Stridavka.cz
Portál Střídavka oslovil české soudy, které mají hlavní slovo v opatrovnických řízeních – soudy odvolací (krajské) a Ústavní soud. Předmětem našeho zájmu byla jejich reakce na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci BERGMANN PROTI ČESKÉ REPUBLICE, a také schopnost těchto soudů chápat dopad svého rozhodování na zachování či naopak narušení rodinných vazeb. Odpovědi soudů jsme následně ohodnotili známkami (tak jako ve škole). Prozradíme rovnou, že třídní průměr bohužel odpovídá spíš zvláštní škole…
Nejpodrobněji (a přitom i nejrychleji) odpověděl Krajský soud v Hradci Králové ústy svého tiskového mluvčího, jímž je JUDr. Aleš Korejtko. Této odpovědi jistě nelze upřít snahu vážně se problémem zabývat, jakož i určité pochopení. Je zde cítit i respekt k judikátům ESLP a snahu zachovat dětem oba rodiče. Na druhou stranu si nejde nevšimnout vážného nedostatku hned v první větě, kdy se přiznává pouze právo rodiče na kontakt (styk) s dítětem, úplně se však zapomíná na mnohem zásadnější právo na výchovu a péči o dítě.
Zaznamenat lze i určitou relativizaci povinnosti státních orgánů chránit rodinné vazby, a také snahu učinit za vzniklé problémy zodpovědnými především rodiče. Ono je pravdou, že původci většiny problémů skutečně jsou rodiče. Nicméně jejich chování je zcela jednoznačně ovlivněno postojem soudů – tím, zda budou problematické jednání sankcionovat, nebo naopak tolerovat či dokonce odměňovat.
V odpovědi na poslední otázku pak bohužel vidíme poměrně zjevnou snahu vyhnout se tématu, kterým je škodlivý vliv jednostranných předběžných opatření, jež narušují rodinné vazby už v průběhu opatrovnického řízení.
Takové tedy byly otázky a odpovědi:
1. Situace v oblasti porozvodové péče o děti je u nás tristní a mnoho rodinných vazeb je i vinou špatného přístupu státních orgánů ničeno. Říká se přitom, že ryba smrdí od hlavy. Jaký přístup proto zvolí váš odvolací soud v rámci jím řešených kauz, aby byl naplněn požadavek ESLP na zachování rodinných vazeb a dětem zůstávala v maximální možné míře péče a výchova obou rodičů?
„Mohu Vám přisvědčit, že z platného práva vyplývá právo rodiče na to, aby byla přijata opatření, která mu umožní kontakt (styk) s jeho dítětem. Tomuto právu pak odpovídá povinnost státních orgánů taková opatření přijmout. Dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) je třeba na tuto zásadu nahlížet tak, že se uplatní též v případě sporů mezi rodiči ohledně styku s dítětem (srov. Mihailova proti Bulharsku, č. 35978/02, 12. leden 2006, § 80), tzn., že i když rodiče po svém rozchodu vzájemně nespolupracují, nezbavuje to příslušné státní orgány povinnosti přijmout veškerá nezbytná opatření k tomu, aby byly udrženy rodinné vazby (srov. Reigado Ramos proti Portugalsku, č. 73229/01, § 55, 22. listopad 2005, či Vámi citovaný rozsudek ve věci Bergmann proti České republice, § 62).
Současně však platí, že skutečnost, že úsilí státních orgánů bylo marné, sama o sobě nemůže vést k závěru, že stát porušil své pozitivní závazky vyplývající z článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (srov. výše uvedený rozsudek ve věci Mihailova proti Bulharsku, § 82). Povinnost státních orgánů přijmout taková opatření, která umožní kontakt rodiče s dítětem, kteří spolu nežijí, totiž není absolutní – porozumění a spolupráce všech zúčastněných osob vždy představují důležitý faktor. Státní orgány sice mají vyvíjet snahu, aby této spolupráci napomohly, ale jejich povinnost využít donucovacích prostředků nemůže být neomezená: musí brát ohled na zájmy, práva a svobody dotčených osob a zejména na nejvyšší zájem dítěte a jeho práva, která mu přiznává článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (srov. Voleský proti České republice, č. 63627/00, 29. červen 2004, § 118; /srov. též Zavřel proti České republice, § 49, Koudelka proti České republice, § 60, Pedovič proti České republice, § 109, Fiala proti České republice, § 96, Dostál proti České republice, § 55, Choc proti České republice, Kotan proti České republice atd./). ESLP akcentuje, že v této citlivé oblasti je k donucovacím prostředkům třeba přistupovat s maximální opatrností (srov. výše uvedený rozsudek ve věci Reigado Ramos proti Portugalsku, § 53; užití sankcí však nelze vyloučit v případě zjevně nezákonného chování rodiče, se kterým dítě žije /srov. Karadžič proti Chorvatsku, č. 35030/04, § 61, 15. prosinec 2005/) a že článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod v žádném případě neopravňuje rodiče k tomu, aby vyžadoval přijetí opatření, jež by poškozovaly zdraví a rozvoj dítěte (Elsholz proti Německu, č. 25735/94, § 49 – 50).
