Prava-deti.cz
–
Prosím o Vaši radu, jak postupovat v případě kdy otec vyzvedává a vrací dítě v místě bydliště matky 1/14 dní. Vzdálenost cesty je 250 km a časově to vychází asi 3,5 hod. To znamená 1000 km měsíčně a 14 hodin strávených cestováním. Matka se nechce podílet na předání dítěte ani v polovině cesty. Soud vyhověl matce, že si otec bude dítě přebírat a vracet v bydlišti matky. Jako důvod uvedl, že jsme nevedli společnou domácnost a že mě jako otci nečiní řízení motorového vozidla problém.
Z mého pohledu je to nespravedlivé, dítě chtěli oba rodiče, tak proč by nyní měl být jeden znevýhodněn, a to na nákladech vynaložených na cestování a na čase, který mohu jinak věnovat dítěti. Přitom matka má povinnost pouze dítě připravit na předání otci a zase dítě vyzvednout. Dožaduji se toho, aby se matka podílela na cestě a předávání dítěte. Ale jak argumentovat?
Mockrát děkuji za Vaši odpověď.
Předně děkuji za dotaz, který asi bude trápit více otců. Jako vždy zdůrazním obrovský rozdíl, mezi právní teorií, tedy zákony a justiční praxí, která vychází ze společenské genderové nerovnosti. Justiční i společenská praxe vychází z toho, že muži jsou tu na vydělávání peněz a péči o ženy, což je jejich povinnost a současně i jedno z mála „práv“. Podle tohoto klíče rozhodla také vaše soudkyně (předpokládám že žena, ženy v rámci genderové nerovnosti v pozicích soudců těžce převládají).
Jakým způsobem argumentovat
Již jsem uvedl, že u soudního jednání budete diskriminovaná strana, proto musíte argumentovat mnohonásobně účinněji než protistrana, tedy strana matky, která je dopředu zvýhodněna. Přesto paradoxně argumentujte zákonem garantovanou rovností matek i otců. Nerovnost je sice praxí, ale na zapřenou.
Konkrétní argumenty:
Doprava dítěte je také péče o dítě. Zákon nedělá rozdíl mezi péčí matky a péčí otce. Péče otce o dítě je tedy, dle zákona, stejně hodnotná, jako péče matky. Tudíž soud by měl přihlédnout na fakt, že se matka odmítá podílet na péči o dítě, pokud jde o dopravu. Je možné, že matka nemusí být zdatný řidič, pak by mohlo být logické, že tuto roli převezme otec. Není ale přípustné, aby tuto starost nesl zcela. Proto by soud měl polovinu nákladů spojených s dopravou dítěte odečíst od výživného. Vypočtete proto přesně, kolik Vás doprava stojí. Tj. jaké auto používáte, jakou má průměrnou spotřebu, cenu pohonných hmot, nezapomeňte na opotřebení auta, které bývá navýšeno v procentech. Přidejte také časovou ztrátu vyčíslenou v penězích. Dejte o něco vyšší částku, ať může soudkyně něco odečíst a dát Vám najevo, že jako podřadný muž žijete ve světě na zapřenou ovládaném ženami.
Přeji pevné nervy při nikdy nekončícím boji. Připravte se na to, že nevyhrajete, bude to trvat dlouho a bude vás to stát mnoho nervů. Dáte tím ale najevo, že nejste slabá „ovce“. Pokud zůstanete „ovcí“, počítejte s tím, že vás „sežerou“.
Převzato z webu Práva dětí
10. 8. 2020 at 12:38
„Ústavní soud v minulosti kupříkladu ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 197/14 uzavřel, že náklady spojené se stykem nemohou být kladeny k tíži jen jednoho z rodičů. Pokud musí rodič za účelem styku s dítětem překonat větší vzdálenost, je „fér“, aby negativa s tímto spojená nesli rovnoměrně oba rodiče. Zpravidla se totiž nejedná „jen“ o finanční stránku věci, ale též o čas a energii, kterou musí druhý rodič na realizaci styku vynaložit“
Jak ale donutit soudy, aby respektovaly stanoviska ustavniho soudu, to opravdu netusim 🙂