JáRodič.cz
–
Mami, tati, proč je voda mokrá? Tak nejen takovou, ale třeba podobnou otázku určitě někdy každý rodič od svého dítěte zaslechne. A většinou to není jen jedna otázka – často je to smršť dotazů, ze kterých rodičům občas až třeští hlava. Proč se děti pořád ptají? Jak mají na jejich otázky reagovat dospělí? Dá se vůbec „Proč“ období zvládnout? A jak na to? Tak nejen na tyto – pro změnu vaše – otázky se vám pokusíme odpovědět v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
Proč se děti ptají
Děti se v určitém věku dostávají do období, kdy začnou klást množství otázek. Bývá to zhruba okolo 3. roku věku. Každé dítě je jiné, takže samozřejmě i „Proč“ období nebude probíhat ve všech rodinách stejně.
A proč se děti vlastně ptají „Proč“? Důvodem pro často nekončící proud dotazů je to, že dítě je právě v období, kdy poznává svět. Potřebuje zjistit, jak vše funguje a podobně. Dalším důvodem je to, že chce komunikovat se svými rodiči a okolím, přeje si, aby mu dospělí věnovali pozornost.
Tato komunikace je velmi důležitá, protože vytváří vztah mezi dítětem a rodiči. Pokud se mu rodič snaží odpovědět, a to i na nepříjemné či citlivé otázky, dítě získá pocit, že se ho může zeptat na cokoliv. V opačném případě by se mohlo stát, že se postupně začne bát se ptát.
Tipy, jak na to
- Na prvním místě je určitě velmi důležitá trpělivost. Samozřejmě občas se asi stane, že i velmi tolerantní a trpělivý rodič bude z nekonečného proudu otázek „Proč?“ vyčerpán a své dítě odbude, popřípadě ho okřikne či zareaguje způsobem, který podle „chytrých“ návodů není ten správný. Každopádně není na místě se jakkoliv obviňovat či si cokoliv vyčítat. I rodič je jen člověk.
- Stále si opakujte, že dítě vás nechce naštvat, že se jen zajímá o svět okolo sebe a zároveň touží po vaší pozornosti a blízkosti.
- Pokud se dítě začne ptát, je fajn, snažit se mu odpovědět. Na druhou stranu není třeba odpovídat okamžitě – dítě by mělo dostat prostor na přemýšlení, na vyjádření svých názorů a myšlenek.
- Když jsou děti malé, není nutné je při odpovědích zahlcovat různými detaily. Zkuste odpovědět jasně a takovým způsobem, aby dítě odpověď pochopilo. Možná není vaše informace úplně dokonalá, ale je třeba jí přizpůsobit věku dítěte. Např. malé dítě asi nebude zajímat, jak je to s východem a západem slunce, ale pohádka o tom, že se sluníčko zrovna vyspalo a teď vstává pro něj možná bude přínosnější.
- Na některé otázky není třeba odpovídat vůbec – jsou kladeny mezi řečí, dítě vlastně ani neočekává odpověď.
- Do odpovědí zapojte fantazii, odpovídat můžete i za pomoci různých příběhů a pohádek.
- Dopředu se připravte na to, že s největší pravděpodobností vás syn či dcera někdy přivede svými otázkami do nepříjemné situace (například se na veřejnosti zeptá, proč je ta paní tlustá či pán smrdí, před příbuznými začne o sexu či o tom, kdo kdy umře a podobně). Co v danou chvíli dělat? Snažit se nevšímat si okolí (respektive nestresovat se pohoršenými pohledy okolí,…), stručně odpovědět (může to být například „nevím“) a pokusit se odvést jeho pozornost jinam.
- Děti se ptají na všechno – nedělejte tedy z nějakých témat tabu. Odpovězte jim na všechny otázky a hlavně je neodbývejte větami typu: „Na tohle jsi ještě moc malý/á, řeknu ti o tom až budeš starší.“ Jak již bylo zmíněno – nemusíte dítěti vykládat veškerá moudra z encyklopedií, stačí jasná dopověď, příběh.
- Pokud je proud otázek nekonečný a pomalu, ale jistě vám dochází trpělivost, pokuste se jej přerušit nějakým svým dotazem („Co myslíš?“), popřípadě zkuste odvést jeho pozornost.
Otázky starších dětí
S postupujícím věkem se bude měnit i charakter otázek. Zároveň bude ale dítě také vyžadovat přesnější odpovědi, neuspokojí ho již příběhy a pohádky. V tuto chvíli je pak důležité, aby rodič odpovídal správně a dokázal uspokojit zvídavost svého potomka.
Samozřejmě se občas stane, že nebude znát odpověď na danou otázku. Rozhodně by se neměl bát tuto skutečnost přiznat (je to lepší než vykládat dítěti nesmysly). Může potomkovi nabídnout, že odpověď společně naleznou na internetu či v encyklopedii, popřípadě ho nasměrovat na osobu, která bude znát správnou odpověď („Bohužel odpověď nevím, ale dědeček se o historii hodně zajímá, ten to bude vědět. Pojď, zavoláme mu.“)
Závěr
Vzpomínáte si na období, kdy se vaše dítě neustále ptalo „Proč?“. Jak jste reagovali? Odpovídali jste trpělivě na všechny jeho otázky, anebo vás jimi občas dohánělo k šílenství? Máte nějaký tip či radu, jak na to? Anebo si vzpomínáte na nějakou příhodu, kterou jste se svým potomkem díky jeho všetečným otázkám zažili? Podělte se s námi i s ostatními čtenáři.
Převzato z webu JáRodič.cz
Okomentovat