Ing. Aleš Krejčí

Každý člověk může mít ve svém životě světlý okamžik, kdy se snaží předat světu svojí životní moudrost. Například i kontroverzní Julius Fučík předal národu památnou větu: „Lidé, bděte!“ s kterou se dá ztotožnit a přijmout jí jako konstruktivní poselství.

V některých případech však snaha předat světu svojí životní moudrost může být považována za výsledek temného okamžiku vypovídajícího. Je-li to navíc opatrovnická soudkyně, může se zapsat do historie jako autorka poselství destruktivního, které ve stručnosti zní: „Matky, kraďte!“. Toto poselství se dá rozepsat i ve smyslu:

„Když dřív ukradne děti matka, je lepší rodič!“

V kauze dětí Krejčových stojí opatrovnická soudkyně Okresního soudu v Kolíně, podobně jako 92 % jejích opatrovnických kolegyň, před úkolem zbavit děti Krejčovy výchovného vlivu otce, ale pokud možno takovým způsobem, aby to nevypadalo jako diskriminace, protože otec se netají svým zájmem o výchovu svých dětí a snaží se informovat širokou veřejnost. Proto již druhé jednání ve věci vykazovalo řadu nadstandardních prvků, mezi než patří povolení pořizovat obrazový záznam, překvapivě velký prostor v délce skoro pěti hodin pro vyjádření obou stran a příslib dalšího pokračování, ne zcela nekorektní jednání soudkyně a účast široké veřejnosti a medií.

Přesto pozorný návštěvník jednání mohl postřehnout jasný názor soudkyně sdělený mezi větami a samozřejmě nezaprotokolovaný: „..když tady budeme dávat spoustu otázek do minulosti, co bylo a jak bylo, ale musíme skutečně vycházet z toho, co je pro ty děti nejlepší a nejvhodnější v současné době. A navíc jako ještě další věc, proto co hovoří proti střídavé výchově, i když jak říkám, rozhodující je vzdálenost z místa bydliště a věk dětí a zejména tady to, že chlapec navštěvuje první třídu a domnívám se, že pro něj by nebylo vhodné ani možné, reálné, aby dál navštěvoval dvě školy. To jsou takové závažné argumenty, proti kterým si myslím neobstojí žádné další argumenty. Protože jednáme právě v zájmu dětí a proto v zájmu dětí by mělo být co nejdříve rozhodnuto, když to řízení bylo zahájeno v Brně v březnu..“

Pomineme-li falešný zájem rychle rozhodnout, když řízení bylo zahájeno v únoru 2009 a skoro rok nechtěly české opatrovnické soudkyně vypsat jediné jednání (kromě zamítání jednoho návrhu otce za druhým), tedy v době, kdy obě děti Krejčovy nebyly školou povinné a střídavé péči nebránilo nic víc než slaboduchost matky, nedá se s tímto názorem soudkyně souhlasit také z toho důvodu, že právě pouze odpovědi na otázky do minulosti mohou řádně objasnit, který z rodičů je pro svěření dětí do výlučné péče vhodnější. Rozhodně to není rodič, který z důvodu odmítání střídavé péče unese děti do azyláku a poté bojkotuje jakoukoliv snahu o rozšíření kontaktu dětí s jejich druhým rodičem zneužívajíc tak totalitní pověrčivosti soudkyní v nereformované justici, byť by to rozšíření styku bylo jen o hodinu, jak je doloženo zápisem z jednání komise OSPOD. Patologii situace umocňuje prohlášení matky: „Manžel, do pěti let Tě vymažu dětem z paměti!“, které se táhne jako dlouhá stříbrná niť celým sporem už od prvních okamžiků

Zajímavým a typickým momentem celé kauzy je právě skutečnost, že změna výchovného prostředí dětí nastala jejich únosem matkou do účelového azyláku a po vydání předběžného opatření do bydliště prarodičů matky. Otec se prakticky od 16.3.2009 domáhal rozšíření styku s dětmi Krejčovými, ale soudkyněmi mu toto bylo vytrvale zamítáno s odůvodněním, že navrhované rozšíření styku dětí s otcem je zcela neadekvátní účelu předběžného opatření a svým rozsahem a charakterem se blíží rozhodnutí ve věci samé, když předběžné opatření nemůže v žádném případě rozhodnutí ve věci samé nahrazovat.

Jinými slovy, soudkyně samy zorganizovaly výchovné prostředí dětí Krejčových takové jaké je v současné době, tedy ve výlučné péči matky a je tedy šokující, že právě na tento stav navozený předběžným opatřením se chce soudkyně odvolávat a považovat v řízení o svěření nezletilých dětí do výchovy a péče za výchozí.

Zvu tímto širokou veřejnost na další jednání, zvláště slaboduché matky v rozvodovém řízení, aby se přesvědčily na vlastní oči a zbavily pochybností o jednoduchosti pomsty svým bývalým partnerům přes vlastní děti a bez ohledu na následky, které to na dětské psychice zanechá.

„Matky, kraďte děti, o zbytek se postarají opatrovnické soudkyně!“

Poznámka Střídavky: Tento přístup bohužel svým způsobem podporuje i Ústavní soud v nedávno publikovaném ROZHODNUTÍ.