Dle mého názoru zásadním problémem v řadě případů není ani tak nedostatečná aktivita státních orgánů, ale spíše absence porozumění (popř. smíření a odpuštění) a spolupráce rodičů. A tento zcela zásadní faktor není soud (a ani jiný orgán veřejné moci) schopen svým rozhodnutím zcela nahradit.
Závěrem dodávám, že mohu jen obtížně předvídat, jaký postup zvolí jednotlivé senáty zdejšího odvolacího soudu v té či oné věci (každý případ je totiž jedinečný), nicméně očekávám, že soud bude respektovat platnou a účinnou právní úpravu a že též bude (mimo jiné) přihlížet k judikatuře ESLP (k precedenčnímu charakteru rozhodnutí ESLP srov. např. odbornou stať publikovanou na WWW.EUI.EU, popř. Kühn, Z., Bobek, M., Polčák, R.: Judikatura a právní argumentace. Praha: Auditorium, 2006, str. 82-89, či Kühn, Z.: K otázce závaznosti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pro domácí soudnictví. Právní rozhledy č. 1/2005, str. 1 – 7).“
2. Jste si vědomi toho, že charakteristice rodinné vazby mezi rodičem a dítětem odpovídá soustavnější péče a výchova, nikoliv pouze občasné návštěvy rodiče v roli víkendového strýčka neboli „stykače“?
„Já osobně jsem si skutečností Vámi popsaných vědom. Za soudce občanskoprávních odvolacích senátů však hovořit nemohu.“
3. Počátkem ztráty rodinných vazeb je v mnoha případech jejich přerušení již na začátku soudního řízení předběžným opatřením. Tím bývá bez provedeného dokazování dítě svěřeno do výlučné péče pouze jednoho rodiče, přestože i druhý rodič má zájem a schopnost o dítě pečovat. V průběhu řízení tak dojde k většímu či menšímu oslabení vazby dítěte k druhému rodiči, což nedává dobré předpoklady pro obnovení jeho péče o dítě do budoucna. Jak budete tuto situaci v rámci svého rozhodování nadále řešit, aby k oslabování rodinných vazeb nedocházelo?
„Jsem nucen zopakovat, že mohu jen obtížně předvídat, jaký postup zvolí jednotlivé senáty zdejšího odvolacího soudu v té či oné věci (každý případ je totiž jedinečný). Nadto soudci jsou, jak je obecně známo, při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem (čl. 82 odst. 1 věta první Ústavy a § 79 odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Nikdo nesmí narušovat nebo ohrožovat nezávislost a nestrannost soudců (čl. 82 odst. 1 věta druhá Ústavy a § 79 odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Zasahování do nezávislosti soudu je trestným činem. Soudcovská nezávislost samozřejmě není absolutní, neboť soudce při svém rozhodování nemůže postupovat libovolně, nýbrž je, jak bylo uvedeno výše, vázán zákonem, nicméně to, zda bylo při výkonu nezávislé rozhodovací činnosti postupováno v mezích zákona, nepřísluší posuzovat orgánu státní správy soudů (tj. např. předsedovi soudu), nýbrž pouze a jenom vyššímu soudu v řízení o opravném (řádném či mimořádném) prostředku, popř. Ústavním soudu v řízení o ústavní stížnosti. Předpokládám ovšem, že soud bude respektovat platnou a účinnou právní úpravu a že též bude (mimo jiné) přihlížet k judikatuře ESLP.“
Hodnocení Střídavky: 3
Příští týden vám přineseme reakce dalších soudů.
25. 4. 2012 at 9:46
jinými slovy, odměníme pohárem vítězství toho rodiče, který omezuje rodičovská práva druhého a odmítá spolupráci, tedy darujeme se státním příklepnutím dítě do výhradní péče matce, za odměnu, že se tak aktivně bránila a budeme ji aktivně v této obraně nadále podporovat… a dejte nám už pokoj! Jediné řešení je přenést plození dětí z mužů na stát a státní instituce