Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.

–

V sobotu 27. dubna se v Praze konal další ročník Národního pochodu pro život a rodinu. Na Mánesově mostě jej na chvíli – než ji vytlačila policie – zablokovala skupinka aktivistů a aktivistek, organizovaná jakýmsi anarchistickým a feministickým spolkem. Skandovali při tom hesla jako “Naše těla, naše volba”.

Tito podporovatelé práva na zabíjení počatých dětí (jen u nás jich ročně takto skončí okolo 20 000) přitom paradoxně tvrdili, že zabijákem jsou jejich názoroví odpůrci. V čele své skupinky nesli transparent “Patriarchát zabíjí”.

Největšího překrucování faktů se ovšem dopouštějí tím, že o dosud nenarozeném dítěti hovoří jako o části těla ženy.  Počaté dítě přece není nějakým jejím dalším tělesným orgánem! Má svou vlastní, odlišnou DNA, nese v sobě geny jak matky, tak otce. Jak vědci zjistili, někdy i třetí osoby (“náhradní matky”, která dítě donosí),  to je však už zase trochu jiné téma.

Podstatné je, že z biologického hlediska je počaté dítě novým, jedinečným organismem. Na tom nic nemění fakt, že je dočasně závislé na prostředí těla matky. Polovina na Zemi žijících druhů (třeba jmelí na stromech) v takové závislosti na jiném organismu prožije dokonce celý svůj život, přesto není součástí těla hostitele.

Chybí respekt k životu dítěte danému mu oběma rodiči

“Naše volba” tak představuje především volbu o životě a smrti někoho jiného. Někoho, na jehož početí se přitom žena předtím podílela, v naprosté většině případů při dobrovolném sexuálním aktu.

Na vzniku nového života se ale vždy nějak podílejí oba rodiče. Přesto může žena sama rozhodnout o jeho zabití nebo přežití, v obou případech i proti vůli otce.

Pokud je tedy podle našeho práva žena neomezenou vládkyní nad životem počatého dítěte a pokud v ní navíc některé skupiny vzbuzují pocit, že ono je vlastně součástí jejího těla, divíme se, že se u tolika žen objevuje majetnický přístup k dítěti? Ten, který se pak projevuje i při řešení porozvodové péče.