Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
Fenomén střídavé péče nabírá na síle v celé Evropě. Asi nikoho nepřekvapí, že střídavka už je velmi rozšířená v Německu nebo skandinávských zemích. Už se hodně na těchto stránkách psalo o tom, jak se v poslední době šíří na SLOVENSKU. Je vidět, že ani země se silnou katolickou tradicí nejsou imunní vůči moderním trendům a volání otců po rovnoprávnosti s matkami. Pozitivní zpráva přišla v posledních týdnech i z pevnosti radikálního feminacismu, ze Španělska. I v této zemi, jež dosud praktikuje drsnou diskriminaci podle pohlaví, se našel otec – který se nechtěl smířit s tím, že nemůže mít děti ve střídavé péči pouze proto, že to nechce jejich matka ani kolizní opatrovník.
Podobně jako průlomový NÁLEZ ČESKÉHO ÚSTAVNÍHO SOUDU z roku 2010, kdy bylo bezdůvodné bránění ve střídavé péči ze strany matky označeno za protiústavní týrání druhého rodiče skrze vlastní dítě, i ústavní soudci v Madridu letos v říjnu konstatovali, že je protiprávní svěřovat děti do střídavé péče pouze se souhlasem obou rodičů nebo se souhlasem kolizního opatrovníka. Španělské matky, omámené radikálním feminacismem, který nastolily tamní socialistické vlády jako alternativu dřívějšímu patriarchátu, jsou proti výchově dětí oběma rodiči téměř zásadně. A tamní kolizní opatrovníci si ve svém zpátečnictví nijak nezadají s těmi našimi. Proto si také v této smutné zemi dosud jen málo dětí z rozpadlých rodin vychutnávalo péči obou rodičů. Pouze v těch případech, když se vzácně rozváděla žena, které feminacismus nevymyl mozek. Nyní se však jeden otec z Kanárských ostrovů, který takové štěstí na partnerku neměl, odvolával proti svěření svých dětí matce tak houževnatě, až Ústavní soud konstatoval, že nezbytné souhlasné stanovisko opatrovníka je protiústavní a odpovídající část občanského zákoníku zrušil. Španělské noviny nyní píší o řadě otců, kteří se chystají podat nové návrhy a získat děti do střídavé péče.
Co je na celé mediální vřavě poučné? Zatímco španělské organizace bojující za skutečnou rovnost mužů a žen se radují, že odpadla další překážka na cestě ke komplexní rodové rovnosti, vzteklé výkřiky se ozývají z tábora feminacistek. Jedno takové sdružení má dokonce odvahu se nazývat Federací pokrokových žen. Její předsedkyně Yolanda Besteirová označila rozhodnutí soudu za špatnou zprávu – podle ní stanovisko opatrovníka přece chránilo nezletilé děti! Vida, když se rodová rovnost nehodí, když matky nemohou profitovat z výživného a šikanovat bývalé partnery upíráním jejich podílu na výchově vlastních potomků, poukáže se na „zájem dětí“.
Co je na tom zajímavého pro nás v české kotlině? Myšlení a postupy jsou všude v Evropě stejné, na to už jsme dost myšlenkově provázáni a propojeni. Fanatické feminacistky, vesměs osobnostně nezralé ženy, jež si léčí své komplexy týráním svých bývalých partnerů skrze děti, jsou i u nás. Jejich ideologii přikyvují i submisivní muži, často vychovaní v rodině bez otce a tím pádem málo schopní se vyrovnat se svou rolí ve společnosti. U nás si jen tito křiklouni či spíše křiklounky netroufají dávat do názvu pokrok, když zuřivě brání model, který tady byl desítky let a přivedl společnost do marasmu. Jako masku používají DOMÁCÍ NÁSILÍ – kdy se na pár skutečných obětech tohoto negativního jevu přiživuje armáda nejrůznějších sdružení, spolků a poraden, které problém nafukují či přímo vytvářejí a dělají z něho klacek v boji za údajná práva žen. Těch žen, jež žádným násilím netrpí. Podobná reakce jako v těchto dnech ve Španělsku u nás zazněla před časem od jisté Koordony, slepence ultrafeministických a náboženských organizací. Jen namátkou z jejich řad vybírám: proFem, o. p. s., Arcidiecézní charita Praha, Rosa, o. s. nebo Slezská diakonie. Pozor na ně, na tyto hlasatele zájmu dětí. Nejde jim o děti, ale o své vlastní, často dobře skrývané bolístky. Případně i o dobrý byznys z nejrůznějších projektů. Děti jsou pro ně jen ten pověstný klacek, který si hledají. Aby mohly bít ty, jež jsou podle nich odpovědní za jejich osobnostní nebo společenský neúspěch. Nebo jsou jen jednoduchá cesta k výdělku.
A španělský příklad potvrzuje i poučení pro české otce, kterým na dětech záleží – nedat se, neustupovat, odvolávat se, stěžovat si. Spravedlnost nakonec zvítězí, i když to chvíli trvá. Rozhodování ústavních soudů to jen potvrzuje.
