Tereza Kučerová

–

Na opatrovnických odděleních soudů působí jako soudkyně většinou ženy. Otcové, kteří během rozvodu bojují o své děti, se cítí nepochopení, když se během soudního procesu setkávají právě jen s nimi. Mají pocit, že jim nerozumí a že soudkyně při svěřování dětí do péče preferují matky.

David (jméno na jeho přání redakce změnila) vídá své děti jednou za týden a každý druhý víkend. S bývalou ženou se soudí už sedm let a konec sporu je zatím v nedohlednu.

Když David a jeho manželka zjistili, že jim manželství nefunguje, rozhodli se jít od sebe. Z bytu se David na žádost své bývalé ženy odstěhoval a vypadalo to, že se pár na péči o děti domluví. Jenže pak žena začala bránit otci děti vídat. „Říkala, že jsou děti unavené. Že to nejde. Hledala důvody, proč děti vidět nemůžu,“ svěřil se David redakci iDNES.cz.

Než se případ dostal k soudu, trvalo to půl roku. Mezitím se David k dětem téměř nedostal. „Ženy mají občas tendenci zadupat chlapa do země. Ať to stojí, co to stojí,“ myslí si. Podle něj mu bývalá žena chtěla co nejvíce ublížit. U soudu pak děti řekly, že chtějí zůstat u matky, protože si už nepamatovaly, že to před půl rokem fungovalo jinak.

David je toho názoru, že otec má v opatrovnickém řízení omezenou šanci něčeho dosáhnout, což mu potvrdili i advokáti. Podle Davida stále platí pravidlo, že žena se stará o děti a muž vydělává peníze. „Soudkyně se mnou jednala jako s někým, kdo o dětech nic neví. Cítil jsem beznaděj. Sebrali mi děti a zbytek života budu sám,“ popsal otec své pocity poté, co vyslechl soudní verdikt: Děti se svěřují do výlučné péče matky.

Otcové mají pocit, že jim soudkyně nerozumí

Na okresních soudech zaujímají ženy dvě třetiny pozic z celkového počtu soudců a soudkyň. Na opatrovnických odděleních pak jednoznačně převládají. Na všech náhodně vybraných opatrovnických soudech, na které se redakce iDNES.cz zaměřila, je vyšší podíl žen než mužů. Například na opatrovnickém oddělení okresního soudu na Praze 4 je deset žen a jeden muž, v Mostě je sedm žen a dva muži, v Hradci Králové je šest žen a žádný muž.

„Pokud se má rozhodovat o soužití rodičů a dětí, je prostě nezbytné, aby různé pohledy byly u soudu zastoupeny rovnou měrou. Osobně mě jako otce děsí představa, že podle vedení některých soudů je dítě něco méně důležitého než auto nebo zaměstnanecký poměr. To svědčí o děsivém odlidštění a odtržení části justice od reálného světa,“ zakončuje Jan Vučka, který je otcem podle svých slov šťastného dítěte ve střídavé péči.

Problémy opatrovnického soudnictví

Podle Markéty Novákové, propagátorky cochemského modelu souzení v Česku, je rodinné právo velmi těžkou disciplínou, ve které není důležitá jen aplikace paragrafů. Stejně podstatná je pro soudce i práce s lidmi, zásadní je schopnost komunikovat a mít potřebné znalosti z psychologie a sociální práce.

Mají ženy pro opatrovnické právo předpoklady?

Názory na to, jestli by opatrovnické justici prospělo více mužů – soudců se různí. Neshodují se na tom ani odborníci z právnického světa. Podle Unie rodinných advokátů je genderová teorie nesmyslná a nelze z ní nic vyvozovat. Předsedkyně Unie Daniela Kovářová je toho názoru, že ženy tíhnou k jiné práci než muži a pro opatrovnickou problematiku mají předpoklady stejně jako muži například ke stavebnictví.

Naopak novojičínský soudce Vladimír Polák, který stejně jako Beneš rozhoduje o opatrovnických sporech pomocí cochemského modelu si myslí, že by byl větší podíl mužů pro opatrovnickou justici přínosný. „Už jen kvůli nabourání stereotypu, že o dětech rozhodují ženy, které je automaticky svěřují do péče žen.“

Podle Poláka je možné, že se někteří otcové cítí nepochopení. „Jejich dojem může být navíc umocněn průběhem celého jednání. Existuje stereotyp, že matka je plně kompetentní k péči o dítě. U otců tomu tak někdy nebývá a jsou jim pokládány otázky, které směřují k tomu, aby svou kompetenci prokazovali. Ptají se jich na otázky, jestli umí uvařit teplou večeři nebo jestli někdy dítě přebalovali,“ zakončuje Polák.

Převzato z iDNES.cz