MPSV

–

Organizace Aperio ve spolupráci s Ligou otevřených mužů pořádala dne 9. června 2020 kulatý stůl na palčivé téma rozcházejících se rodin s důrazem na děti, na které situace často negativně dopadá ze všech nejvíc. Záštitu nad akcí převzala senátorka Šárka Jelínková. Tématem kulatého stolu nebyla jen negativa a chyby systému, ale především sdílení dobré praxe v podpoře rozcházejících se rodin a představení nových služeb pro rozcházející se rodiče a jejich děti. Své zkušenosti sdíleli zástupci justice, OSPOD či sociálních služeb. Pohled na roli OSPOD v rozvodových řízeních představila i zástupkyně MPSV. Přinášíme vám shrnutí příspěvků, včetně odkazů na užitečné materiály pro odborníky i rodiče.

Rozvod je krize, ne boj

Pro rozcházející se rodiny je nastalá situace velice traumatická a odborníci se jednoznačně shodují, že nejideálnějším řešením je, zejména v případě péče o dítě, dohoda. Na setkání proto zazněla celá řada zkušeností, jak lze rodiče k uzavření dohody podpořit a jakými přístupy či službami lze předcházet rodičovským sporům o děti.

Průběh rozvodu, či rozchodu rodičů může znamenat pro děti velkou emocionální a psychickou zátěž a přináší pro ně velkou změnu. Dle jednoho z mluvčích, psychoterapeuta a mediátora Michala Knihy z organizace Dům tří přání, může být rozvod pro dítě větší krizí než úmrtí v rodině. Povinností rodičů je proto hledat ve vzájemné shodě nejlepší zájem dítěte, tedy vnímat především potřeby dítěte. Právě na potřeby dětí mohou rodiče pod vlivem rozjitřených emocí zapomenout. Ve službě Centrum pro rodiny Delta sociální pracovníci a terapeuti pomáhají rodičům nastalou krizi zvládnout a vnímat situaci z pohledu dítěte a jeho potřeb. Na semináři zaznělo, co je pro děti v rodičovských sporech důležité.

Dítě potřebuje:

• Vědět, že je milováno.
• Vědět, že rozchodem nepřichází o rodiče.
• Být v kontaktu s oběma rodiči.
• Zažívat rodičovskou shodu.
• Být dítětem, ne dospělým, který rozhoduje.
• Vědět, že jste rádi, že vás má rádo oba.
• Orientovat se v tom, s kým má kdy být.
• Vidět, že spolu rodiče dokáží mluvit.
• Vědět, co se stalo, ale ne moc.
• Moci se na rodiče zlobit.
• Moci se s rodiči radovat a sdílet radost.
• Moci se rozhodnout, ale rozhodováním nebýt zatíženo.
• Nebýt nuceno dělat Sofiiny volby.

Michal Kniha dále shrnul hlavní principy služby Centra pro rodiny Delta: „S rodinou pracujeme zásadně transparentně a jako s celkem. Rozvodová a porozvodová situace rodičů je velká krize, nikoliv nutný boj. Krize s sebou nese hrozbu i příležitost. Po dobu krize jsou všichni členové rodiny vážně ohroženi a my jim pomáháme celým procesem projít a zvládnout ho.“ V jejich programu se nezabývají minulostí, ale zaměřují se na to, co mohou rodiče udělat nyní pro své dítě, učí rodiče vnímat situaci očima dítěte.

Nový program pro rozcházející se rodiče a jejich děti

O podpoře rodičů a dětí v tom, jak dobře zvládnout období rozchodu a dál být rodiči, hovořili i zástupci organizace Aperio a Ligy otevřených mužů (LOM). Eliška Kodyšová (Aperio) a Lukáš Talpa (LOM) představili nový podpůrný program Rozchodem rodina nekončí, který stojí na těchto východiscích:

• Pokud pomůžeme rodičům, pomůžeme tím i dětem.
• Oba rodiče mají stejná rodičovská práva i odpovědnost a dítě je potřebuje oba.
• Dítě potřebuje bezpečí a respekt ke svým pocitům a přáním.
• Dohoda je možná v naprosté většině případů, ale není vždy snadná.
• Rodiče potřebují oporu v tom, jak zpracovat konflikt a dojít k dohodě, a připravit se na období přechodu z úplné rodiny do neúplné.
• Přednost má poskytnutí nástrojů dohody, ne řešení témat konfliktů.

