Pavel Schweidler

Sobotní večer nastal. Erik mě přemluvil, aby mohl jít spát k babičce. Vyráží na novém kole a slíbil, že dopoledne přijede. Maxík tu zůstal s Fildou (syn přítelkyně). Kluci jsou z oslav narozenin urousaní a hrnou se sami do pokojíčku. Já hluboce hloubám u televize a jsem donucen jít spát taky.

Nedělní ráno kluci začali sportovně u Xboxu. Hecovali se, kdo je lepší u pohybových her. Kamarádi se k nim postupně přidávali, jak přicházeli na návštěvu, a skákali s nimi. I nás dospělé to nenechalo chladnými a zaskákali jsme si také. Trošku to okořenilo tempo a nasazení – snažili se nás překonat. My měli co dělat s dechem, pro děti větší vyhecování a zábava… K obědu děláme rajskou s těstovinami, ta klukům jede. Erda přijel po obědě, schází se s kamarády na zahradě a dávají si fotbálek. Já si odkočím posekat trávu u jedné klientky a svoji zahradu taky… V podvečer píšeme úkoly do školy. Trénujeme dělení se zbytkem a učíme se písničku. Kluci v osm zaléhají a po pěti minutách je klid… opět pro ně náročný den.

V pondělí Erik s nadšením sděluje, že zítra jde na McDonald’s Cup hrát fotbal za školu. Ať jdu s ním a pomůžu jim fandit. Naleštil si kopačky a v úterý ráno vyrážíme. Maximka dáváme do školky a jde se na turnaj. Učitel tělocviku mi dává prostor, ať si je organizuji, že se bude dívat a nechce si vykřičet hlasivky… Nastupuje 8 mužstev z Vyškova. Někteří tu mají i trenéry s licencemi… První zápas proti sportovní škole kluci smolně prohrávají, když si brankář sráží balón do brány. Ještě netušíme, že ten jeden bod nám bude chybět k postupu do okresního kola… Kluci s nasazením vyhrávají další zápasy, jdou si za postupem. Poslední zápas ale prohra 1:2, smutek v mužstvu… Dostávají diplom za třetí místo a já je alespoň odvezu autem na dvakrát přes celý Vyškov, ať nemusí šlapat pěšky. Mají z toho radost.

Odpoledne máme náročné… slet čarodějů a čarodějnic v Maxíkově školce. Erdovi se k prťatům nechce. Předávám ho jednomu z naší party vlkováků tatínků. Ti jdou na stavění máje na místní hřiště, kam se po sletu stavíme i my. Máma Jana se k nám přidává před školkou. Půl hodinky s námi pobude, a přesunuje se za Eričkem na hřiště. Školka je zahalená do rejů čarodějnic. Vítá nás čarodějka ředitelka a odvádí děti na zahradu, kde je připraven program pro děti i s opékáním buřtů. Maxík si to řádně s čarodějkami užívá, opékáme buřty, navečer se přesouváme k nám na hřiště „na máju“. Ještě, že je druhý den volno. O půl deváté odcházíme, ne že by se nám chtělo, ale pro Erdu byl den moc náročný, plete nohama z fotbalu. V devět uléhají a ani ne za tři minutky jsou oba dva v limbu… Soused zapaluje na zahradě oheň, tak se tam za ním jdu ohřát a spálit nějaké myšlenky.

Na 1. máje jedeme do Boskovic k přítelkyni. Tam se koná třetí ročník Boskovických běhů. Zjišťujeme, že přihláška měla být emailem do 16., tak se domlouváme, měníme program a dáme si všichni půldenní turistický den. Vyrážíme přes náměstí, posilňujeme se domácími chipsy ze stánku a zmrzlinou. Míříme na kopec, kde je stará zřícenina hradu. Maxík hledá kešky, ale nemáme štěstí, nevzali jsme si gpsku. Prolézáme sklepení, hladomornu a objevujeme studnu, která je přístupná až teď. Maxík si háže do ní korunou a pošeptá do ní přání… Snad bude mít štěstí. Obcházíme hrad druhou stranou, kde nedávno jeden hledač pokladů našel stříbrný poklad, vyprávíme si cestou historky. Stavíme si při odpočinku u pařezu malý hrad a bunkr z klacků. Na cestě zpět si na náměstí dáváme hamburgerové řízky. V podvečer vyrážíme autem domů. Řekl bych si, že cestou vytuhnou v autě, ale ne. V rádiu posloucháme Macháčka a Maxík si nahlas notuje. Erda sedí vpředu a diskutujeme o nesmrtelnosti brouka… samé chlapské řeči… Zastavujeme se u vysílače Kojál, kde obdivujeme silná lana, co drží tu vysokou krásku. Povídám jim o Kojále, že to byla nejvyšší stavba Československa vysoká 322 m, že je jen o dva metry nižší než Eiffelova věž v Paříži a že se odtud vysílá televizní a radiový signál od východních Čech až na Slovensko. Potom po rekonstrukci v 80. letech ji opravili a zvýšili o 20 metrů a je třetí nejvyšší stavbou v Česku. Nato Maxík si začal zpívat „Čekám na signál“… a my měli v autě nový hit. Zastavujeme se ještě v Rychtářově u větrného mlýna, kde si děláme fotku na památku.

Čtvrteční ráno budím kluky písničkou „heppy bersdej tu jů“. Erda má ofiko narozeniny… Spěcháme se snídaní, protože se musíme zastavit koupit bonbony do školy. Po práci vyzvedávám Maxíka ze školky, k tomu ještě kamaráda Lukáška, kterého dnes hlídáme. Frčíme do předškoláku do školy, máme předposlední hodinu. Maxík se moc těší, Lukášek tam jde s námi. Erda na nás čekal v družině. Poprvé jsem ho vyzvednul úplně posledního, nikdo tam už nebyl. Říkal, že to bylo dost hustý tam zůstat do pěti, jako poslední. Vyrážíme do Olomouce, koupit k narozkám nějakou hru na Xbox, co si Erda přeje. Kupujeme ještě nějaké trička a frčíme domů. Erik si poručil hranolky s pečeným kuřetem jako oslavnou večeři. Ještě, že existují stánky s kuřaty… dodělávám hranolky a večeříme. Xbox v plném nasazení… hry se musí přece vyzkoušet! Kamarád si vyzvedává o půl deváté Lukáška a kluci směřují do peřin…

V pátek je klid. Dopoledne jedu na služebku do Ostravy. Kluky vyzvedávám ve tři a chystám věci k předávání dětí. Kluci si hrají s chameleonem a s gekončíky, poslední krmení. Dnes jim odpadl fotbalový trénink, kvůli dešti, že je promáčené hřiště. Máma je přesná, v 15:45 zvoní u domu. Předáváme si informace o dětech, aktovku a kopačky. Kluci jí ukazují gekončíky, loučí se se mnou a hrnou se do auta. S úsměvy mi mávají z auta.

Dávám špinavé prádlo do pračky, provádím rychlý úklid domu a píši Kroniku střídavkáře. V šest se stavuje soused a sousedka se svým 6letým klukem zaskákat u Xboxu. Dáváme pivko, čaj a vedeme sousedské řeči… a poskakujeme s ním…

Musím konstatovat, že týden uběhl jak voda.

PŘEDCHÁZEJÍCÍ TÝDEN