7. 12. 2012 at 10:45
SAMOZŘEJMĚ máš pravdu
7. 12. 2012 at 11:03
mně zase říkala že nejsem gentleman že jí z auta (které jsem jí koupil) nepomůžu s taškama s nákupem, tak sem nosil tašky jak debil sedřenej z práce, a ona pak ve fitku zvedala na benč 50kg čínku a to měla kunda 50kg!!!:-)
a já hlídal doma dítě…pochopitelně…
8. 12. 2012 at 22:47
Spravedlnost nezvítězí. Soudům vladnou baby, s vysokými platy a NULOVOU ODPOVĚDNOSTÍ za svou špatnou „praci“. A rozhodovani ustavniho soudu ? Skoda mluvit. Odmítli se mým případem zabývat.
Jedina dobra rada je: nebrat si osobnostně nezralé ženy. Ale vypadáto, že nas všechny tady spojuje to, že jsme si takto postižené ženy vzali. Proč ? Proč jsme si je vzali my s ne nikdo jiny ? Není chyba i v nás ?
9. 12. 2012 at 10:26
Není chyba v nás,protože ty naše Majitelky dětí byly vyprodukovány velkosériově v socialistických sklenících.Prostě by jsme neměli děti,po kterých jsme toužili.Projevuje se to na anonymních diskuzích,že demokracie v rodinném modelu je naprosto ojedinělá, masívní většinou hrábly matky Majitelek po autokratické moci házených lopatou vládou jedné strany,jako feťák po dávce.A s tou mocí neumí zacházet,demokracii chápou jako nůž do zad,byly vychovávany takto už od školky.Každé odlišení je tak silný psychický tlak,že je to prostě hodí zas zpátky i kdyby byl třeba jeden z rodičů dobrým příkladem.Maminka v čechách to má mezi Majitelkami asi tak obtížné,jako je obtížné dosáhnout úspěchu startem z romského gheeta.A takovou maminku pak hledej.A nebo druhá varianta klimešova-být otrokem zpanštělému vozkovi.Okupace bude vždy agresivním,násilným trestným činem,i když nám okupují naše děti papírovou silou moci bez fyzického násilí poníčeným státem.A myslet si,že nám naše děti neokupují může jen ten,jemuži doma říkali,že dítě patří matce.Nemá demokracii v rodu,v sobě.Leda tak na vlajce.
9. 12. 2012 at 10:58
nejednomu z nás vysvětlovala i jeho vlastní matka že dítě patří matce a ona rozhoduje. Naši tátové jsou zbabělí volové kteří se těmto zprzněným starým fašosmatkám neumí postavit, mají je jako tu drogu (škodí jim ale jsou na ní závislí). je to mor v rodinách prorostlý v generaco dnešních 60níků, tak ta prasárna začala vč rozvodů a moci žen vybudovanou na jediné zbrani DITETI
9. 12. 2012 at 16:07
Skvělý táto – kdo neuspěl jednou, měl by si rozebrat nález ÚS, a podat nový návrh na změnu poměrů, pokusit se co nejvíce se vejít do podmínek, které střídavce nahrávají. Naše soudy jsou sice stále ještě dost otřesné, ale každý rok je víc a víc rozsudků o SP, situace se mění. Největší chyba je rezignovat a myslet si, že není šance.
9. 12. 2012 at 17:56
Prosím o zveřejnění v článcích tohoto:>>>Podobně jako průlomový NÁLEZ ČESKÉHO ÚSTAVNÍHO SOUDU z roku 2010
děkuji
9. 12. 2012 at 18:01
Jirko, klikněte si přímo v textu článku na zvýrazněná slova, a zobrazí se v novém okně.
9. 12. 2012 at 18:48
Aha už jsem se na to podíval,no já bojoval tři roky o dítě a nic mi to nebylo platný matka se spřáhla proti mě se školou Ospod a policií,nikdy jsem ji přitom nic zlého neudělal ale v očích všech ze mně vyrobila něco zlého hlavně v očích dcery který bylo 15 let když začal problém,dnes je dceři 18 let a je nadobro vymytá,nereaguje na komunikaci a tři roky jsem ji neviděl i přes mých 10 podaných návrhu na výkon rozhodnutí i přes to že jsem povolával policii k řešení problému,vždy si záhadně vymyslela záhadné onemocnění dcery jamkmile jsem se ukázal,takové matky by měly být za své jednání trestně právně odpovědné, i to jsem navrhl ale policie k tomu závěru nedospěla a odložila to,prostě matka si může dovolit nedodržovat platný rozsudek a nic se jí nestane!
9. 12. 2012 at 22:15
Jo, Jirko. MAnipulace dítětem proti otci je vlastně psychické týrání toho dítěte. A to je trestný čin. Takové matky by měly sedět do krminálu. Praxe je, ale jiná. Bohužel. A hlavně bohužel pro ty děti.