Kurz pro 15 rodičů sestává ze 7 setkání v délce 3 hodiny. Proběhne několik běhů, a to v Praze a rovněž Českých Budějovicích. Kurz pro rodiče není terapeutickou skupinou, ale jeho charakter je edukativní – chce nabídnout rodičům nástroje k efektivnímu řešení rozchodu bez negativních dopadů na děti. Program se dělí na rodičovský a program pro děti – více je možné nalézt v letáku ZDE, nebo na webu rodinanekonci.cz.

Pavlína Schejbalová, mediátorka, více přiblížila dětskou část programu, který je zaměřen na potřeby dětí ve věku 6 – 12 let a poběží paralelně s programem pro rodiče. Program vychází z toho, že rodiče často neumí pracovat s dětským smutkem či strachem, a proto s dětmi o situaci rozchodu dostatečně nemluví. U dětí se obavy či nejistoty, jak to bude dál, mohou projevovat nemocemi či zlobením. Podepisuje se na nich to, když jsou předmětem sporu rodičů. Děti v programu mohou formou her, pohybu či výtvarných technik sdílet své pocity s vrstevníky. Součástí bude nabídka individuální psychoterapie v případě potřeby. Více informací je možné nalézt ZDE. Informace o dalších podpůrných kroužcích pro děti rozcházejících se rodičů je možné nalézt např. na odkazu rodiceserozchazeji.cz.

Jak dospět k dohodě

Navést rodiče k dohodě může i soud. K potřebám rodičů, kteří se rozcházejí či rozvádějí a řeší svěření dítěte do péče, se vyjádřil Martin Beneš, soudce okresního soudu Most, který v rámci inovativního přístupu obvykle nenosí talár a s rodiči sedí u jednoho stolu v kanceláři. Právě tato „neformálnost“ může rovněž pomoci obrousit ostré hrany v situaci úpravy péče o děti. Jak rodičům často říká, „já nechci rozhodovat o vašem životě, chci vám pomoci se dohodnout.“ Cochemská praxe, kterou v Mostě praktikují už více než 4 roky, je dle jeho slov „více postojem k otázce rodičovské odpovědnosti než metodou. Základní premisou je, že každý rodič je schopný postarat se o své dítě, není-li výjimečně prokázán opak a jde tu o ohrožené dítě. To se však netýká drtivé většiny rozchodových situací.“ V tomto přístupu se soudce soustředí na edukaci rodičů, jejímž smyslem je přiblížit rodičům, jaký vliv může mít rodičovský spor na dítě. Cílem je pomoci rodičům dospět k dohodě, kterou soud schválí. Součástí setkání s rodiči je případné doporučení využít další služby (např. terapie či mediace). Pokud nic z toho nezabere a rodiče se nedokáží domluvit, až teprve poté soud rozhoduje standardním způsobem – autoritativním rozhodnutím, komu bude dítě svěřeno do péče.

Opatrovnické řízení se v České republice týká povinně každého rozvádějícího se rodičovského páru. U nesezdaných párů je tomu tak v případech, kdy rodiče mají rozdílné představy, nedokáží se ohledně péče o dítě domluvit a podají návrh k soudu. Soudce Beneš si klade otázku, zda běžným soudním postupem, zahrnujícím autoritativní soudní rozhodnutí bez adekvátní pomoci rodičům situaci řešit smírně, tedy dohodou, nedochází k předčasnému zásahu do svobod rodinného života (požívajících ústavní ochranu). A to i u párů, kteří mají potenciál vyřešit otázky života své rodiny dohodou. Dle jeho přesvědčení je nutné se během opatrovnického řízení držet následujících principů: mezioborová spolupráce, rychlost řízení a informovanost rodičů. S výsledky zavedení principů cochemské praxe v Mostě se lze seznámit v evaluační zprávě.

