jejího zájmu.
Úžas krajského soudu
Otec podal na Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, změnu odvolacího návrhu za sebe i nezletilého, jímž navrhoval schválení rodičovské dohody, kterou přiložil podepsanou jako důkaz.
Se znalostí nepředvídatelnosti soudního rozhodování rodiče nic neponechali náhodě a na jednání krajského soudu šli oba rodiče i se zástupci. Naštěstí. Na senátu soudu bylo vidět, jak s dohodou vnitřně bojují, nevědí, jak se k tomu postavit.
K dohodě se vyjádřil i OSPOD, který nezklamal. Z uražené ješitnosti, že se rodiče dohodli jinak, než doporučil OSPOD, a že tatínek napadl OSPOD, že nechránil ústavní právo dítěte, jak mu ukládá zákon, pokusil se OSPOD do toho ještě hodit vidle. Dohodu zpochybnil tím, že není možné upravit péči takto postupným rozšiřováním řadu let dopředu, když se neví, jak se bude rodinná situace vyvíjet, jestli nebude třeba maminka invalidní a podobné absurdity. Naštěstí krajský soud tyto námitky odmítl s tím, že pokud se změní poměry, lze podat návrh na úpravu poměrů. Tuto banální skutečnost zjevně OSPOD netušil.
Krajský soud nejvíce bojoval se dvěma úskalími dohody rodičů – předem upravené postupné rozšiřování péče otce s nástupem dítěte do školky, s předškolním rokem a zahájením školní docházky. Úsměvné bylo vyjádření předsedy senátu, který řekl: “No s tímto se nesetkáváme, ale nevidím důvod, proč to neschválit.“ Vyjádření úsměvné, ale zároveň velmi smutné – krajský soud se nesetkává s úpravou přizpůsobenou měnícím se potřebám dítěte. Přitom přesně to je úkolem soudů podle nového občanského zákoníku, určit, jak bude každý z rodičů nadále o dítě pečovat. Zarážející je neschopnost OSPODů a soudů obou stupňů naopak taková řešení rodičům nabízet a hledat úpravy, které budou citlivě pracovat s vývojem dítěte. A to klidně už od kojeneckého věku. I kojenec může mít střídavou péči.
Druhé úskalí, které museli zástupci rodičů soudu vysvětlovat, spočívalo ve výživném. Předseda senátu vyjádřil podivení nad tím, že výživné s rostoucím věkem dítěte klesá. Vždyť přece potřeby dítěte rostou. Pan předseda senátu byl jednoznačně v zajetí pravidla, že výše výživného je zásadně rostoucí křivkou, vyjma snad invalidity otce. Po vysvětlení, že výživné klesá z důvodu rostoucího podílu péče, pan předseda naštěstí princip pochopil a souhlasil s ním.
Po vyjasnění těchto „drobností“ soud vyhlásil rozsudek, jímž schválil dohodu rodičů, fakticky beze změny, pouze s vynecháním dohody o rodičovském příspěvku, místě výkonu střídavé péče, uplatňování daňového zvýhodnění apod. Oba rodiče i zástupci si oddechli, poslední překážka průchodu zdravého rozumu byla zdolána. Filípek má zajištěné právo na péči obou rodičů. Když bude malý, bude trochu více s maminkou, až bude větší, bude si užívat maminku i tatínka stejně.
Na tomto místě si dovolím poděkovat oběma rodičům, zejména mamince, za konstruktivní přístup k uspořádání po rozchodu rodičů, a to navzdory podpoře OSPODu a okresního soudu. Podařilo se zachovat i dobré vztahy mezi rodiči, opět ku prospěchu Filípka. A poděkování patří i právní zástupkyni matky, která pomohla k dohodě a nevedla maminku ke konfliktnímu řešení.
Poučení na závěr
Dovolím si citovat § 100 odst. 1 o.s.ř., který říká: „Jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom usiluje především o to, aby spor byl vyřešen smírně.“ Přidejme i § 474 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních (Úkoly soudu při péči o nezletilé), který soudům ukládá: „Za účelem ochrany zájmu dítěte soud vede rodiče k nalezení smírného řešení.“
Úlohou zejména obecných soudů (ale i OSPODu) bylo především usilovat o smír. Této povinnosti okresní soud ani OSPOD nedostál. Bohužel jde o velmi rozšířené ignorování povinnosti soudy. Tuto práci za ně museli odvést zástupci rodičů, kteří ale mají odlišnou roli.
1. 12. 2015 at 13:22
man in black: Je špatné, že o osudech dětí rozhodují lidé (líní, zaujatí) a nikoli jasný zákon, že soud MUSÍ stanovit střídavku, pokud o dítě chtějí pečovat oba rodiče a na straně jednoho není vážný důvod proč by pečovat o dítě neměl (alkoholismus, závislost na drogách, pedofilie, týrání dítěte). Pak by to bylo jasně nastaveno, ženy by to musely respektovat a ubylo by soudních sporů o 90 procent. To by se samozřejmě nelíbilo opatrovnické mafii, advokátní lobby, která zřejmě přesvědčila poslance, aby nehlasovali pro Staňkův návrh. Odmítnutí návrhu poslance Staňka je obrovská ostuda našeho parlamentu.