O roli OSPOD

Podporu, kterou může poskytnout rozcházejícím se rodičům orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) v roli kolizního opatrovníka, popsala Dagmar Kubičíková, vedoucí OSPOD z Úřadu městské části Praha 8. Pracovníci OSPOD se zde zaměřují na to, aby rodiče měli dostatek pro ně srozumitelných informací o průběhu řízení o péči o děti. Rodiče je najdou v edukačních materiálech a uslyší je během schůzky s pracovníky OSPOD. Zde se rodiče dozví např. to, že v rámci řízení soud sleduje, jak rodič dokáže nahlížet na potřeby dítěte, ne to, jak je doma naklizeno. Součástí rozhovorů je bližší představení role OSPOD jako kolizního opatrovníka dítěte, který primárně hájí práva dítěte a rovněž sleduje, jak je rodič schopen potřeby dítěte vnímat. Mít informace znamená dle Kubičíkové pochopení situace. Rodiče potřebují pochopit, že je dohoda pro ně, resp. jejich dítě výhodnější. I z těchto důvodů komunikují v této městské části výhradně s oběma rodiči zároveň – chtějí být transparentní a předcházet eskalaci rodičovských sporů. Jak bylo dále sdíleno, stát by měl jen ověřit, zda rozvod a rozchod nenarušil rodičovskou kompetenci, což se může stát. V takovém případě je na místě nabídnout rodičům pomoc a podporu, aby mohli být stále rodiči. „OSPOD, který v současném systému kolizního opatrovnictví, vstupuje lidem do života, do rodiny, musí našlapovat velmi opatrně, aby se nenarušilo to, co rodina vytvořila,“ poznamenala Dagmar Kubičíková.

Kolizní opatrovnictví a vize MPSV

Pohled MPSV na situaci rozcházejících se rodičů přiblížila Kristýna Jůzová Kotalová, vedoucí oddělení koncepce ochrany práv dětí a transformace služeb pro rodiny a děti. Rozvod rodičů by měl být po celou dobu především v rukou rodičů a neměla by být v tomto ohledu za ně přebírána odpovědnost. Úkolem kolizního opatrovníka je především dohlížet na to, aby se na dítě během rozvodu nezapomnělo. Tedy hájit zájmy dítěte v situaci možného střetu jeho zájmů se zájmy rodičů. Kolizní opatrovník by měl být v podstatě průvodce dítěte rozvodem, a to s co největším respektem k roli rodičů. Zásah opatrovníka do rodiny by měl být minimální.

Kolizním opatrovníkem v případech úpravy poměrů dítěte na dobu po rozvodu je zpravidla soudem stanoven orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Rozvodové kauzy, mimo jiné velmi náročné agendy, přitom zabírají OSPOD hodně času, psychických a emočních sil. Pro kolizního opatrovníka může být také velmi náročné udržet si hranice své role, nezapojit se do konfliktu a nemísit jiné pravomoci, které OSPOD může mít vůči ohroženým dětem. „Role kolizního opatrovníka je skutečně náročná role, jsou na něj kladena velká očekávání. Jedná se o odborně náročnou profesi, která je, pokud ji vykonává OSPOD, často nahlížena už dopředu s nedůvěrou a obavami, což je bezpochyby frustrující,“ upřesnila Kristýna Jůzová Kotalová.

Dobrou cestou by mohlo být ukotvení specializovaných pracovníků, kteří by se na opatrovnictví zaměřovali, měli by nezávislé postavení vůči ostatním aktérům, dostatečné odborné kompetence a osobnostní předpoklady. „Důležitá je rovněž centrální debata na mezirezortní úrovni, protože aktuálně hájí zájem dítěte v České republice pět ministerstev, což s sebou přináší velký nárok na sladění,“ dodává Kristýna Jůzová Kotalová.

Závěrem

Všichni mluvčí se jednoznačně shodli na tom, že rodina, která prochází rozchodem, potřebuje především pomoc a podporu, a role státu by neměla být v tak tíživé životní situaci autoritativní. V zájmu dítěte je důležité předcházet konfliktům rodičů a eskalaci sporů. Důležitá je v tomto směru edukace a informovanost rodičů o dopadech konfliktů na jejich děti, posilování odpovědnosti rodičů za řešení jejich situace, dostupnost podpůrných služeb, mediace, terapie či krizové intervence. Klíčová je též změna společenského vnímání a nastavení – tedy, že rozvod se automaticky nerovná boji a normální je se nesoudit. Naopak je zcela běžné prožívat bolest či ztrátu, ale to vše s vědomím, že východiskem z celé krize je vzájemná dohoda v tom, jak dál zůstat rodiči, i když už nejsme partnery.

Přezato z webu Právo na dětství