1. 12. 2015 at 15:46
Zvažovali jsme i trestní oznámení na OSPOD pro zneužití pravomoci veřejného činitele z důvodu nečinnosti podle zákonných povinností. Ono totiž OSPODu se dostalo tak detailního právního školení o jejich zákonných povinnostech, že by se dal prokázat i úmysl. Tohle školení dostali při požadavku otce, aby se za nezletilého proti rozsudku odvolali. Nakonec rozhodnutí otce, které jsem respektoval, bylo, neprudit, tuhle sociálku může mít na krku za chvíli znova. Já bych do toho i šel, ale rozhodnutí tatínka jsem chápal.
Smutné je, že KS Tábor formálně odmítl odvolání nezletilého, počkáme na odůvodnění a možná zvážíme ústavní stížnost pro porušení čl. 5., 12. a 18. Úmluvy o právech dítěte.
1. 12. 2015 at 20:03
uspesna cesta ke stridavce proti vuli militantni matky odhaluje anatomii zla tohoto systemu mnohem plasticteji, nez kdyz se nekdo zasekne naparcialnim problemu a leta travi tim, ze si dopisuje s nepodstatnym koleckem zvrhleho systemu, napr. urednickem na OSPOD. Posilani stiznosti je urcite prospesne, soli do soukoli nikdy neni dost. Ale system to nezmeni, obavam se.
1. 12. 2015 at 21:26
úspěšnou cestou ke střídavce proti militantní matce mohu sloužit, ale je to nesmírná a nákladná fuška, k tomu musí mít člověk kliku na alespoň nějakého slušnějšího člověka v systému. Bohužel mohu sloužit i prozatím neúspěšným bojem s militantní matkou, tam chybí alespoň jeden slušný člověk na straně státního aparátu. Jestli tam to zlomíme, tak to bude zázrak. Těmhle sviním by měly být děti okamžitě odebírány.
2. 12. 2015 at 8:11
ForU, drzim ti palce, vim o cem mluvis… Stridavka je krehka, boj trva do plnoletosti ditete. A pak asi taky. Psychopatie, narcismus…to je dozivotni zalezitost.
2. 12. 2015 at 8:36
Přesně jak píše ForU.
Zákonného rozsudku, rozsudku, který je v zájmu dítěte. rozsudku, který zohledňuje rovné postavení OBOU RODIČŮ, se sebelepší otec může domoci jedině, když narazí aspoň na jednoho rozumného člověka, který je morální, chápající a postupující dle zákona a jeho povinností. Buď na matku nebo na soudce nebo na OSPODačku nebo na soudní znalkyni; v případě KS to pak vyžaduje minimálně dvojici rozumných soudců, apod.
2. 12. 2015 at 10:33
Koncentrace rozumnych lidi konverguje k nule. Sebekriticky radim i sebe do kategorie oslu. Nikdo me totiz nenutil vzit si za zenu psychopatku.
5. 12. 2015 at 13:19
man in black. Ono je nás hodně takových, které nikdo nenutil si vzít psychopatku a mít s ní děti. A asi opravdu je nějaká chyba v nás, když jsem bezcitnou psychopatku neodhalili dřív, než ublížila nám. Přitom, již dřív mne lidé, kteří se s mou ex. setkali mne a kteří mají v pořádku sociální inteligenci, upozorňovali, že je sebestředná, sobecká a bezcitná. Ovšem nemá smysl, si něco vyčítat. Prostě jsem se nechali napálit, oblbnou bezcitnýma mrchama, ale důležité je, že my jsme nikomu neublížili a ačkoli jsme neochránili své děti, před jejich matkou, tak jsem vše mysleli dobře.
5. 12. 2015 at 18:34
omyl, ti, kteří se potýkali s psychomatkami, ublížili těm psychomatkám, že narušili jejich vnímání práva a spravedlnosti. Tj, JÁ mám práva všechna, druzí žádná, a kdo se tomuto principu postaví na odpor, musí být bez milosti smeten využitím jakýchkoliv prostředků. Pokud se to nepodařilo, jde o spiknutí světa proti MNĚ a jen důkaz, že JÁ jsem měla pravdu..
2. 12. 2016 at 9:49
Dobrý přístup soudu, je to v CZ vzácné, ale taková by měla být běžná praxe. Nikoliv nekonečná řízení a nerovnoprávné a nekonečně nesmyslné spory, jako mnozí zažíváne, půjčujeme si děti za peníze, stále přes kopírák. Ospod podobný tomu našemu v Rakovníku.